… výšlap z Čeladné na Malou Stolovou (1009 m). Krásná trasa. A další naše rodinná beskydská tisícovka i kilometry zdolány. Vyhnala nás bouřka, stihli jsme to k autu o prsa 🙂
A taky jde o další překonávání mé komfortní zóny. Je jednodušší rezignovat na to, co má člověk rád, jen pro to, že má malé děti.
Jenže když se naprogramujeme dopředu tak, že to či ono z takového či jiného důvodu nezvládnou, přenášíme to nevědomky i na ně. Nechceme zažít zklamání, tak se raději ani netěšíme a nezkoušíme překonat případné překážky. Máme spoustu důvodů, proč to či ono nejde a chybí naopak pokusy o to hledat řešení, aby se věci hnuly kupředu…
Na druhou stranu pozitivní myšlení bývá stejně nakažlivé. Takže se „programuji“ pozitivně. Že zvládneme ledacos (Jiříček mě ohromil svým výstupem na Lysou horu, kterou letos vyšlapal po svých v necelých pěti letech poprvé a přitom zdolal 20 km trasu). Ukazuje mi to, jak hodně člověk dokáže, když moc chce a něco pro to dělá. Jak silná může být naše vůle… Ale také se držím toho, že i cesta může být cíl. Nechci na děti přenášet přehnanou orientaci na výkon.
A funguje to! A motivuje to nás všechny 🙂
Jak to vlastně začalo? Přišla jsem za dětmi s beskydskou výzvou – 32 vrcholů Beskyd (tisícovek) a přijaly to skvěle. Každý víkend se tak snažíme vyrážet za turistikou v Beskydech a zdolávat různé cíle z výzvy. Jdeme si svým tempem a zdoláváme postupně jeden za druhým. Od konce dubna jsme už vyšli královnu Beskyd Lysou horu, ale také Smrk, Čertův Mlýn, Malý Smrk, Tanečnici, Slavíč… Některé vrcholy zdoláme ve větším počtu i v jednom dni .-)
Díky této výzvy poznáváme i místa, o kterých bychom se nikdy ani nedozvěděli. Nebývá tam často žádná horská chata a tudíž o ně není takový zájem. A přitom jsou to krásná místa, která stojí za to vidět. S větší svačinkou v baťůžcích tedy s chůtí zdoláváme i ty (vč. dnešní Malé Stolové).
Moc se těším, až o prázdninách poznáme blíže i Orlické hory a Jeseníky .-)
Mějte krásné dny
A.
