...v našem budoucím domově bych chtěla mít také nějaký svůj "otisk", věci, které mi prošly pod rukama, protože věřím, že i to vytváří duši domova. A tak jsem se už asi před rokem domlouvala s partnerem, že pořídíme obyčejné, povrchově neupravené dveře a já si je sama natřu. A těšila se na to. Protože natírání mě baví, víme ;-). A je to úžasný relax (i když záda z toho bolí)...
...ale není to zas taková legrace, jak jsem si myslela. Za prvé na nátěr čeká celkem osm dveří (plus zárubně) a já mám hotové teprve jedny, a za druhé bude potřeba je po nátěru barvou ještě nalakovat (s čímž jsem nepočítala). Takže tyhle první (od sklepa ;-D) byly takový můj "pokusný králík", kdy jsem si vyzkoušela, jak moc/málo je potřeba ředit barvu, kolik vrstev by to asi tak chtělo a tak dále...
...natírám proslulou křídovou barvou Annie Sloan, u Balakrylu jsem se obávala toho, že po čase budou "vylézat" na světlo suky (i když oni asi budou vylézat i tak ;-D). Bláhově jsem si myslela, že barva jako povrchová úprava stačí. Kdepak. Záhy jsem zjistila, že by se mi dveře velmi špatně udržovaly (stačilo, aby je partner vzal do zaprášených rukou ;-D). Takže jsem zašla na návštěvu ke své zkušenější kolegyni a zjistila, čím nalakovat (Sportakryl od Balakrylu, použila jsem matný). Díky laku už ale dveře nejsou tak krásně, zářivě bílé (lak jim přece jen dodá lehounce smetanový nádech). Samotné dveře máme z Bauhausu, kvalita nic moc, mají spoustu kazů, ale my uděláme z nedostatku přednost ;-D a sloužit snad budou i tak...
...vedle dveří, na kterých se pilně pracuje, postupně vzniká také vestavěná skříň v koupelně a ještě jedna v předsíni (částečně jsou vidět na poslední fotce), kuchyně stále není hotová...