Dlouho už mám choutky vyměnit slona z mých černobílých mimihraček za něco jiného. Šustící uši jsou sice fajn, ale jejich ruční našívání trvá hrózně dlouho. A přišívám je poctivě, dvakrát i třikrát dokola, protože batolata slonům jistojistě dávají zabrat. Navíc nemám moc v oblibě plyšáky a sloník plyšáka vlastně dost připomíná. Hlavně ale ty pracné uši..
Napadlo mě chrastítko a dlouho mi trvalo než jsem vymyslela tvar. Nakonec jsem zvolila to nejjednodušší, co šlo. Vlasatá hlava a uchopovací část tak akorát miminkům do ruky. Vyšla jsem z rozměru (průměru?) nohy mých šitých baletek, mám totiž už několika miminky prověřeno, že právě noha panenky se moc dobře v ručkách drží a žmoulá.
Vyšité oči nesmí chybět, jen trochu váhám, zda přidat i úsměv – co myslíte, jo nebo ne?
Chrastítko uvnitř s rolničkou nakonec vypadá jako miminko, což je trochu kouzlo nechtěného. Ale líbí se mi to tak – miminko pro miminko.
Mám teď rozpracovány dvě „limitované edice“ mimihraček, takže už si můžete představovat jak asi budou vypadat.
Tohle chrastítko právě teď testuje naše Sára, abychom odhalily případné nedostatky a pak už hurá na další, prodejní..
