Tak jo, prťata už zase čile poskakují a robí neplechu bez zjevných známek nemoci, za to matka místo lentilek dlabe paralen. Jo… já vlastně nevím proč se divím, vždyť jsem to tušila. Takže ač Křemílek v úterý ráno s krabičkou plnou lineckých koláčků (kdo sleduje můj IG tak ví 😉 hrdě napochodoval zpět do školkového režimu, a já se celý den nezastavila, protože jsem se konečně dostala z domu a naplánovala jsem si toho požehnaně, dokonce jsem se nechala i na manikůře chvíli hýčkat!!! … ve středu už mě bolest celého těla značně zabrzdila a večer jsem měla pocit, že mi do večeře snad někdo nasypal střepy, které se mi zabodali do jednoho v krku, protože jinak jsem si tu strašnou bolest nedovedla představit… i přes veškeré medikamenty, které jsem doma našla jsem do tří do rána nespala, protože po každém polknutí jsem byla opět probraná. Až po té třetí hodině jsem díkybohu, asi už totální únavou, usnula… A po třech hodinách spánku, celý dnešní den ve stejných kolejích… jedu víceméně na automat a tuším, že noc bude opět do poloviny probdělá… (má-li někdo tip jak na tu úpornou bolest – prosíííím, sem s ním!!!… sice jsem ještě nezkusila radu mého milého a to kloktat vysokoprocentní pálenkou… ale vzhledem k tomu, že tvrdý alkohol se mi příčí jen ho citím, tak si to nechávám jako tu nejposlednější variantu…)
… a tak si letos Ježíšek i dopis vyzvedne později, protože adventní kalendář čeká už od včerejška v ateliéru na dokončení… ale já věřím, že mi to prťata tentokrát odpustí a trochu hřeším na to, že oni tu otázku, že to musí být zrovna dnes, zatím neřeší a já, která už ví, že matkou roku nikdy nebude, si to jenom napíšu jako další bod do deníčku špatné matky….
... to mám za to, že vymýšlím blbosti a nekoupím „klasiku“ v supermarketu… TAK!!
