… na začátku každého dne ranním cvičením mi pomáhá nejen udržovat dobrou fyzickou kondici, ale také začít den s dobrou náladou (uvolněný endorfin – tedy hormon štěstí – se vylučuje v každé denní době .-)) a „čistou“ hlavou.
Než se nám narodily děti, chodívali jsme s mužem před prací pravidelně 2 – 3krát týdně ráno cvičit na šestou hodinu ranní a moc ráda na tu dobu vzpomínám. Zatímco se kolegové ráno v práci teprve pomalu rozjížděli, já už byla v plném proudu. Problémy jsem řešila s větším nadhledem a byla jsem odolnější stresovým situacím.
I proto, že už snad máme období nočního vstávání k dětem definitivně za sebou, jsem se už během Vánoc rozhodla vrátit se opět ke své dřívější praxi. Vzhledem k tomu, že nedojíždím do práce, ale pracuji z domova a do cvičení se nutit nemusím, protože je pro mne samozřejmou součástí života, je to o to jednodušší.
Vstávám o 20 minut dřív než dřív a pět minut před tři čtvrtě na šest začínám s 20 – 25 minutovou ranní rozcvičkou, zatímco manžel cestuje do zaměstnání a děti ještě tvrdě spí 🙂
Je to taky jeden z dalších mých kroků spojených s letošním vystupováním z mé komfortní zóny. Vystupování z komfortní zóny totiž nemusí vždycky znamenat, že se rozhodnete realizovat svůj sen objet celou zeměkouli na kole, procestovat svět, objevit lék na rakovinu nebo vyletět do vesmíru… není podle mého názoru prioritně o realizaci projektů, jež vám na první pohled vyrazí dech, jak si možná někteří lidé představují.
Je o „pokoušení“ vlastní pohodlnosti, ale také předsudků, obav, strachů uvnitř nás samotných. A pokoušet je můžeme každý den různými „malými“ skutky, které mohou ve výsledku a vzájemné synergii naši vnitřní spokojenost se sebou samotným, životem, jaký vedeme, posunout velmi daleko, možná dál než kdovíjaké monstrózní a okázalé akce.
Navíc může mít takový přístup velmi motivační charakter – pokud se nám podaří posunout se „v malých věcech“, dává nám to naději, motivaci a sílu pokoušet i ty větší či ty úplně největší sny, které máme. A myslím, že to platí i naopak – pokud nedokážeme zrealizovat ani ta nejmenší přání, výzvy a překonat své pohodlí, strach, obavy spojené s méně významnými událostmi v životě, jak pak chceme dosáhnout svých velkých cílů?
Tak bych vám dnes chtěla popřát co nejvíce úspěšných pokušení, do kterých se dnes, tento týden, tento měsíc, tento rok… pustíte 🙂
Krásný den
A.
