… na hrob manželova tatínka letos opět hraje na přírodní vlnu. Tak to máme nejraději (ty loňské najdete zde).
O materiál se letos zasloužil les, který poskytl nejen modřínové větvičky s šiškami, ale také prostor pro praktickou výuku i ověření znalostí aktuálně probíraného tématu přírodovědy u Viki 🙂
Na stráních jsem pak doplnila přírodniny o větvičky s šípky, plody brslenu, vínově červené větvičky svídy bílé… zahrada jednoho ze sousedů s přerostlým živým plotem ze smrků poskytla smrkové větvičky a vlastní zahrada pak květenství rozchodníkovců, růžiček, větvičky zimolezu kloboukatého, snítky vřesu, ale také buclaté šípky pnoucí růže, které jsem zapomněla odstřihnout hned po odkvětu…
A protože jsem netroškařila, materiálu bylo dost na věnce dva – ten druhý už visí na jednom dřevěném sloupu u terasy a několik modřínových větývek s šípky kousek od něj 🙂
Mám z toho neplánovaného kousku velkou radost. V dalších letech už ani ránu bez věnce u terasy :-)))
Hezký sváteční den
A.
