Tak dlouho jsem si vychvalovala, jakou mám supr imunitu (všichni kolem mě teď byli nemocní a já furt nic), až jsem stejně skončila v posteli zavalená hromadou papírových kapesníků. Který naše český přísloví mi to jenom připomíná? 😉
Takže jo. Ležím v posteli, vedle na nočním stolku mi leží termo hrnek se zeleným čajem (už dnes asi sedmý…), platíčko Panadolu, miska s ovocem, učebnice ústní a čelistní chirurgie (kterou jsem stejně ani neotevřela, protože celej den spim) a papír s potvrzením prázdninové praxe, kterej už jsem stihla pokapat tím čajem.
Mám ještě spoustu materiálu z Norska – asi tak na tři články (ale maximálně, takže norský spam už se zdárně blíží ke svému konci). Budu ještě psát o tom, jak jsme se procházeli Stavangerem, jak jsme z trajektu obdivovali těžkou ranní mlhu zápasící s prodírajícím se sluncem nad břehy Lysefjordu (těžká poetika!) a nesmím zapomenout na Sverd i fjell…
Jenže dnes se mi nechce psát o Norsku, nemám na to sílu, ani kapacitu, ani nemám takovou tu „chuť“ a nadšení. A bez toho já ty články prostě nenapíšu. Pak z nich jde totiž cítit, že jsou napsané jen proto, aby byly napsané…
I přes to ale brouzdám po vlastním blogu a dostávám chuť napsat aspoň něco! Třeba jen o tom, jaké byly předešlé dny 🙂
Všem událostem minulých dní bezesporu vévodí koncert Diany Krall v rámci brněnského Jazzfestu.
Lístky jsme na něj kupovali snad už v únoru. Martin proto, že je to jazzman a pianista srdcem i duší. Já proto, že neodolám poslechu jakékoliv kvalitní živé hudby. A ano, mám ráda jazz. Martin mě naučil 😉
Dianu Krall jsem nikdy neposlouchala. Možná jen párkrát mě nějaká pohnutka vedla k tomu, abych její jméno zadala do hledáčku na Youtube. (A může za to jen a jedině Martin, dřív jsem ji ani neznala.) Ale vždy to byla jedna písnička a stačilo. Je skvělá, ale nějak jsem do toho nedokázala proniknout. Nejvíc jsem si snad oblíbila Frim fram sauce. Ani nevím proč 😀 Asi proto, že mě kromě hudby zaujalo, jak tam zpívá:
I don’t want pork chops and bacon
That won’t awaken, my appetite inside
I want the frim fram sauce
With oss-en-fay with sha fafa on the side
Zafixovala jsem si to „with šafafa on the side“ – googlila jsem jak divá a dodnes nemám ani páru, co to je. (A co je oss-en-fay vlastně taky nevím.)
Nicméně tahle zajímavost mě několikrát donutila si danou písničku pustit. Jen tak.
Další věc vhodná ke zmínce je fakt, že slyšet něco na youtube a slyšet něco na živo, to je jako nebe a dudy. Youtube jsem tak po 20 minutách vypla. Na koncertě jsem seděla jak přibitá s otevřenou pusou a nadšeně poklepávala nohama do rytmu. Jak mi vždycky přišla Diana Krall taková „cajdákově uspávací“, tak tenhle koncert měl sakra koule! Například skladba Temptation, kterou Martin okomentoval slovy „No, tak takhle to vypadá, když jazzmani hrajou rock!“ Bylo to nepopsatelně perfektní a já zažila opravdickou hudební extázi. Na youtube jsem pak hledala nějaké živáky, (teď, když už vím, o co jde, už ty písničky na youtube přecejen slyším „jinak“), ale ten záznam stejně prostě vůbec není „to ono“.
Takže příště až bude Diana Krall zase někde v dosahu… JDU. / JDEME.
Diana Krall je ohromně charismatická, příjemná, profesionální a bylo vidět – slyšet, že tu hudbu opravdu prožívá a cítí. Občas mi přišlo, jak kdyby upadala do nějakýho zvláštního stavu a hrála úplně jak kdyby „byla sjetá“ (Martinova slova). I tak Martin říkal, že i když ona je leader a frontmanka, tak její doprovod (housle, bubny, kytara a kontrabas) byl technicky určitě ještě lepší. To já ale už tak dobře neumím posoudit. Nejsem hudebník. Jen laickej posluchač. Ale „titul“ jazzová královna v jejím případě určitě není klišé.
Mimochodem, prosila jsem Martina, ať na ten koncert napíše odbornou recenzi, že i mně samotnou by to zajímalo, ale řekl, že neumí psát seriózně a při každé větě by potil krev. OK. Neva 😀
Koncert trval dvě hodiny, včetně půlhodinového přídavku, se kterým se údajně ani nepočítalo! Tak ohromně mi to uteklo, že jsem ani nemohla uvěřit tomu, že už je konec. Reálně, moje reakce byla „To už je konec, to jako vážně?“ Ani na koncertech mé milované vážné hudby mi čas tak rychle neutíká.
Další den jsem byla opět Martinovi asistovat do ordinace. Pustila jsem tam k dvouhodinovému výkonu jako hudební kulisu Temptation. A zas to nebylo ono… Prostě jsou věci, který člověk musí vidět / slyšet a který jsou zkrátka nereprodukovatelný. Nutno říct, že velká škála interpretů zní o moc líp po všech těch korekcích až na oficiálním záznamu… To asi není dobře a o ledasčem to vypovídá 😉
No a mimo to, Diana Krall si s publikem udělala fotku. Prosila nás, ať uděláme „sign of peace“ a tak byl celý koncert ozvláštňen ještě i takovým tím hlubším smyslem a významem…
Make music, not war.
21.9. je totiž Mezinárodní den míru.
A teď pozor. Tento článek není žádná recenze, jak jste si jistě všimli. Nedokážu tak sofistikovaně mluvit o hudbě a ti, kteří to umí, jsou zrovna vedle u souseda a popíjí Metaxu, nebo tak něco… (Čus Marťo!) 😀
I tak jsem se o tomhle koncertě chtěla zmínit, protože to možná někdy někoho inspiruje a Dianu si poslechne. A třeba se to zalíbí 🙂 Já osobně mám ráda, když se mi do cesty připlete něco novýho, co ještě neznám.
Tak zkuste a uvidíte.
Hezkej večír!
P.S. A kdyby někdo věděl, co je to „sha fa fa“ a „oss-en-fay“, prosím napište! Dík.
úvodní fotka : vegasseven.com
