Loňská deka pro mou ségru (najdete ji tady) mamku nadchla, včetně barev. A tak si přála jednu i pro sebe.
Látky jsem vybrala hned a pak mi celý rok trvalo, než jsem ji ušila. Jen tak tak jsem ji stihla zabalit pod stromeček..
Jsem zvědavá, jestli někdy ušiji víc než jednu deku ročně. Chtěla bych, baví mě to, je to takové jiné šití. Mám na to vyhrazených několik štůčků látek a na Pinterestu celou jednu složku inspirace. Ale zároveň bych chtěla spoustu jiných věcí, takže uvidíme. A vlastně jedna deka ročně možná není až tak špatné skóre..
P.S. Kdo má tyhle sešívané deky rád, u Evulekotule na instagramu v neděli končí dražba jednoho úžasného dekového počinu - peníze půjdou do ZOO Praha na pomoc zvířatům v Austrálii..
