Ještě na chvíli zpět k Vánocům. Každý rok řeším, čím obdarovat své přátele a blízké. Poslední roky se mi osvědčily jedlé dárky. Myslím, že nikoho neurazí. Nepráší se na ně ve vitríně.  Udělají hezky v bříšku! Tentokrát jsem na podzim nemohla odolat těm nádherným trsům černých kuliček, co jsem potkávala na procházkách za vsí podél pěšin. A tak jsem zkusila udělat svůj první bezinkový likér…

Přiznám se vám. Nevím, jestli nebyl i poslední 😀 Byla s tím totiž hrozná drbačka. Ostříhat zralé bezinky bylo to nejmenší. Ale když pak kuličku po kuličce oddělujete od třapin a separujete ty nezralé nebo seschlé, to už je jiná story. Manžel kolem mě v pravidelných intervalech procházel, obhlížel, v jaké fázi výrobního procesu jsem, a ťukal si na čelo. Prej asi fakt nevím, co s časem… no jo. Ke konci už jímalo zoufalství i mě, ale zkuste to nedodělat. To je jako když vzdáte maraton v posledním kilometru. A tak jsem jela dál. Na etapy, samozřejmě. Povařené kuličky se totiž musí nechat ve vodě do druhého dne a teprve pak se pokračuje. Sakum prdum tak šest až sedm hodin práce. Odhaduji. Nesledovala jsem to. Návod jsem čerpala z jakéhosi receptu na internetu. Paní tam doporučovala míchat odvar s domácí pálenkou. Mně se až tak neosvědčila, byla poměrně aromatická a zdá se mi, že ve výsledku dost konkuruje samotné chuti a vůni bezinek, což je trochu škoda. Jestli ještě bude nějaké příště, asi zvolím spíš vodku, a nebo rum. Ale pitelné to je 😉

Výsledek jsem stočila do malých lahviček a opatřila etiketou. Na takové to zimní večerní mlsání. Kamarádkám jsem k tomu ještě nechala vyrobit ozdobnou placku na tričko nebo kabát. Látka je vám možná povědomá z mého dřívějšího tvoření (KUK).
Ačkoli likérek jsem měla připravený už od podzimu, finální design jsem řešila na poslední chvíli a pak už to všechno svištělo tak rychle, že jsem tu armádu lahví už ani nestihla nafotit. Proto dnes na fotkách vidíte smutně postávat poslední kousek, který si ještě nevyzvedla jeho majitelka. Tož, Lucie, šup šup za námi na návštěvu, ať si máš večer čím zpříjemňovat mateřskou! 😉

PS: pro případné zájemce, které mé vyprávění neodradilo, jsem tu chtěla přesdílet recepis, z kterého jsem čerpala. Bohužel ani po hodině googlení jsem ho ale nebyla schopná najít, zjevně zmizel z povrchu internetového. Byl ale, pokud si dobře vzpomínám, složením podobný například TOMUTO…