Čas dovolených, čas turistických nešvarů, ze kterých Italům vstávají vlasy hrůzou se blíží! I když vás všichni obslouží s velkým úsměvem na tváři a prohodí nějakou tu lichotku, věřte, že s upřímnou láskou vám to cappuccino o páté odpolední rozhodně nenaservírují! Baristé si sice vyhrají s mléčnou pěnou a udělají vám nějaký ten hezký obrázek, jenž vašemu instagramovému účtu přitáhne hodně srdíček a jim zákazníků, ale nejraději by vám to cappuccino vylili na hlavu!
Itálie je zemí, kde se jakákoliv pravidla dodržují spíše výjimečně. Čas je zcela nepodstatnou veličinou, která italské kultuře jen překáží. Jakmile ale zabrousíme do gastronomického prostředí, pravidla a čas nabývají na důležitosti. Každý rodilý Ital striktně dodržuje takovou nepsanou etiketu, jak, kdy a co správně jíst a pít!A právě etiketa spojená s kávou, tekutým národním bohatstvím, je cizími návštěvníky Itálie téměř vždy porušována.
I já jsem hřešila během svým prvních turistických návštěv Itálie s odpoledním cappuccinem. I já se dočkala těch ironických úsměvů. I já se teď nenápadně zubím, když vidím, jak si vedle mě nějaký nezkušený turista objednává odpolední cappuccino a číšník si během objednávky nervózně poklepává nohou. Ale Italové mě tento nešvar, závadné chování překážející mé výuce italské kultury, velmi rychle odnaučili. Jakmile jsem si začala kávu objednávat v italštině, prostě a jednoduše mi na cappuccino odpověděli: „No, non facciamo“(Ne, to neděláme)! A tak jsem se adaptovala velmi rychle!
A když teď koukám na všechny nádherné fotky z Itálie od českých i zahraničních blogerek, to odpolední krásně naservírované cappuccino se v jejich příspěvcích prostě vždy objeví. Fotky sice obdivuhodné, ale Italové si je prohlíží jen s těžkým srdcem a neví, jak jinak už NE-Italy odnaučit tuhle pekelnou objednávku. Můj Ital si občas prohlíží fotky se mnou, a když vidím jeho křečovitý stisk palce s ukazováčkem, ani to svoje „perché, perché“ (= gesto ve významu „proč“) nemusí vyslovit! Češi ale v Itálii vůbec marní nejsou, ostatní národy jsou na italskou gastronomickou etiketu mnohem větší (ne)experti. Obzvláště bych vypíchla německé turisty objednávající si cappuccino po pizze…to je zcela jiná kategorii! Ten nejvyšší možný level 😀 Jenže vzhledem k tučnému dýšku, kterým si Němci vykoupí svoje faux-paus, to nakonec Italy vždy rychle přebolí! Ostatním národům tak nezbude nic jiného než navýšit své dýško a nebo se prostě a jednoduše odnaučit pít cappuccino odpoledne.
Jak a kdy na cappuccino?
Tak kdy je ten pravý čas na cappuccino?! Cappuccino, tedy espresso s mlékem a našlehanou mléčnou pěnou, je na území Itálie přípustné pouze v ranních hodinách, což v italském stylu života znamená přibližněod 9 do 12 hodin dopoledne. Tohle je jediná doba, kdy se na vás při objednání cappuccina nebude nikdo dívat jako na největšího barbara. Cappucino se většinou podává s tzv. brioche, tedy s croissantem. Po obědě slovo „cappucino“ prostě zapomeňte, zcela ho ze své mysli vyškrtněte. Pokud cítíte potřebu kofeinu v pozdních odpoledních hodinách nebo si prostě jen chcete dát kávu a posedět si u ní, pak je tady hned několik možností, díky kterým se cappuccinu vyhnete!
Un caffè, per favore …
Přestože italský kávový rituál trvá pouhých 60s: „Buongiorno! Un, caffè, per favore! ….. Grazie, buona giornata!“ … i tak si Italové občas ke kávě sednou. Přesto ale nevysedávají hodinu s kávou v ruce, espresso do sebe hrknou během pár vteřin a pak chvíli jen tak posedávají. Ta druhá kategorie lidí, které v Itálii uvidíte sedět odpoledne u stolu s kávou a nějakým dezertem, to jsme my všichni, co jsme se sem přestěhovali a máme potřebu udržovat tento rituál…taková ta hodinová pomalá káva s ohromným dortem na talíři. Nicméně, v mé oblíbené kavárně si už na moje hodinové „un caffè e tiramisù“ zvykli a dokonce oceňují, že i když zavádím cizí zvyk, to prokleté cappuccino si nikdy neobjednám. Takže mě, na rozdíl od ostatních cizinců, co si k tomu lahodnému tiramisù objednají cappuccino, vřele vítají. Takovou italskou alternativou k našemu „kávovému posezení“ je tzv. aperitivo, kdy místo kávy a dortu sedíte nad alkoholickým drinkem a slanými pochoutkami (fingers food).
Co, když ne cappuccino?! Největší možnou klasikou je v Itálii malé espresso, o které si řeknete výrazy: un caffè = un caffè normale = un caffè liscio. Češi „un caffè“, výraz pro italské espresso, často zaměňují s „českým“ ristrettem! Italské „un caffè“ bych přirovnala k ristrettu v české kavárně, ale jestli si objednáte „un ristretto“ v Itálii, pak ten smrťák jen tak nerozchodíte!!! Takže jednoduše:
jedno ristretto v Česku = jedno „un caffè“, espresso v Itálii
ristretto v Itálii = takový kofeinový extrém v Česku neexistuje 😀
Pokud je na vás italské espresso = „české ristretto“ příliš silné, můžete si objednat třeba „caffè macchiato caldo“ (malý šálek kávy s trochou mléka). V horkých dnech vám ale doporučuji mé oblíbené„caffè shakerato“ (na obrázku pod textem), které vás krásně osvěží!
Jaké další druhy kávy si můžete v Itálii vychutnat vám sepíšu v dalším příspěvku o kávě, tentokrát však nebudu radit já, ale svěřím vás do rukou odborníka! Veškeré informace o italském způsobu přípravy kávy a mnohem více se dozvíte přímo od italského baristy!
Pro návštěvu Itálii si tak stačí zapamatovat dvě věci:
1) CAPPUCCINO PO 12 HODINĚ/ PO OBĚDĚ…NE! NE! NE! (a Italové budou štěstím bez sebe!)
2) RISTRETTO V ČESKU, NENÍ RISTRETTO V ITÁLII! (pro vaše dobro!)
