Víkend u přehrady Bystřička s mou babičkou a jejím veškerým potomstvem :) A bylo jaro a všechno kvetlo, přesně jako v těch Broučcích, kteří kousek nad přehradou Bystřička vznikli. Jedlo se, pilo, spalo se jen málo a malých dětí bylo pomalu více než dospělých. Výletovali jsme jsme jen přiměřeně Terezčiným posledním dnům antibiotik. Terezka se Sárou strávily většinu času hňácáním hradů z písku na pláži, kterou jsme měli hned za chatou. A v neděli jsme se cestou zastavili v Domě přírody Litovelského Pomoraví Sluňákov. Galerie v přírodě mě upřímně zase až tak nenadchla, připadalo mi to celé nějak moc "ezo". Prošli jsme i tamní pátrací hru.
Fotili jsme se o sto šest, protože kdy jindy, než když se takto všichni sejdeme. Společnou fotku babičky a jejího rodu nejstarších po přeslici - mamky, mě a Klárky - jsem ještě ve sbírce neměla.
Víkend se sestřenicemi a jejich rodinami byl parádní - nemáme už tak moc příležitostí se sejít a tahle příležitost mi přijde asi ze všech možných ta nejlepší. Snad se nám podaří to brzy v celé sestavě zopakovat.
