DOMEK: NAŠE LÉTO NA ZAHRADĚ…

...letos poprvé jsme mohli trávit horké dny na zahradě našeho domku a já jsem za to neskonale vděčná, protože se mi obrovsky ulevilo. Každý rok jsem se děsila chvíle, kdy nastanou letní tropické dny a náš byt (který je hned pod střechou, s okny pouze na východ a západ) se rázem změní v takové malé soukromé peklíčko. Ale tentokrát se mi to podařilo přežít v celkem dobré psychické pohodě a s trochou nadsázky lze říct, že mi to v blížících se podzimních dnech bude snad i chybět. A to vše díky naší kouzelné a milované zahrádce, kde byl už od čtyř hodin stín a vzduch úplně jiný, než když potom člověk vyšel před dům...

...za to, abychom ji mohly s mými dcerami vesele obývat, vděčím hlavně svému partnerovi a taťkovi, kteří tady odvedli velikánský kus práce letos, ale i v předchozích letech. A i když je zahrada stále provizorní, při pohledu na fotky o tři roky zpět se mi ani nechce věřit, že je to stále to samé místo...

...součástí našeho domku je malý dvorek (momentálně zpustlý a zaplněný stavebním materiálem), za ním stodola a za ní ona zahrádka. Když jsme domek pořídili, byla to hotová džungle, plná vysokých, nekontrolovaně vzrostlých stromů a hustého křoví, až by jeden uvěřil, že někde uprostřed je schovaný zámek a v něm spící Šípková Růženka. První dva roky se s tím nedělalo nic (nezbývala kapacita - vyklízel se dům, v patře se přistavovalo, dělal se nový krov a střecha...). Potom se do toho opřel můj taťka a krůček po krůčku (houští za houštím) si vysekával cestičku ke své nové zahrádce (všechny záhonky jsou jeho práce), o pokácení stromů se zase postaral partner. Já si letos moc přála, abych tu konečně mohla s dcerami trávit léto, mít si kde pohrát, proběhnout, osvěžit se. A tak nám můj milý vybudoval a zasel trávník (s jedním kamarádem pomocníkem), stloukl pískoviště a napustil bazének. Zbytek už dopoví fotografie...