Tohle je zase jeden z looků, který vypadá mnohem lépe naživo než na fotce. Jsem poslední dobou zamilovaná do denimu a konečně si ho užívám, jinak a nově. V kombinaci s elegantnějšími kousky jako je tohle dvouřadové sako, nebo jindy s podpatky. Je to svěží, stylové a můžete tak vyrazit skoro kamkoliv. Já takhle prolítala celou sobotu od snídaně, obchůzek až po procházku starým městem. A nové Tomsky tomu dost pomohly. Super pohodlné na celodenní chození. Líbí se mi v kombinaci se sukní, kraťasy i k džínům. A největší radost? Ulovila jsem konečně klasické pánské Levis tričko v mojí velikosti. Chodila jsem pro něj asi přes měsíc a teď jich mají v Palladiu celkem zásobu, tak ho nepropásněte. Na léto je to takový můj must have kousek. S džínovými šortkami bude super na festivaly, k vodě i na výlety.
Nechci ale zase skončit jen u outfitu. Vím, že sem nechodíte jen kvůli tomu a to mě moc těší. Na té snídani jsme s kamarádkou taky řešili jedno téma, které se teď kolem mě vyskytuje a přichází ze všech směrů. A to vyhoření a celková přepracovanost. Mám jednu kolegyni, která se takhle pracovně zapřáhla a jela na maximum několik let v kuse. Až přišlo pár posledních ran a řekla si dost.
Já si pořád říkám, jak je možné do takového bod vlastně dojít..? Nikdy jsem se pro zaměstnání neroztrhala. To by ten plat musel být pohádkový, ale v tomhle stadiu nejsem a nemyslím si, že by to tihle workoholici měli takto. Co je teda každý den žene věnovat se zaměstnání od rána do večera? Chápu, pokud člověka práce baví a je tak ve flow stavu, ale znám spíš opačnou situaci. Stres, nátlak, deadline, apod. Nic příjemného a stejně jedou dál do roztrhání se. Dává to smysl? Mně vůbec.
Práce je pro mě prostě práce. Baví mě, ale není to všechno a nikdy nebude. Tohle znají většinou matky od rodin, jakmile máte kromě práce jiný smysl života, ztrácí na významu. A to není nic špatného. Je přirozené mít čas na své koníčky, mít čas je vůbec najít a provozovat. Je úplně normální mít čas konečně na sebe, relaxovat, sportovat, číst si, cestovat a hlavně se rozvíjet, nejen pracovně. Co bude, až tu aktuální práci nebudete dělat? Tuhle otázku si musíte pokládat co nejčastěji. Pokud vás práce vysává a nic moc nevrací zpět, nemůžete se odevzdávat do nekonečna.
Čas je to, co vám plat ani ten vysoký nevrátí. Pokud kvůli dobré práci dřete a nemáte čas si tu odměnu ani užít, nedává my to smysl. Kdy jindy než právě teď, se můžete soustředit na sebe. Kvůli práci odkládáme partnerství, vlastně nemáme ani ten čas si nějakého najít. Rodinu i kolikrát přátele. Pokud na kafi sledujeme neustále emaily, Slack, Whatsapp a další poštu, nemůžeme se divit, že s námi nikdo dlouho nevydrží.
A další riziko…stres. To je zabiják všeho, hlavně vašeho zdraví. Nejen psychického. Stres je spouštěč mnoha příznaků a nemocí. I já s tím poslední dobu dost bojovala, taky jsem toho v práci měla hodně a zase se to odrazilo na mých padajících vlasech. Tak jsem včas zvolnila. Dělám, kolik stihnu a hlavně si víc užívám volného času. Objevuji nové kavárny, restaurace, chodím zase pravidelně běhat, zdokonaluji si angličtinu, plánuju výlety a cesty. Dělám prostě všechno, co mě nabíjí. To je mega důležité. Nemůžete čekat na smilování v podobě víkendů, které jsou tak krátké, že si ani nestihnete odpočinout. Nemůžete se přes týden chodit domů jen vyspat. Jak dlouho se to dá vydržet? Práce není otrokářství.
Možná to vyhrocuju, ale kdybych okolo sebe neměla reálné případy, nebrala bych to tolik vážně. Tak tenhle článek berte jako apel na sebe nebo své blízké, kterým něco takového možná hrozí. Řídím se heslem, když nejde o život, nejde o nic. A docela to pomáhá. Když něco v práci pokazím, beru na sebe odpovědnost. Jsem člověk, co občas dělá chyby a tak se z nich dokáže na příště poučit. Takový je život. Pokud to ten nade mnou nechápe, tak není dost dobrý na to, abych pro něj pracovala.
A ještě jedna věc pomáhá. Občasný home office je někdy jako balzám na duši. Mám klid a můžu se plně soustředit, což v rušném open space kolikrát nejde. Stihnu toho za den mnohem víc než obvykle, včetně umytého nádobí a článku na blog 🙂 A nejsem pod žádným stresem. Zkuste to občas taky. Vyměnit udušený kancl za příjemnou kavárnu nebo deku v parku, kde vás nikdo nebude rušit. To jsou příjemné benefity, ne?
Potkalo vás někdy něco podobného? Jak jste si s tím poradili?
Zara blazer, Levis tee, H&M denim skirt, Next shopper bag, Toms sneakers (urbanlux.cz)
