Znáte to. V online světě se objeví pár fotek, které jsou zaměřeny na konkrétní věc. Těch fotek časem přibývá a z oné věci se stane boom. Vše bílé, vše černé, vše značkové, vše must have. Ona věc je vidět na instagramu, facebooku, blozích. Místo nadšeného shánění, zavírám oči, mobil, notebook a onu věc bojkotuji. S velikou výjimkou kytek, samozřejmě. Taková Pilea mi stále nedá spát. A jak tak přicházejí další boomy, má mysl se otevírá věcem dávno zapomenutým. Věcem, které už jsou přeci out. Takže až nyní uzrál čas na puf. Marocký puf. Marocký bílý puf.
Jako první jsem narazila na shop Nila. Shop je krásný, fotky parádní, ale ceny už tak parádní nejsou. Ale kdo hledá najde a já za příjemný peníz nakoupila dokonalost. Když něco moc chcete, vesmír se spojí, aby vám to přinesl do cesty. No fakt. Přes úplně jiný produkt jsem se dostala na stránky eshopu Sedaci-pytle.cz, mrkla na taburety a bylo vymalováno. Z monitoru na mě zamávala kategorie marocké taburety, kde bílý stál a stal se mého srdce král. Já zamávala na milého a kulišácky mu připomněla blížící se výročí. A že by jako bylo skvělé, pořídit si společný (můj) doplněk k naším křesílkům. Přišel souhlas a já se jala provést objednávku. A teď pozor. Platila jsem kartou, což obchod vidí hned. Většinou mi zboží dorazí do cca tří dnů. A to v případě, že blesk je jejich brácha. Puf mi přišel druhý den! Vyvalila jsem oči navrch hlavy a dopravce div neobjala. Ihned jsem krabici rozcupovala, ozval se jásot a běžela jsem s pufem do jídelny. Nejdřív tedy vyluxovala, aby se pufíček neválel na případném smítku prachu. Byl tak osamocený, že jsem svlékla ratanové křeslo v obýváku a dala pod pufíčka umělou kožešinu. Teď byl spokojený. Pobíhala jsem kolem něj s foťákem, jako když šaman skáče kolem kmenového ohně a zaříkává svým mmmmmm déšť. Moje mmmmmm bylo výrazem spokojenosti.
Po mém radostném nabažení, rozhodla se i Ema, že ho prubne. Za nás dobrý.
Krásné pondělí, moji milí.
