I'm not superwoman - Blogcestnik.cz

Umíte si představit, že byste si na sebe naložili tolik věcí, že by jste se jednoho dne ocitli v péči psychiatrů? Že, ne?

Povím vám, že okolo sebe mám hned několik takových případů, kdy to dopadlo až takhle. A není vůbec špatně říct si o pomoc a přiznat si, že je toho na vás je moc. To se prostě stává. Tímhle článkem chci na tenhle opomíjený problém trochu víc pokuázat, protože předvánoční období bývá jedno z těch psychicky nejnáročnějších. Každý by doma nejraději měl dokonale naklizeno, napečeno deset druhů cukroví, nakoupeno dárky pro všechny z rodiny a k tomu ještě stihnout celou vánoční výzdobu. Ale realita je taková, že většina z nás toho má i mimo práci hodně a když koukneme na ty vypulírované fotky na IG a dokonalé cukroví, máme z toho depku.

Řeknu vám jedno, je úplně normální nestíhat. Je normální mít doma bordel, špinavé nádobí, hromadu nevyžehleného prádla a nemít ani jeden dárek. Můj případ.

Můj recept? Za ničím se nehonit a nesnažit se dělat deset věcí najednou. Já vím, že jsou občas situace, kdy se snažíme to tlačit, protože to jinak nejde. Ale mělo by jít o krátkodobé období, nikoliv pernamentní stres. Neznám nikoho, kdo by tohle dlouhodobě vydržel. Život přece není jen o tom, co všechno musíme stihnout, ale hlavně o tom, co chceme dělat. A úplně nejlepší občas vypnout a nedělat nic, jen si ten čas užívat, třeba s těmi nejbližšími, rodinou, partnerem, dětmi. K tomuhle zamyšlení mě přivedlo tohle skvělé video, kdy mi na konci i slza ukápla. Tak pravdivé, až to bolí. Čas prostě nevrátíme a ty nejdůležitější věci si uvědomíme někdy až příliš pozdě.

Přestaňme žít podle toho, co se nosí a jak se říká, že máme žít. Honit se za dárky a vystávat ve frontách jen proto, že jsou Vánoce, rozkrájet se pro ostatní a nemyslet na sebe, dřít v práci za peníze, které nás nikam neposunou...atd. Chovat se prostě podle toho, jak je to zvykem a jak se od nás očekává. Nevím, jestli to takhle zažívají muži, ale mám pocit, že tohle je doména hlavně žen a podle mě si za tohle vlastně můžeme nejvíce my samy. Nikdy jsem od muže neslyšela, že bych měla být už vdaná, mít dvě děti, mít naklizenou domácnost, vyžehlené prádlo, nablýskané podlahy, apod. Za to ženy si mezi sebou navzájem dávají nevyžádané rady do života, které nikomu nepomáhají. Tyhle rady nás dostávají do depresí, protože se máme pak tendenci s někým neustále srovnávat.

Ale už nevíme, že ta, co má doma naklizeno má paní na úklid a ta, co je neustále krásně nalíčená, učesaná a vymóděná, má babičky na hlídání a ta, co má dokonalou postavu, tráví den co den ve fitku. Snažíme se se pak o to samé, ale neuvědomujeme si, že realita je jiná. Že nikdo není dokonalý a většina z nás opravdu nedělá 10 věcí a rozhodně ne na 100 %.

Já mám taky dny, kdy se mi nic nechce a přitom musím stihnout dodělat několik zakázek. Taky se tomu stresu ani na volné noze úplně nevyhnu, ale nikdy bych to nenechala zajít až za hranu. A pokud by toho na mě bylo příliš, řekla bych si o pomoc třeba partnerovi, když by to bylo potřeba. Proč ne? Proč máme pořád tendenci všechno zvládat samy a bez pomoci a když bychom si o tu pomoc měly říct, tak se raději propadneme hanbou..? A je jedno, jestli je to pomoc s dětmi, úklidem, nebo v práci, když děláme práci za dva lidi a plat máme za jednoho. Nejsme superženy, tak je ze sebe přestaňme dělat.

I to vánoční cukroví nebo narozeninový dort se dá nakonec koupit hotový bez práce a ty nejhezčí dárky jsou přece zážitky. Darujte si čas pro sebe a odměňte se čímkoliv, co vám udělá radost. Zkuste tyhle Vánoce zažít jinak, udělejte si své vlastní tradice a nenechte se do ničeho nutit. Třeba zjistíte, že je to nakonec ta lepší varianta a najednou se vám bude lépe dýchat.

A to je taky důvod, proč mě vůbec netrápí, že vám sem tenhle polopodzimní outfit přidávám až teď. Prostě jsem nestíhala dříve a vůbec se za to nestydím :)