S novou prací jsem poznala nové kolegy, jak už to tak bývá, ale také toho, kterého jsem na jeho místě nahradila. Ten bydlí v roubence v nádherné přírodě v Českém ráji. Když jsme se tam všichni jednoho dne vypravili, zmínil se o dřevěných bedýnkách – lískách. Hned jsem zbystřela. Prý jich má dost a překáží mu. Neviděla jsem je, ale dohodli jsme se, že si nějaké vezmu. Protože “dřevěné bedýnky” zní prostě skvěle.
Ale to už je víc než rok. Sem tam jsme se viděli a on vždy sklesle pronesl, že zase zapomněl a že mu tam překáží. Jenže kdo si počká, ten se dočká. A tak jsem přišla ke svým bedýnkám, starým, dřevěným, nádherným, po více jak roce teď.
Přiznávám, že jsem zprvu nevěděla, jak je využiju, vždyť jsem ani netušila, jak vypadají. Jsou mělčí, než jsem myslela, dají se pěkně stohovat.
Zatím jsem našla místo jedné z nich. Další čtyři na využití čekají.
Vím, že mě bude bavit ji měnit, dekorovat. A dost možná skončí nakonec úplně někde jinde:-). Kdo ví?
Mějte se báječně.
