říká se, že lidi na ostravsku jsou přímočaří, vulgárnější, celkově hrubší a tak podobně. nedokážeme posoudit jestli je to pravda, ale i kdyby byla, není se čemu divit… život na ostravsku asi nikdy nebyl jednoduchý a po návštěvě dolu landek a železárnách hlubina jsme se o tom přesvědčili.
návštěva dolu může být pro někoho depresivní zážitek, ale stojí to za to. při pohledu na úzké tunely se mi vybavila dramatická hudba a scéna z pána prstenů, kde sarumanovi skřeti pracující v dolech a vytrhávající stromy i s kořeny zarytými hluboko v zemi, ničí vše živé co jim přijde do cesty. v dnešní době je pro většinu z nás nepředstavitelné, že by mohli pracovat v tak znečištěném a hlučném prostředí a zdá se jakoby to byla práce z dob velmi dávných. a i přesto dnes lidé pracují v takových podmínkách. nedokázali jsme si představit, že by jsme naše vyhřáté místečka v kancelářích, s kávovarem a osmihodinovou pracovní dobou vyměnili za něco takového. ještě fantasktnější pro mě byla představa, že se před těžkými stroji dříve v dole používali koně.
po prohlídce dolu jsme absolvovali také prohlídku muzeem hornictví. při pohledu na památník se jmény zahynulých horníků mi běhal mráz po zádech a utěšoval jsem se, že dnes už je většina dolů zasypaná. o to víc jsem byl překvapený, když bývalý horník a záchranář, který nás provázel o zasypání mluvil jako o trestném činu. nedokážu pochopit, že člověk, který strávil mnoho let jako horník, musel pohřbít několik svých spolupracovníků a dnes trpící na následky své práce, stále věří, že neexistuje jiná možnost, než obnovit těžbu uhlí. my, co máme práci na hony vzdálenou této, asi nikdy nepochopíme, jak žijí a přemýšlí lidé takto těžce pracující.
rozhodně doporučujeme navštívit a zažít.
tomáš a pavel.
