Už dlouho si slibuji, že tady budu dávat více fotek od nás z domu. Jen ne vždy jsou u nás příhodné podmínky na focení (rozumějte dostatečný pořádek, zároveň dostatečné světlo a hlavně: klidná chvíle na focení). 
Nedávno se zadařilo a tak, tramtadadá: prohlídka dětského pokoje začíná 🙂
…
Začnu hned nejnovějším našim přírustkem – rozkládacím gaučíčkem z druhé ruky. Přibyl k nám těsně před Vánoci a Sára už asi navždy bude všem vykládat, že ho mamka s taťkou přistěhovali do pokoje společně s vánočním stromečkem ze zahrady oknem. Trávíme na něm se Sárou naše osamělá všednodenní dopoledne a úžasně z něj dvojitým francouzským oknem přehlídnete celou naši zahradu. (Ta děrovaná OSB deska je průduch z topení)

Psací stůl, který je dost dlouhý i široký (aby na něj vešel všechen holek tvořivý borčus). Dlouhé okno, které jsme probourali až dodatečně v průběhu stavby a na které nedám dopustit. A skvělé židle Peti Oringle..

Možná se to z  fotek nezdá, ale tato spodní část pokoje (pokoj je dvoupatrový, což jsem asi ještě nenapsala) je jen asi 3 krát 3 metry, proto fotící podmínky byly dost stísněné. Vyfotit celý stůl nebo gauč prakticky nejde.
3 metry je v této části celá šířka našeho nudloidního domu.
V této spodní části mají holky stůl, gauč a schody do horního, spacího patra, které jsou zároveň využity jako knihovna a úložný prostor. Celé je vymyslel, nakreslil, nechal si nařezat a sestavil můj neskutečně šikovný muž. Pokud vás zajímá, jak vypadaly schody před seskládáním a vlastně celý pokoj jako holopokoj, koukněte sem.
A náš jediný výhled na kostel v celém domě (bydlíme v samém centru města, ale všechna okna máme orientována na druhou stranu)  a na naši nově vyzděnou zídku ze starých cihel. Francouzským oknem od psacího stolu.

Protože je plocha spodní části pokoje opravdu maličkatá, rozhodli jsme se nechat jej otevřený až do krovu – není nad ním strop. Ochudili jsme se tak sice o další potenciální pokoj, ale nelitujeme – pokoj, ač malý, působí parádně vzdušně. Od podlahy až po střešní trámy nám roste strom, vyškrábaný do mokré hliněné omítky. Více o stromu čtěte kdyžtak tady..

A tohle už jsou naše pokojíkové schody – postrach všech prarodičů 🙂 Kvůli už zmíněné jen třímetrové šířce pokoje, musí být schody takzvaně mlynářské a tudíž hodně prudké. Chrání je zboku mužem ručně pletená síť z lan (dokončil ji asitak pět minut před příchodem kolaudujícího úředníka) a z druhé strany zeď s lanovým zábradlím. Pro zbrždění Sáry a větší bezpečí  dětí (hlavně v noci) je nad schodištěm karabinkami připevněná další síť, kterou větší děti překročí a menší podlezou. Důležité ale je, že neproběhnou..

A toto už jsou obrázky z horní části pokoje, která byla původně myšlena hlavně jako spací, holky tam ale tráví hodně času i přes den. Jde tady hezky vidět zabezpečení schodiště sítí a dřevěnou zábranou ve tvaru balónu.

Klárčina postel s tunelem, pod ní zatím příležitostný bunkr, v létě tam přibude rošt a Sářina matrace (zatím spí Sára s námi v ložnici). 
Prostor v čele Klárčiny postele zatím okupuje domeček pro panenky, časem tam nejspíše přibude úložný prostor na holek oblečení. Úložný prostor v této horní části pokoje je pro mě kapku oříšek, protože pokoj je zase jen ty tři metry široký, musí se sem vejít tři postele a z obou stran má šikminu. No uvidíme, nějak to snad vymyslíme..
Novinkou letošního léta je Terezčina postel v rohu pokoje, naproti posuvným dveřím do šatny. Kout působil dost neútulně, v rámci krásně světlého pokoje je i dost tmavý, a tak jsem do rohu namalovala šedivý domeček. U Terezky sklidil naštěstí úspěch a hned se tam s radostí přestěhovala.
Dětský pokoj bude u nás nejpíš neustále v pohybu, což mi jako nadšenému hybateli nábytkem vůbec nevadí. 
…
Ještě přidávám pro dokumentaci pár fotek z pokoje ve fázi stavby – rok 2015 ..
Klárka (čtyřletá) stojí jakoby vedle své současné postele, na místě plechové vany je teď Terezčina postel s domečkem a za ní sádrokartonová příčka mezi pokojem a ložnicí

Pohled opačným směrem – u dřevěného sloupu teď začíná mlynářské schodiště.

V létě (snad) se chystám přetřít OSB desky na šikminách v celém podkroví bílou lazurou, což bude opticky asi dost velká změna. Dvěma starším holkám přibude další nocležník, což se v uspořádání horního patra nejpíš taky projeví. A dole bych chtěla přidat nějakou fešnou roletu na francouzské okno – slunnost pokoje je totiž v létě hlavně dopoledne trochu protivná. 
Ale plánů je spousta a času málo, tak raději nic neslibuju 🙂