Čekám a čekám a nic.
V hlavě mi zní slova nějaké snad původně trampské písně:
„My čekali jaro a zatím přišel mráz….“
No nic, duben má nárok nás trochu potrápit,
budiž mu odpuštěno.
Už jsem došila polštáře a tak vám můžu ukázat moji barevnou novinku.
Je to taková kouřově modrošedá. Téměř vše je opět pořízeno v Ikea za pár korun a pro radost.
A protože mě následky „vichřice“ stále pronásledují a z objektivních důvodů je jen tak neodstraním,
snažím se na plný plyn shromažďova malé i velké radosti a lepit je trpělivostí a láskou k sobě do jednoho krásného obrazu, na který pak budu tupě zírat a radovat se z něj.
Do obrazu přispěje kdeco a kdekdo. je to zkrátka krásná práce.
Milý a vtipný rozhovor s řidičem, co veze zboží, paní, kterou potkám v práci. Která po prvním opravdu špatném dojmu zanechala v dnešním dni poctivý díl radosti a milý úsměv.
A taky milá osůbka, co mi poslala fotku dortu, který připravila pro své milované děti díky inspiraci tady na blogu.
Všem těm lidem a situacím moc děkuji, že se promítají do mého obrazu.
Ráda se na něj dívám a díky nim roste a sílí.
I díky vám všem, co tu zanecháte pár slov.
Jen tak, pro radost.
Klárka
