Dnes mám pro vás malou inspiraci pro mírně odvážné a jemně lenivé
„kytkomilky“a „kytkomilce“.
Miluju totiž kytičky všeho druhu, ale po letitých zkušenostech s letničkami,
kdy vám je buď sužuje vedro a sucho nebo žerou nenasytní škůdci či napadají plísně a uhranutí,
jsem zvolila opět spolehlivé a nenáročné osázení nádob na oknech a kolem domu.
A bez mučení se přiznám, že vzhledem k časovému presu
a vrozené potřebě na zahradě spíš odpočívat než dřít do úmoru,
volím cokoli, co se nemusí donekonečna obírat od uschlých květů a podobných záležitostí.
Takže…tjadááááá….
Na oknech do ulice mám tuhle nekvetoucí, ale i tak barevnou směs a jelikož vzpřímené rostliny rostou tak bujně, že začínáme mít doma tmu, budu je muset asi ostříhat.
Na pergole mám opět mé oblíbené batáty a jakési „kari“
(voní totiž stejně jako ono koření, ale naštěstí ta „vůně“ je jemná a neobtěžuje)
Jsou to odolné a bujné rostliny a vydrží krásné až dokud je nespálí mráz.
A nakonec pár fotek z našeho posezení:
A zbytek ze zahrádky zase někdy příště.
Mějte se všichni skvěle, Klárka.
