Když jsem zhruba před měsícem objednávala pobyt v Českém Švýcarsku, netušila jsem vůbec jaké bude počasí a myslela jsem, že víkend strávíme při nejhorším někde ve wellnessu a bazénu.

Ale ten víkend se tak vydařil i přesto, že byla půlka listopadu a tak se s vámi můžu podělit o poslední podzimně barevné fotky, protože teď už tam budou mít určitě bílo. Což ale znamená jediné, že budete potřebovat víc teplejších vrstev, protože zima tu musí stát za to a je minimálně stejně tak kouzelná jako podzim.

Cestou k našemu ubytování, o kterém se hned rozepíšu jsme si zajeli na vyhlídku z Křížového vrchu v Rynarticích. Auto zaparkujete hned po vrcholkem, ze kterého je při jasném počasí nádherný výhled do okolních kopců. Proste jako z pohádky a já jsem si musela udělat na památku zase jednu párovku do alba. 
A kde jsme se tedy ubytovali? Před půl rokem jsem poprvé narazila na fotky z Krásné samoty a to místo mi hned učarovalo. Mělo to duši už jen z těch fotek. Ale realita je ještě krásnější. Jde o rodinný penzion na kraji Horní Chřibské úplně stranou od všech ostatních domků obklopený lesy, proto ta samota v názvu a je tu dokonalý klid. Majitelé jsou úplně zlatí, moc milý mladý pár s malou dcerkou. Přestěhovali se z Brna a Prahy a koupili tohle místo, aby z něj vybudovali svůj domov. A přesně takhle se tady můžete cítit.

Měli poslední z pokojů, tak jsem ho hned zarezervovala. I když je ze všech nejmenší, nechybí mi nic včetně komplet vybavené kuchyňky a sprchy.

Hned po příjezdu nás přiběhla pozdravit jejich fenka, je to tak neskutečně milej a hodnej pes, že jsem měla chuť si ji s sebou odvézt. To je ale taky jeden z důvodů, proč sem se svým pejskem nemůžete. Kromě psa tu totiž mají i několik koček a pár koz.

V horním patře visí tenhle krásný lustr, jsou tu pokoje pro hosty a ještě sál na jógu, které se oba majitelé aktivně věnují. Pořádají i jógové víkendy, tak sledujte jejich FB. Dole je společná místnost s krbem, ráno tu jsou snídaně a ještě si můžete zajít do sauny.

My už jsme toho ten první den po příjezdu moc nestihli, takže jsme se těšili hlavně na večeři Na Stodolci, kam chodíme na jídlo pravidelně, když jsme v Českém ráji. Vaří tu z okolí asi nejlíp a pokaždé mi u nich skvěle chutnalo. Tentokrát jsme stihly jejich husí hody, dokonce mi volali i 14 předem, aby si ověřili, že s námi mají počítat. Místo jsem totiž rezervovala v den, kdy jsem objednala ubytování. Sem se o víkendech vyplatí zarezervovat místo, protože hlavně na večeře tu mají plno. A za tu trošku plánování to stojí. Pokud byste chtěli ještě jiný tip na jídlo, tak jsme dostali tip na Pivovar Falkštejn v Krásné Lípě. Ten zkusíme určitě příště.

Asi se nebudete divit, že jsme se ten večer najedli až až. Jako předkrm jsme si objednali husí rilettes, játra na cibulce a navrch ještě jednu porci kaldouna, nejlepší, co jsem kdy ochutnala. Pak už následovala klasika, husička se zelím a knedlíkem a já tentokrát dala lehčí verzi s husími prsíčky a kaší. A nechyběla ani sladká tečka v podobě taštičkek z bramborového těsta plněných povidly. Ještě že to byla jen malinká porce 😀
Pokud se vám ve Stodolci bude líbit, tak nabízí i ubytování, ale opět je po nich sháňka, tak budete muset počítat s rezervací několik měsíců předem. 

Když jsme přijeli do penzionu ještě jsme si dali hodinku v sauně, abychom tu husu aspoň trochu vypotili, když jsme toho ten den moc nenachodili. Úplně mě to vyrelaxovalo, stejně jako posezení u rozpáleného krbu s bylinkovým čajem.
A ráno nemohlo být lepší…
Vyspali jsme se dorůžova, jak je tam úplné ticho a tma. To se vám ve městě jen tak nestane. A ten výhled z pokoje? Prostě pohádka. Ráno se všechno blyštilo pod jinovatkou a prozářilo sluníčkem. Lepší počasí jsme si fakt nemohli přát. Skoro jako na objednávku 😀

Už z fotek a komentářů na FB věděla, že mají super snídaně, ale že tak super…domácí bylinkové čaje, hruškový koláč, ovesná kaše, chleba lepší než z Esky, farmářská vajíčka, kozí mléko a sýry z nedaleké farmy Žofín, ovoce, oříšky a spoustu dalšího. Ještě podotýkám, že takový výběr tu máte za 100 Kč a tomu jsem fakt nemohla uvěřit. Najedli jsme se tolik, že by by to vydalo pomalu na snídani s obědem, nebo vydatný brunch. Ale ten den to nevadilo, protože jsme plánovali hodně chodit.

Už jen kvůli těm snídaním sem prostě musíte.

