Zdravím z Číny,omlouvám se těm, kteří dlouho marně čekali na další článek:-) Dva poslední týdny v roce 2016 a první týden v roce letošním jsme si s Mirem dopřáli delší dovolenou. Prvních devět dní jsme strávili ve Vietnamu, těsně po Vánocích jsme odletěli do Hongkongu, kde jsme strávili i Silvestr, a hned po něm jsme letěli do Thajska na Phuket na pětidenní relax a odpočinek. Sice jsme se zrelaxovali ve Vietnamu, ale týden v Hongkongu nám dal docela zabrat, protože jsme už dopředu věděli, že v Hongkongu si nebudeme jen tak válet šunky a natáčet videa na Facebook, ale připravili jsme si podrobný itinerář výletů po hongkongských kopcích a lesích. Divíte se, jak se možné něco takového zažít ve městě s tak velkou hustotou obyvatel a omezeným prostorem? Stačí číst dál:-)V Hongkongu jsme byli poprvé v létě 2016 a o prvních dojmech o něm mám na blogu vlastní článek zde. Udělal na nás skvělý první dojem a slíbili jsme si, že se vrátíme a uděláme si na něj více času než jen pár dní. V Hongkongu jsme nakonec zůstali celý týden a dokonce jsme tu strávili i Silvestra – představte si velký prostor na nábřeží a z druhé strany se odpaluje jeden z nejmohutnějších ohňostrojů na světě…a den, kdy jste na Nový rok ve městě v tričku:-)První den po příletu z Vietnamu jsme se dopravili na hotel, který byl blízko centra na HKG Island. Přišli jsme na pokoj a něco nám tam hrozně smrdělo. Nebyla to samochvála jak skvěle vypadáme o po 9 dnech ležení na slunci, ale cigaretový kouř, protože nás omylem dali na kuřácké patro. Škoda, měli jsme hezký výhled…
Další den ráno jsme jeli metrem na Lantau Island, kde přímo od stanice metra vede lanovka, která nás vyvezla nad zastavěnou část do hor. Měli jsme dopředu koupený lístek, takže jsme nemuseli dlouho čekat. Fotili jsme z prosklené kabinky, tak prosím omluvte odrazy od skla.
Na HKG se nám hrozně líbí to, že se člověk z ruchu velkoměsta relativně rychle dostane do absolutní přírody a klidu. Z lanovky jsme taky viděli stavbu mostu, kterým se spojí HKG s pevninskou Čínou. Za dva roky bude most dokončen. Na fotce je i vidět, jak se staví tune,aby mohly velké lodě a trajekty bez poblémů proplouvat. Počasí bylo celý den slunečné, nicméně zrovna ten den neuvěřitelně foukalo. Zjistili jsme, že to je silný severní vítr ze Sibiře, v nárazech měl až 150 km/h. Mimo studeného vzduchu také přinesl smog z Číny. (V HKG obecně smogu kvůli téměř žádnému průmyslu moc není.) Nějak jsme to nedomysleli a já si zapomněla mikinu a bundu na hotelu, tak jsem si tam musela nějakou koupit. Ale mají obchodního ducha a asi jim tam fouká často, jelikož obchodů s teplým oblečením tam bylo celkem dost.Šli jsme k velké soše Buddhy vysoké přes 30 metrů. Podobných monumentálních soch jsou ale v asijských zemích tisíce. Navštívili jsme také místní chrám.
Ostrov Lantau je pokryt z velké části horami a lesy, je tak ideální pro pěší turistiku. Hlavní turistická trasa na ostrově je Lantau Trail, který je rozdělen na více částí a vy si můžete vybrat, zda půjdete pouze jednu část a nebo všechny najednou. Celý trek je ale skoro 70tikilometrový, ale nechtěli jsme se oddělat hnedka první den:-) Značení tras není tak dobré jako v Čechách, tj. značení na stromech, takže občas jsme měli co dělat, abychom podle cedulí trefili. Minuli jsme ještě jedno duchovní místo s dřevěnými sloupy a pak už stoupali na Lantau Peak. Velmi mile nás překvapilo, že místní obyvatelé nosí na turistiku sportovní oblečení a ne plesový háv záclonového typu jako v Číně.
