Loni měl Jenda vánoční dárek pro mě dost jednoduchý. Rozhodla jsem si splnit svůj velký sen a přála si najít pod stromečkem hotovost a hotovo. Jasné, že mi to splnil, ale kromě dvou dárkových poukazů jsem ve velké krabici našla i papírek s odkazem. Dlouhým odkazem. Po rozbalení ostatních dárků jsem si vzala mobil a začala přepisovat url. Ta samotná chvíle byla vlastně dost napínavá. Co tam asi může být. Enter.
Fotka trámu s přáním šťastných a veselých Vánoc. A že si ho mám najít. Hustý! Vyběhla jsem jen v černých šatech a šále do tmy a zimy. Byl tam. Stál v dílně můj vysněný trám. Občas jsem o něm básnila. Ale na pile prý žádný takový trám nemají, jen nový, který by při vysychání mohl nadělat docela neplechu. Co naplat a přestala jsem trám řešit. No a najednou byl přede mnou. Na svém místě je ještě hezčí, než jsem si vůbec představovala, že bude.
 
 
 
 
 
 
Tak to byl příběh jednoho vánočního dárku. A z čeho jste měli největší radost vy?
Hodně zdraví, Martina