neplánovaně, jsme dnes museli k zubaři. Lépe řečeno všichni jsme byli doprovod tatínkovi, kterého jeden zub trápí už hodně dlouho a na tu nejhorší část zlobení si vybral náš pobyt zde …
… už s tím máme jednu zkušenost dva roky starou, tak jsme věděli, kde zubař je. Zajeli jsme do města Spittal na der Drau. Dopoledne už manžela nevzali, tak jsme si zkrátili chvíli v Muzeu vláčků …
 |
| … „mami vyfoť mě! “ … |
… tady jsem se moc nezdržela, protože přes cestu je obchůdek s nádhernými věci, do kterého se vždycky ráda zajdu …
…mám tam vytypované dvě věci a jestli na ně budu pořád myslet, asi je budu muset koupit. Rozumíte mi, že 😉 …
… ještě pár fotek z čekání v parku, na dětském hřišti …
… ošetření bylo celkem rychlé, manžel dostal antibiotika a zítra kontrola. Kromě bolavého zubu, naražené nohy a lehce pořezaného prstu se nám tady dějí divné věci. Několikrát se nám stalo, že nás místní lidé poučují jak se máme chovat. Nic zásadního, přece jenom jsme vychovaní, ale když nám paní rozhořčeně vysvětlila, že odpadky patří do koše (upadl omylem, malinký obal od svačiny na parkovišti a opravdu odpadky dáváme do koše), manžel nepoužil na vytažení pečiva přiloženou lopatku (v Lídlu) a paní mu málem ukázala jak ji použít. U lanovky nás skoro seřvala paní, že poslední lanovka jede za 10 minut, tak proč už na ní nejdeme a dnes nám pán rozhořčeně vysvětlil, že stojíme na invalidech (stáli jsme na místě pro rodiny s dětmi), bylo toho už moc. Nemůžu říct, že by to bylo tím, že jsme z Čech. Nikdo jiný kromě mě a Bertíkovy haťmatilky česky nemluví. Ostatní mluví Německy :-). Tak přemýšlíme, jestli je to náhoda, nebo máme něco zvláštního napsáno na čele nebo co to vlastně je? 😀 …
… mějte se krásně …
Danka