Čím více jsme se blížili k vrcholu, tím silnější byl nárazový vítr a při stoupání jsme se museli neustále něčeho přidržovat, abychom nespadli. Vystoupali jsme do výšky 934 metrů, což není nic extrémního, ale je nutno počítat s tím, že naše výchozí poloha byla skoro u hladiny moře. Dále jsme pokračovali sestupem dolů do údolí po hřebeni. Bohužel bylo ten den opravdu velký smog a spolu s velkou vlhkostí je i na fotkách vidět krátká viditelnost. Slunce i přes zimní slunovrat pálilo jak divé, a není divu; HKG je na stejné zeměpisné délce jako např. Dubaj. 
Sešli jsme do údolí a čekali na autobus, který nás odvezl zpátky ke stanici metra. Bylo hezké vidět, že se tu na autobus stojí fronta a nikdo se netlačí. Hodně často jsme totiž porovnávali vlastnosti HKG a pevninské Číny. Lorraine říká, že lidé z HKG jsou arogantní a že se na ně dívají s despektem. Obyvatelé HKG se zase Číňanům vysmívají, že jsou hloupí a že v žádném případě nechtějí zpět pod jejich nadvládu. Nicméně v žádném případě se podle nás nemůže stát HKG ani jiná autonomní oblast samostatná, jelikož by tím Čína „ztratila tvář“ a ukázala slabost bez boje vzdáním svého území, a to se kvůli jejich hrdosti nikdy nestane.Další den jsme se vydali na procházku městem a na obdivování všechno toho luxusu, na který bychom vydělávali asi tak 50 životů. Podívali se na místní katolický kostel, který kontrastoval s okolními výškovými budovami, a ve kterém se zrovna konal pohřeb nějakého velmi významného obyvatele. Bylo docela zajímavé sledovat bohoslužbu v čínštině. Pak trajektem na druhou stranu na pevninu, kde měl být chodník slávy jako pocta HKG filmu (Avenue of Stars) a také socha Bruce Leeho. Chodník byl ale v rekonstrukci, takže nic:-)Hrozně se mi tu líbí dvouposchoďové tramvaje. Pokud to bylo možné, dávali jsme jim přednost před cestováním metrem. Sedli jsme si vždy nahoru úplně dopředu, abychom mohli natáčet videa:-) Celkově nám spojení čínské a britské kultury přišlo hrozně zajímavé = britský systém, doubledecker a řízení vlevo + čínský nepořádek. Když jsem se zmínila, že HKG je jedno z mála čínských měst s duší a že je to ideální příklad mísení kultur a že ty patrové autobusy jsou fakt super, tak se na mě Lorraine podívala pohledem vraha, jak můžu chválit kolonizátory, když je obsadili a navedli na drogy (opiové války)… čínská hrdost je bezedná. 
Na průzkum i ostatních částí města jsme vypravovali i v dalších dnech. Dá se říci, že na dva dny v horách připadl jeden den ve městě. Navštívili jsme mimojiné Kowloon Park – velký městský park. Byl postaven na místě bývalého sídliště (Walled City) pro dolních deset tisíc, kteří sem v době britské nadvlády přišli žít lepší život, ale nějak to nevyšlo. Byli nuceni žít ve stísněných podmínkách tak, že si tyto bytové jednotky stavěli lidé sami na sebe a vzniknul tak jedinečný systém propojení. Hádá se, že v těchto bytech žilo až 50 000 lidí. V roce 1994 byl srovnán se zemí.
zdroj: www.google.com
zdroj: www. google. com 
Co jsme ale nemohli v HKG minout, je nejznámější vyhlídka na město, Victoria Peak. Byli jsme tam už v létě, ale chtěli jsme se tam jet podívat ještě v noci, abych se mohla chlubit taky nějakou hezkou fotkou nočního HKG, jakou jsem vídala na internetu. Tentokrát jsme ale nejeli dráhou, ale nechali jsme se vyvést autobusem. 
