Každý čtvrtek bych vám chtěla ukázat jednu kavárnu.
To ovšem vyžaduje nějakou aktuálně navštívit a to se mi fakt nepovedlo.
Takže si dnes spolu dáme pomyslnou kávu ve sluncem zalitém starobylém parku.
Bylo tam nádherně.
A představte si, jen co jsem došla domů, zatáhlo se a na sluníčko mi zbyly jen tyhle krásné vzpomínky lapené telefonem....
Podzim je neuvěřitelný malíř, že?
A závěrem mám vyřídit pozdrav od naší Amy všem psím kamarádům, co sledují tenhle blog.
Dobře, tak ještě jednu autentičtější...
... je opravdu velmi nelehké pořídit snímek, kde by vypadala inteligentně.
Ale je to láska, co vám budu povídat.
