Po promaroděném adventu lehla minulý týden Terezka znovu. V pátek se z toho vyklubala spálová angína a deset dnů antibiotik.
Na víkendovou chalupu s kamarády ze školy a jejich dětmi proto nakonec (zase) odjel jen muž s Klárkou.
Mě bylo nejdříve na vývrat – další týden domácího vězení, plus dost pravděpodobné pokračování nemoci u některé z dalších holek. Neveselé vyhlídky a moje (dost dlouhá) sebelitovací fáze.
Nakonec ale popravdě musím přiznat, že jsem tohle domácí vězení asi už dlouho potřebovala. Zakázala jsem si černé myšlenky a přikázala si pohyb. A když nikam a nic nemusíme, tak je vlastně pořád víkend. A ten já ráda:)
Tabletky zabraly během pár hodin, z Terezky se Sárou se během pár dní stala neskutečná dvojka a já tak mám místy i čas na sebe.
Přeorganizovávám si svou pracovnu – konečně jsem si koupila krabice a ze skladišťové skříňky udělala celkem čupr skříň. Trochu šiju, háčkuju a hlavně: obnovila jsem svůj každodenní běhací rituál. Juch.
Nakoplo mě to taky konečně k ozdravění našeho jídelníčku. Není přece možné, abychom byli pořád nahromadě. Ovesná kaše k snídaním, více zeleniny k večeřím a obědům a ovoce pořád, pořád, pořád.
Naordinovala jsem si zkouknout s holkama vánoční večerní pohádky, zatím na to ale nedošlo, nějak není čas nebo co. Namísto toho ale máme z celého domu jeden velký bunkr. Taky vyrábíme, největší úspěch asi měly korunky z roličky od toaleťáku a washi pásek.
Tak teď jen doufat, že nelehne žádné další dítě a jestli jo, tak že mi vydrží tahle pozitivní nálada.
A taky že u nás konečně někdy napadne sníh, který vydrží déle než pár hodin..
…
Toaletky nahrané na Fler dnes ráno mezi odchodem Klárky do školy a vzbuzením Terezky a Sáry – můj nemocenský čas jen pro sebe.
Něco málo z pracovny..
