Pomalu si připadám jako profesionální znalec fotbalistů. Proč také ne, napsala jsem o nich všehovšudy už celé dva články. První byl o tom, jak to s nimi je těžké, druhý pojednával o důvodech, proč s nimi vůbec chodit. A ten dnešní bude o tom, jaké to je, když s ním sdílíte jeden pokoj.
Nutno zpočátku podotknout, že každý fotbalista je jiný a že rozhodně mé rady nezaberou na každého jedince. Záleží na spoustě faktorech. V jaké lokaci (rozuměj klub) pobýval, jeho doba působení na zeleném trávníku, počet vsazených tiketů, jejich případně možná výhra… Rozhodně není snadné takového fotbalistu chovat. Natož s ním bydlet. Ale pokud se budete držet mé taktiky, spokojené by nakonec měly být obě strany. Berme to tedy jako takovou remízu.
1. Silná defenziva teritoria
Hned od prvního hvizdu musíte dát soupeřovi najevo, že co je vaše, to je vaše. Tečka. Jakékoli pronikání do obrany se trestá. Musí vědět, že tady nemá co pohledávat. Pokud si tedy bude dělat jakékoli nároky na vaši půlku postele, zakročte. Dávejte si ovšem pozor. Fotbalista je velmi citlivý tvor, rád přehrává. Obranný zákrok musí být důrazný, ale neměl by být potrestán kartou. Jemné tělíčko zadní částí těla by mělo stačit. Pozor na ruce!
2. Ukažte mu, kdo je kapitán
Sebelepší hráč potřebuje někdy pauzu, vystřídat. Ať už to je zraněné koleno, kocovina z předchozího večera nebo ulomený nehet. Jiné to není ani u kapitána. Že vám není dobře, bolí vás hlava či vás trápí únava? Zkuste vytáhnout kapitánskou pásku (velmi prosebný výraz), dejte řeč v kabině, ještě jednou prodiskutujte strategii. Pokud slíbíte, že mu při příští tutovce necháte gól a přihrajete (masáž, jeho oblíbené kuřecí řízky), to nádobí za vás milerád umyje. Je to přeci týmový hráč!
3. Nepořádek = pokuty
Je-li váš fotbalista nepořádník a nechává po sobě rozkopaný trávník, jednejte. Důrazně mu vysvětlete, že pokud chce dělat bordel, ať si ho dělá na domácím hřišti (u maminky doma). Nezapomeňte zmínit to, že o společné hřiště se nestará jenom předseda (vy), ale celý mančaft. A pokud chce mít fungující a prosperující tým, ať si špinavý dres a propocené štulpny (nádobí, oblečení, odpadky) uklízí. Jak chce asi skórovat na neupraveném hřišti?
4. Kdo půjde do zdi?
Pokaždé se musí přihlásit dobrovolník, který se obětuje za tým a půjde si stoupnout do zdi. Rukama si chrání veškeré důležité nástroje a doufá, že protivník přestřelí. Tento obětní beránek je dle mého velmi statečný, rozhodný, udatný muž. Většinou jsem to já. Zatnu zuby, zhluboka dýchám a… připravuju se na dvouhodinové fotbalové vysílání. Nutno podotknout, že to není vždy tak hrozné a protihráč o zeď ani pohledem, natož míčem nezavadí. (Chápej: fotbalový zápas v televizi si užiju.)
5. Plánujte důkladně!
V kabině nejde pouze o motivaci a nabuzení na utkání. Jde o strategii. O správné rozložení sil. Načasované střídání. A nejde pouze o jednu hru. Tady mluvíme o sezónách, rocích. Pokud chcete, aby vám to v týmu fungovalo tak, jak má, musíte u hry přemýšlet, ne se jenom zběsile honit za míčem. A tak to běží i v našem vztahu. Nejsme Bílý balet, abychom hráče neustále měnili. My spolu plánujeme dlouhou kariéru. Tak ať nám to kope!
