Za celé září jsem ušila všehovšudy jednu kabelku. (Pokud nepočítám ty sukně a kraťasy z minulého příspěvku). Trvala mi s různě dlouhými přestávkami asi dva týdny. Ty další dva týdny jsem podle všeho neušila nic.

Zpracovávali jsme ovoce, zkulturňovali  po létě zpustlou zahradu, přehrabovala jsem krabice s podzimně zimním oblečením a v mezičasech jsem asi místy nedělala vůbec nic.

Nějak jsme to letos rozjeli ve velkém s kroužky. Ne, že by jich holky měly nějak moc, spíše až do letoška neměly skoro žádné. Po měsíci zmatků, organizace, předávání dětí a podobných srand, kdy jsem každý týden doufala, že ten další už bude lépe a zorganizovaněji, to tento týden (už zase) vypadá nadějně.

Zdá se, že si to pomalu sedá..

Zdá se, že už alespoň trochu vím jak na to.

Dneska mě napadlo si sepsat pár věcí, na které jsem si během září přišla a které by (snad) mohly vést k mé větší produktivitě, větší rychlosti odpovídání na maily a hlavně k mému většímu klidu. Tady jsou:

Každý den je potřeba krom obvyklého vaření, povrchního úklidu a myčky dělat jen jednu domácí prací (jen prát, jen vysávat a podobně). Více stihnout lze, ale na úkor dalších činností. Ideální je stihnout je společně s poštou, běháním po městě, venčením psa, běžným úklidem a vařením dopoledne. Vaření je super přesunout na večer předem – to se mi ale moc často nedaří..

Nákup je opravdu dobré udělat jeden, maximálně dva větší za týden – vím, že je to obvyklé, já jsem ale rozmazlená třemi supermarkety do pěti minut od domu. A neumím jídla dopředu plánovat.

Maily (ani NIC jiného) nenechávat na večer, až děti usnou – usínám často taky, nebo jsem schopná tak maximálně čučet do zdi (nebo na seriál).

Nevyřizovat věci na počítači ani se nepokoušet šít se Sárou za krkem – jsem pak na ni nepříjemná a vzápětí mě to mrzí.

Sářino odpolední spaní strávit odpočinkem (stihnu ho?), cvičením  a právě vyřizováním mailů, objednávek, faktur a podobně. Pořád mi to moc nejde, byla jsem zvyklá v této době jen šít. Nestíhám pak ale ty ostatní věci a nemám je kdy jindy dělat. Cvičit alespoň deset minut denně nutně MUSÍM, pomáhá to psychicky i fyzicky. A odpočinek (ideálně alespoň poobědových „dvacet“) je po dopoledním maratonu víc než žádoucí – pokud chci odpoledne fungovat s úsměvem)

Delegovat více úkolů na holky – myslím tím teď hlavně balení a vybalování jejich kroužkových batůžků. Jsem na sebe i na ně zvědavá.

Šít v odpoledne, kdy bude s holkama muž. Máme domluvené dvě odpoledne v týdnu – trochu mě takovéto rozdělování štve, čím dál radši mám chvíle, kdy jsme všichni společně, ale jinak to nejde. A alespoň si těch společných chvil budeme více vážit.

Nešicí odpoledne trávit pohromadě – mnohem víc jsme vždycky malovali, tvořili, hráli si. No uvidíme…

Večer dělat jen to, co se mi zrovna chce. I kdyby to znamenalo jít spát.
Toto se mi zatím nedaří skoro vůbec, vždycky jsem byla noční tvor a „promrhat“ večer nicneděláním mi často nejde. Bývám teď ale večer hotová a stejně nakonec nic neudělám. Pak mám akorát tak výčitky..

Plán by byl, tak jsem zvědavá, jestli budu schopná asi poprvé ve svém životě přepnout z chaosu na režim..