Měli jsme v plánu objevit německou stranu Saského Švýcarska, kde jsem předtím nikdy nebyla. Jinak jsme tu myslím byli již potřetí, mrkněte se na jeden starší článek z léta tady. Zajeli jsme autem do městečka Rathen, odkud jeden přes Labe přívoz, který vás doveze na druhou stranu břehu, odkud jsme se už pěšky vydali objevovat krásy skalního mostu Bastei. Jedno z nejfotogeničtějších míst, a proto ani nepředpokládejte, že tu budete sami. My se k němu dostali před polednem a lidí tu bylo na mě až až, takže v létě jedině hodně brzo ráno. Ale zas takový foto fanatik nejsem, aby mě to donutilo přijít o tu boží snídani a mých 8 hodin spánku. 
Pokud ale chcete, tak přívoz jezdí už od půl páté a zpáteční jízdenka vyjde na 2,80 Eur.

Cesta ke sklanímu mostu vede buď spodem skrz lesy nebo horem po skláních pěšinách. My se vydali tou druhou, která mi přijde kratší a rychlejší. Skoro celou dobu máte před sebou krásné výhledy na Labe, skalní útvary a městečka v okolí. Nám se poštěstilo na super výhledy i díky počasí, které nemohlo být ten den lepší. 

Bastei je krásný i přes ty skupiny turistů. Jestli sem pojedu příště, možná se i dokopu vstát dříve.

Celá tůra tam a zpět vyšla kolem 3 hodin se všemi zastávkami, včetně pauzy na záchod. Kousek od Bastei je totiž centrum pro turisty s restaurací a taky hotel, kde se dá odskočit i najít. K hotelu se dostanete normálně i autobusem. Takže pokud máte s sebou kočárek, je to snazší alternativa.

A protože se v zimě stmívá už po čtvrt na pět, chtěli jsme využít poslední trošku světla a vydali se cestou zpět do Bad Schandau, což je lázeňské městečko kousek za hranicemi s Německem smě Drážďany. Jako hlavní atrakci se můžete svézt pohodlně výtahem za výhledem nad celým městem. A za těch pár Euro to stojí. Stihli jsme akorát kouzelný západ slunce za horizontem naproti. 

Ten podzim tu mají pořád ještě dost barevný i teď v půlce listopadu…

Nechtěli jsme se vracet do penzionu tak brzo, takže jsem vymyslela, že se podíváme do městského termálu Toskanaworld. Najdete tu komplex termálních bazénů, mají i jeden venkovní vyhřívaný, ale na horké lázně v Budapešti to tedy nemá. Uvnitř je spousta vířivek a taky relaxační bazén Liquid Sound, kde můžete poslouchat hudbu pod hladinou vody a sledovat zenové projekce nad hlavou za příjemného přítmí. V téhle části se nemluví nahlas, takže se můžete oddat zvuku příjemné hudby a prostě jen tak vypnout. Po bazénech jsme se skočili saunit. Uvnitř jsou dvě páry a jedna finská sauna a venku najdete větší saunový domeček s výhledem ven. Dokonce jsme neplánovaně využili i jeden z jejich saunových rituálů za vůně rozmarýnu. Dokonce mi po tom bylo takové horko, že jsem hupla do ledového bazénku. Už to mám natrénované, stačí se nehýbat, celá se ponořit, ale mít dlaně a hlavu nad hladinou. Takhle se to dá.
A co miluju na saunování nejvíc, ten uvolňující pocit po tom. To vnitřní teplo, které mě pak hřeje i venku pod svetrem a to že se po ní tak krásně usíná. Na zimu si sauny dopřávám hodně ráda.
V neděli jsme si dali po probuzení ranní lekci jógy přímo s majitelem. Mají útulný sál v podkroví s výhledem na okolní lesy a má to tady takovou relaxační atmosféru. Nejdřív jsme se soustředili na správné prodýchání a až pak jsme se vrhli na několik pozdravů slunce a pořádné protažení. Sice jógu nedělám tak často, jak bych si přála, ale mít na ni každé ráno čas, tak nejsem tak ztuhlá, ale hlavně budu naprosto vyklidněná. Snídaně potom byla za odměnu.

Ještě před odjezdem jsem se prošli do okolních lesů kousek nad penzionem. To světlo bylo naprosto boží, že nešlo nevytáhnout zrcadlovku a neudělat pár záběrů…

Pokračovali jsem do Hřenska, kde jsme se zastavili u Staré Plynárny. A protože jsme již jednou u pravčické brány byli, tentokrát jsme ji vynechali. Ta budova má takovou duši, že mě hrozně zamrzelo, že dnes funguje jako laciný penzion s restaurací, kde už ze dveří na vás dýchne vůně kečupu a smažených hranolek. taková škoda, ani ten interiér zařízení ve steampunkovém stylu to nezachrání. ještě že ty pokoje vypadají alespoň víc tradičněji. 

Z Hřenska jsme se přesunuli do obce Růžová, kde je asi 8 km dlouhá naučná stezka. Parkoviště je 1 km za obcí. Stezkou se dostanete i k další zajímavé památce, Dolský mlýn. Stojí za to vidět. Na stezce je dohromady deset stanovišť, která projdete. Jedním z nich je i Pastevní vrch, ze kterého je poslední fotka. Máte z něj výhled do všech stran. My jsme celou trasu nakonec neprošli, protože v poslední třetině se nám už stmívalo, takže jsme si to zkrátili zpět k autu. Tím jsme tenhle nabitý víkend zakončili.Snad jsem vás trochu navnadila a podíváte se sem i v zimě. V Krásné samotě to musí být zasněžené doslova kouzelné. Nejradši bych k nim jela tenhle rok znovu, jak mi u nich bylo příjemně. Pokud se k nim vydáte, napište mi sem nebo na IG, jak se vám tam líbilo 🙂