DOMEK: NATÍRACÍ MARATON…

...zdravím všechny zase po delší době... ještě malé strpení a budu tu snad častěji. Patří se, abych podala zevrubnou zprávu o tom, zda jsem všechny ty dveře teda natřela nebo nenatřela. A s radostí se musím pochlubit, že nakonec NATŘELA!!! No, trvalo to, já vím, a nemít babičky, natírala bych asi ještě na Vánoce...

...ráda bych se tady podělila o své nabyté zkušenosti, dokud jsou ještě čerstvé, třeba se budou někomu hodit. Takže, bylo potřeba natřít osmero dveří a k nim patřičných zárubní (se zárubněmi pomáhal natírat partner, dveře jsou čistě moje práce). Měli jsme nakoupeny dva druhy dveří (z Bauhausu), patery plné (z nich dvoje užší k záchodu a do sklepa) a troje se skleněnou výplní (původně jsme měli vybrané z letáku malinko jiné typy, ale partnerovi při nákupu lehce selhala paměť a pořídil tyto, což jsem zpočátku trošku nelibě nesla, ale jen do té doby, než jsem je uviděla hotové a zavěšené na svém místě). Některé z nich nám ještě truhlář speciálně upravoval jako posuvné s připevněním pojezdů na stěnu. Zároveň nám vyráběl i zárubně. Já osobně chvilku koketovala i s myšlenkou na výrobu tzv. Barn Door, ale partnerovi se to rustikální kování v kombinaci s dřevěnou deskou příliš nezamlouvalo...

...dále jsem si nakoupila několik plechovek proslulé křídové barvy Annie Sloan, odstín Pure. V průběhu natírání jsem pak zjistila dvě věci. Za prvé, že není bílá jako bílá, a za druhé, že křídový povrch je sice vysoce estetický, ale neomyvatelný. Zkrátka, když jsme první hotové dveře slavnostně opřeli o stěnu, nejenže na nich zůstala obtisknutá partnerova zaprášená ruka (která z povrchu nešla smýt), ale po nalakování navíc barva dveří vedle bílé stěny působila spíš smetanovým dojmem. Naštěstí jsem se tu svěřila a Marcelka mě nasměrovala zpět k mému oblíbenému Balakrylu. Původně jsem si totiž myslela, že smetanový nádech dveře získaly až po nalakování Sportakrylem. Ale nakonec se ukázalo, že "chyba" byla v barvě. Když jsem zkusila dveře natřít Balakrylem a poté také nalakovat, zůstaly dveře krásně sněhově bílé...

...takže nakonec jsem postupovala takto: dveře jsem nejprve suchým hadrem očistila, dala první dva nátěry (dokud byla zásoba Annie Sloan, používala jsem tu, protože pěkně kryje, když došla, tak Balakryl), po zaschnutí jsem dveře obrousila do hladka (smirkovým papírem a ruční bruskou). Potom jsem dávala další 3-4 vrstvy, z nichž poslední dvě už byly čistě jenom Balakrylem. Obě barvy jsem trošku ředila vodou. Nedokážu přesně určit, v jakém poměru jsem ředila, řídila jsem se citem. Annie Sloan je hodně hustá, když se zředí, lépe se s ní pracuje, i když se potom musí dát více vrstev. To samé platí i pro Balakryl. Na závěr jsem dveře nalakovala bezbarvým matným lakem Sportakryl. Nanášela jsem ho ve dvou jemných vrstvách. (Lak je vhodné použít kvůli budoucí snadné údržbě natírané věci.)...

...trošku mě ještě potrápily ty prosklené dveře. Abych tolik nezamatlala sklo barvou, všechny čtverečky jsem si před natíráním pečlivě oblepila páskou, to mě trochu zdržovalo. Co se týká případných nechtěných cákanců na skle či na podlaze (i bez nich se to neobešlo), tak Annie Sloan jde smýt dobře, s Balakrylem (po zaschnutí) je to horší, musí se spíš seškrábat něčím ostrým (žiletkou, perořízkem), ale jde to...

...nakonec jsem tedy zůstala věrná Balakrylu. Ukázalo se, že má podobné vlastnosti jako Annie Sloan, navíc je o poznání levnější. Na druhou stranu si myslím, že Annie Sloan umí lépe krýt, ale to nejspíš ukáže čas. A oproti Balakrylu by měla umět natřít i věci, které už někdy natírané byly, a tento nátěr se nemusí složitě odstraňovat. To ale v mém případě nebylo potřeba...

...nakonec nabízím krátkou fotografickou procházku celým procesem. V těchto dnech už je většina dveří na svých místech, dokonce mají i kliky. Zbývá už je jen dočistit. A jestli někoho zajímá, jak to dopadlo s mou vášní k natírání, tak ho mohu ubezpečit, že jsem ani po této zkušenosti na něj nezanevřela. Celý proces mě bavil a už mám v hlavě nachystané další natírací projekty...