Co nového u nás doma

Už dlouho jsem Vám neřekla, co se děje u nás doma stran bydlení. Přitom vím, že tohle téma Vás, dle sledovanosti příspěvků, zajímá ze všeho nejvíc. Vězte, že se toho děje hodně, vlastně pořád něco. Můj manžel už začíná být na některé věci citlivý: ‚Zase máš ten pohled. Tak co to bude tentokrát?‘ říká často, když koukám do blba, někam do prostoru, a většinou se nemýlí – mám něco za lubem. Sama sebe přistihuju, jak stojím uprostřed místnosti a přemýšlím, co by to ještě chtělo. V hlavě to všechno vidím úplně živě, plánů mám asi tak na deset let dopředu, jenže konto je prázdné, a tak musím pomalu a opatrně (na konto i na manžela ;-)). Pořizujeme tedy jen nejnutnější vybavení a já místo investic do drahých kousků navrhuji DIY řešení…

Jedna z těch, dle mého názoru nezbytných, položek byl nedávno jídelní stůl do obývacího pokoje. Dlouho jsem měla vyhlídnutý veliký a bytelný kus z dubové dýhy, který mají (jak jinak) v Ikea. Ale přece jen sedm tisíc nebyla v našem rodinném rozpočtu tak úplně zanedbatelná položka, a tak jsem s nákupem dlouho otálela a dobře jsem udělala. Věci se prostě vždycky dějí v ten správný moment, a tak ve chvíli, kdy se měla uskutečnit Madlenčina masová prvonarozeninová oslava a mně bylo jasné, že už to bez něj prostě nepůjde, se objevil v brněnské nabídce Ikea family o dva tisíce levněji. Znamení? Jednoznačně! 😉 A tak už si pěkných pár týdnů trůní v našem obýváku jako král a společnost mu dělají mnou repasované Tonky, jak jsem si přála. Jen mi tam pořád chybí ty dva kousky navrch, tohle je prostě stůl pro šest až osm židlí. A tak dál vyčkávám a pomrkávám po bazarech, ono se zas něco jednoho dne určitě objeví…

Do jídelní části jsme taky nainstalovali poličku, kterou znáte už z našeho starého bytu (tedy alespoň ti z vás, kteří mě sledovali ještě na mé dřívější adrese TADY). Mívali jsme ji v kuchyni právě nad jídelním stolem, na bylinky a koření. Pro ty jsem ale v novém bydlení vymyslela velkorysejší místo (uvidíte už brzy :-)), a tahle polička zůstala dlouho bezprizorní. Skoro to vypadalo, že ji nebudu mít kam použít. Ale bylo mi to docela líto, protože se mi prostě líbí. A tak jsem to nechala uzrát a ona si časem tak nějak sama řekla, kde by chtěla být a co na ni dát… až nakonec vznikla tahle ‚květinová galerie‘. Je zatím poněkud skromná, protože já jsem poněkud mizerný zahradník (vlivem toho, že jsem v létě často byla mimo domov, už jsem pár zelených kamarádů stihla odrovnat dřív, než jsem vám je vůbec vyfotila…), ale rostliny v interiéru mám moc ráda, a tak sama sobě slibuju, že se polepším. Mám v plánu pro ně vyrobit nebo vylepšit příbytky, ale ještě jsem se k tomu nějak nedostala, tak snad časem…

No a nakonec jeden malý kousek, který mi ale dělá velkou radost. Váza z hutního skla. Její stáří odhaduju tak na padesát, šedesát let. Dala mi ji tchýně. Její nový soused likvidoval vybavení po původní majitelce domu a nabídl jí, zda si nechce něco vzít. Zabylo jí líto, že by taková krása skončila v popelnici a vzpomněla si na mě, za což jsem moc ráda. Díky ní tak dostala váza druhou šanci a dělá parádu v obýváku. Celé léto jí to ohromně slušelo jen s prostým květem hortenzie z naší zahrádky, ale dovedu si ji představit i s podzimními kvítky nebo suchými větvemi. Je univerzální a krásná…

A to je pro dnešek vše. Během minulých dní jsme pořídili pár nových vestavných kousků nábytku a taky tu mám rozpracované jedno praktické DIY a něco do pokojíčku, takže se určitě brzy přihlásím. Přeji pěkné, teď už naprosto podzimní, dny!