… na 200 % (minimálně)! Setkání se spřízněnou duší 🙂 Už jsem na to téma psala dříve. Letos jsem si začátkem roku mj. přála více času a prostoru pro své spřízněné duše.
Přála jsem si to tolik (a o to víc, že jsem ta setkání dříve trochu zanedbávala třeba kvůli práce, dětem ad.), že jsem si to písemně „uložila“ jako „úkol“ do svého notesu :-)) Alespoň jednou za tři týdny setkání s některou ze spřízněných duší. Je to málo nebo moc? Myslím, že to v tuto chvíli není tak podstatné.
Dnes to bylo mé druhé letošní setkání (vím, jsem v lehkém skluzu, už je třeba chystat další :-)) A na obě budu hezky vzpomínat.
Tentokrát se spřízněnou duší přímo z naší obce. Když jsme se domlouvaly, navrhovala jsem původně setkání v naší místní hospůdce… Nezklamala – navrhla, že vyrazíme na procházku se psy. Pod rouškou tmy, jako dvě světlušky s čelovkami na čele, jsme spolu strávily úžasné dvě hodinky a pusu nezavřely ani na minutu :-))
A já jsem „dobitá“ a budu svítit ještě minimálně týden 🙂 Snad to bude platit i opačně .-)
Jak se daří vyšetřit si čas na osoby, které jsou pro vás blízké, vám? .-)
Krásný večer
A.