Na iDnesu nedávno psali o obrovském problému v HKG, a to o velmi drahém a těžko dostupném bydlení. Je pravda, že jeho hustota zalidnění je nám těžko představitelná a tím, jak je HKG omezen z jihu mořem a ze severu Čínou, nemá už kam dále růst a osobní prostor tu začíná být nedostatková komodita. Co se týče cen bytů, dozvěděli jsme se, že byty normální velikosti v domech v centru postavené do kopce (mají tedy dobrý výhled na moře), ale nijak zvenku krásou neoplývají a vypadají celkem obyčejně, stojí měsíčně 2 miliony Kč!! A prý jsou všechny obsazené.Struktura obyvatel je taková, že 1% jsou miliardáři, pocházející hlavně z Číny a třeba něco vynalezli a vydělali jmění. Pak je 5% milionářská. 90% obyvatel nedosáhne na průměrnou mzdu.Další náš výlet byl do oblasti New Territories, což je jedna z administrativních oblastí HKG a nachází se severně od přelidněného centra a blízko hranic s Čínou. S HKG jak ho známe nemá moc co společného, nejsou tu vysoké budovy ani hluk, naopak hodně lesů i pláží. Oproti náročnějšímu výstupu na Lantau byla tohle příjemná procházka jako v Českém ráji:-) Problém byl v tom, že jsme ten den vstávali hodně pozdě a metrem to do těchto končin trvá přes hodinu a půl, na začátek trasy jsme se dostali okolo jedné hodiny odpolední. Zhruba v šest hodin se už stmívá a ke konci jsme museli skoro utíkat, abychom nezůstali sami ve tmě v neznámých lesích. Taky jsme neměli úplně vymyšlenou cestu zpět k metru, protože jak jsme si uvědomili, šance chycení taxi byla skoro nulová – byli jsme opravdu v hodně opuštěném kraji. Naštěstí se problém vyřešil sám, protože jsme pár minut před plnou tmou došli na konec treku, kde byla zastávka autobusu jedoucí k zastávce metra. Paráda:-)
Místa, která jsme v HKG chtěli navštívit, jsem hledala na stránkách www.topchinatravel.com. Treky jsem hledala podle mapy na internetu – prostě jsem si zvolila oblast, kam jsme chtěli jet a koukala se, zda tam není už nějaká trasa připravená (což většinou byla – HKG je rájem turistiky) a nebo jsem si nějakou vymyslela a zapsala si záchytné body po trase. Správnost cesty jsme si pak ověřovali v navigaci v telefonu. Taky bylo důlěžité si předem najít cestu k začátku trasy. Některé byly blízko stanice metra, případně autobusu nebo jsme si museli vzít taxi – autobusy do hodně odlehlých míst nejezdí.Měli jsme v záloze ještě jeden výlet do parku Sai Kung, z čehož nakonec sešlo, protože jsme si toho naplánovali moc a vše se nakonec stihnout nedalo. Jedno ráno jsem byla tak vyřízení, že jsem nemohla ani vstát z postele, takže Miro šel na jeden trek (ten nejznámější – Dragon´s Back) sám s kamarádem, co v HKG bydlí a pracuje. Já jsem se k nim připojila až později.
