Byla jednou jedna chaloupka…

… a byla už moc stará. Dlouhé roky jí společnost dělal jen zbořený zbytek její sestřičky, ale také bublající potůček, šumění vzrostlých stromů, zpěv ptáků, ještěrky, užovky, srnky a další hromada zvěře. Chaloupka byla jako šípková Růženka, zarostlá plevelem i šípkem a docela dlouho se prodávala, protože byla ošklivá a nikdo ji nechtěl. Až jednoho dne přišli lidé, kteří se dívali nejen očima, ale i srdcem. Ucítili, že tam voní jinak vzduch, že příroda tam šeptá příběhy a chaloupka má náruč doširoka otevřenou. A tak se i ona začala probouzet ze svého stoletého spánku. Ne, nebyla to vždycky pohádka, protože život není pohádka a když jsem začala připravovat tento článek, měla jsem při probírání fotek zase tu známou tíhu na duši. Ale vy si často o příběh tohoto domečku píšete a já myslím, že přestože je tam práce ještě opravdu nepočítaně, mohu vám první část ukázat už teď. Uvařte si kávu, pohodlně se usaďte a vítejte 🙂

Šípková růženka, takhle vypadala, když jsme ji viděli poprvé - v květnu 2015 :-) — Šípková Růženka… takhle vypadala, když jsme ji viděli poprvé…. v květnu 2015.

I vyklestil statečný rytíř trní růžové a mohl tak spatřit zámek v celé jeho kráse…..

Oči jsou okna do duše a okna jsou duší domu a náš domeček si zasloužil mít je doširoka otevřená.

Bourali jsme, uklízeli, vyklízeli, nahazovali, plánovali…..

Jakmile dovolilo počasí, pustili jsme se do kompletní výměny střechy.

Taťka na střeše, já dole a všechno napodávat 😀

… ještě nová okna jsme mezitím stihli :-)…. ta do štítu jsme montovali také ze žebříku, protože uvnitř ještě nebylo patro…. bylo to trošku dobrodružství! 🙂

A pak už nás čekal nový kabátek 🙂 Všimněte si těch truhlíků v oknech 😀 TO JSEM PROSTĚ CELÁ JÁ!!!

Nedaří se mi otočitněkteré fotky za to se omlouvám….

Uvnitř jsme mezitím natahali podlahové topení a udělali betony…..

…abychom se konečně mohli pustit do podkroví!

…že to co si tu vlastníma rukama budujeme, bude náš opravdový ráj.

Ještě jednoduché ručně vyrobené zábradlí ke galerii.

A mohla jsem začít pomaličku zabydlovat podkroví 😀

Na tohle křesílko jsem několik měsíců šetřila, koupila jsem ho dávno předtím, než jsme pořídili chaloupku a netušila kam jej dám… Nakonec bylo prvním kouskem nábytku v ní a zároveň poslední s čím mi pomohl muž…..

Pak se nám život obrátil vzhůru nohama a já nebyla schopná několik měsíců na chaloupku vůbec dojet….. a ona čekala, počkala na mě, trpělivě… čekala až trošku naberu dech a budu schopna nechat se od ní zase pohladit a pokračovat.