Dvatisícedevatenáct!

Už dlouho se mi nestalo, že bych na Nový rok neměla takové ty myšlenky na „tlusté čáry“, „čisté štíty“ a „nové začátky“. Naopak. Po hodně dlouhé době vnímám vstup do nového roku jako něco plynulého, návazného, co zkrátka pokračuje. Nevidím žádné hranice a ani je vlastně vidět nechci a tak jediná věc, co se pro mě dnes v noci změnila, je poslední číslovka v našem letopočtu. Jedu dál a navazuju zrátka tam, kde rok 2018 skončil. Nemám potřebu dávat si předsevzetí, nemám nutkání něco měnit, ani nemám žádný výčitky, nebo lítosti, na který bych ráda v dalším roce zapomněla, vymazala je a dělala, že zmizely z mýho života spolu s poslední vteřinou před půlnocí. V následujících měsících se toho bude dít hodně. Snadný to taky nebude. Ale bude to stát za to.

Přeju si jen dvě věci. Aby ten další rok byl minimálně alespoň z poloviny tak super, jako ten minulý a pak hlavně…ZDRAVÍ. Moje, vaše, všech! 

Děkuju vám, že sem chodíte, že blog čtete a já vím, že ne zrovna málo – naučila jsem se pracovat s google analytics a všechno vidím! 😀 A přeju vám do nového roku jen to nejlepší – zdraví, štěstí, lásku a taky odvahu a výdrž plnit si sny. Ony se samy totiž rozhodně plnit nebudou, je to jen na vás.

P.S. Ta dnešní doba je stejně šílená… V jednu ráno (v Irsku je o hodinu míň) se na instagramu připojili mí dva známí z Dublinu a online v přímým přenosu streamovali ohňostroj, mávali na mě a zdravili mě. Divný! 😀

Moje milovaná Liffey….