V HKG žije velké množství žen z Malajsie a Indonésie, které tu pracují většinou jako opatrovnice dětí a pomocnice v domácnosti u čínských rodin. Jejich pracovní den začíná v 7 hodin ráno a končí v 10 večer. Pracují 6 dnů v týdnu, jen neděle mají volné. Ty tráví tak, že společně s ostatními dívkami pořádají pinkiny kdekoliv je místo, klidně i na ulici na betonu metr od silnice. Společným znakem jsou velké krabice s jídlem, ležení na rozložených krabicích nebo dekách, různý stupeň zahalení a to, že tyto komunity jsou těsné tak, že jim nahrazují rodinu, která v naprosté většině zůstala domav rodné zemi. Nezřídka to jsou ženy, které tu pracují a posílají domů peníze svým malým dětem, o které se zatím starají prarodiče. Domů jezdí zhruba 2x ročně. Teprve po sedmi letech pobytu v HKG člověk může zažádat o povolení k trvalému pobytu a tím se dostane k lepším pracovním nabídkám. 
Poslední věc, o kterou bych se s vámi chtěla podělit, je náš výlet do Macaa. Macau bylo v letech 1887-1999 portugalská kolonie, nyní je stejně jako HKG součást Číny s vysokým stupněm autonomie. Pozůstatky portugalské kultury jsme si všimli už při plánování tohoto výletu a zkoumání možností dopravy; autobusové zastávky i pamětihodnosti jsou nazvané portugalsky (portugalština je i úřední jazyk). Historické centrum je dokonce součástí UNESCO. Možností dopravy do Macaa je více, my využili trajekt, který z HKG funguje jako součást městské dopravy a jezdí každých 15 min, ve špičce dokonce po 5 minutách. Lístek jsme měli koupený den předem přes internetové stránky dopravce. Macau je opravdu malý a historické centrum se dá projít za dopoledne. My za celý den (10 hodin chození) jsme Macau prošli skoro celé.V létě 2015 jsme navštívili Madeiru, což je ostrov v Atlantiku patřící pod Portugalsko, a proto jsme se na výlet do Macaa hrozně těšili. Tak trošku už jsme přesyceni čínskou moderní „architekturou“ a do Macaa promítli veškeré své fantazie o kráse, co jsme znali z Madeiry. No ale jak to tak bývá, přehnaná očekávání se málokdy naplní a středomořský styl a čínské paneláky moc dohromady nejdou.Jako první jsme jeli autobusem na Senado Square – hlavní náměstí a vyhledávaný turistický cíl. Uprostřed náměstí bývá fontána, teď můžete vidět na fotce níže, během vánočních svátků tak je něco jako vánoční dekorace:-) A taky Miro studující trasu. Náměstí je opravdu malinké, nicméně naše srdce zaplesalo, že konečně vidíme oblohu bez vysokých budov a domečky nám připomínaly evropský styl, pravda, s čínskou ošuntělostí:-)Pokračovali jsme dál hlavní třídou a dá se říci, šli jsme tam, kam nás nohy vedly. V malých obchůdcích prodávaly své zboží místní obchodníci nebo světově známí prodejci. V centru také bylo velké množství kostelů s interiérem, který byste si snadno spletli s tím evropským.
Další významná pamětihodnost je ruina St. Pauls Cathedral. Jsou to pozůstatky kostela ze 17. století. Samotný kostel je docela zajímavý, nicméně čím déle jsme v Macau byli, tím více pro nás bylo rušivý typické čínské domy s neopravenými fasádami a nepořádkem všude možně. 
Vysoká budova v pozadí se nazývá Grand Lisboa a je to hotel a casino. Casina se nacházejí v jižní části hlavního poloostrova a také na jižním ostrově, kde sídlí i největší casino Venetian, kam jsme se šli navečer také podívat. Macau obecně je (nebo spíše bylo) městem hazardu a co do objemu peněz bylo významnější než proslulé Las Vegas. Před pár lety ale čínská vláda podmínky pro hazardní hry hodně omezila a síla Macaa postupně slábne.V centru jsme marně hledali nějakou venkovní kavárnu, kam bychom si mohli sednout na kávu, nebo i třeba nějakou typickou portugalskou kuchyni, protože jsme na Madeiře ochutnali místní specialitu – rybu Espadu, a chtěli jsme si ji dát. Ale chyba lávky – nikde žádné restaurace ani místa pro ranní kávu, jen rychlé nudle nebo McDonald. Portugalskou atmosféru jsme prostě hledali marně.Při zpáteční cestě našeho okruhu centrem jsme došli na další náměstí, na kterém bylo něco jako vánoční trhy a nový symbol čínských Vánoc – vánoční pandy:-) Také jsme si všimli, že na Senado Square a jeho bezprostředním okolí to bylo přecpané turisty; zbytek města byl poloprázdný, skoro jako město duchů. 
