Když jsem byla malá,
táta mi vždycky na podzim vyrobil draka, resp. hvězdu.
Poctivou, pěkně ze špejlí a balícího papíru, s ocasem z krepáků
a šňůrkou ze staré bavlnky z mamčina šití (namotané na tužce),
po které jsem pouštěla vzhůru do nebes psaníčka…
A teď v roli dědečka tu hvězdu dělá pro mé děti
a já jsem tak trochu naměkko z toho,
jak moc v nich vidím sebe.
I po těch nemálo letech se mi přesně vybaví ty pocity nadšení,
které jsem u pouštění draka měla,
jak jsem se na to vždycky těšila a jak jsem si to užívala…
Jsem strašně ráda,
že budou mít taky tyhle hezké podzimní vzpomínky…
Vaše Lady Tattooch