Odpoledne jsme pěšky došli do jižní části hlavního poloostrova, kde se nacházejí kancelářské budovy, hotely i casina. Asi nejvýznamnější je již zmiňovaný Grand Lisboa a ostrovní Venetian. Nejvyšší stavbou v Macau je Macau Tower vysoká 338 metrů – viděli jsme jí jen zdálky. 
Do casina jsme si hrozně chtěli jít i zahrát. Když už jsme měli tu možnost, šli jsme právě do Venetianu. Ve spodních patrech jsou casina, obchody, bazény, vyšší parta fungují jako hotel. Trochu jsme se báli, že nás dovnitř nepustí, že nevypadáme jako Číňané a už vůbec ne jako boháči, ale vstup do casina mají úplně všichni – tedy ti, kteří dosáhli 18 let věku. Když si nejsou jistí, chtějí pro kontrolu vidět pas. Vnitřní prostory byly neuvěřitelně velké a všude bylo plno lidí. Hlavní casino bylo velké jako 4 fotbalová hřiště a bylo zakázáno fotit, ale pár snímků jsem narychlo tajně udělala:-) Šli jsme si zahrát ruletu a oba jsme si vsadili po 100 penězích. Miro ty své hnedka prohrál:-), takže jsem se stala živitelem rodiny já a 100 peněz jsem zodpovědně rozmnožila na 300. V tom rauši z vyhraných peněz jsem začala dělat neuvážená rozhodnutí, a měla jsem za chvíli taky nulu:-) Pak jsme tam dali další stovku a zase to nevyšlo, tak jsme radši šli:-) No a z toho stresu jsem u rulety zapomněla telefon a zjistila jsem to až venku. Naštěstí nám paní co tam seděla řekla, že ho dala ochrance. Odvedli si nás do „backoffice“, kam nám po chvilce telefon ochranka přinesla.
Pak už jsme se pomalu vydali autobusem zpět k přístavu, odkud opět trajektem zpátky do HKG. Cestou jsme se při čekání na autobus podívali i do ostatních casin, ale zevnitř nebyla tak působivá jako zvenku.
Sečteno podtrženo, Macau na nás velký dojem neudělalo. Možná jsme měli velká očekávání, možná už opravdu není Macau to co bývalo ještě před pár lety. HKG má vlastní ekonomiku a svoje kouzlo, Macau svoje jméno založilo na penězích od bohatých hráčů hazardu, kterých ale ubývá a město působí velmi smutně a prázdně a které nemá nic jiného nabídnout. Centrum bylo hezké, ale i pozůstatky z koloniální doby jsou překryty čínským životním stylem a všechno dohromady to působí spíše komicky. Tradovalo se, že pokud se tady postavilo casino, za pár měsíců byla investice splacena. V současné době se ale moc nových casin nestaví a spíše ty staré pomalu zanikají.Přátelé, pokud jste dočetli až sem, gratuluji a děkuji:-) Ale koukám, že jsem skončila trochu negativně. Abych to nějak odlehčila, tak nebuďte smutní z trochu smogu, co je teď v Čechách. Co jsem koukala, tak index smogu, při kterém se v Čechách zavírají továrny a omezuje se provoz aut, tak takovou úroveň tady máme skoro trvale od října cca do dubna:-) A to je myslím ideální povzbudivá informace na konec článku:-)Mějte se fajn a ahoj!
