… co jsme dělali v létě?
Řeknu jí, že jsme se připravovali na to, aby nepřišla, resp. navštívila nás přes zimu jen výjimečně 🙂
Při posilování imunity hraje velkou roli prevence. Farmaceutických preparátů nalezneme na pultech regálů dlouhou řadu. Dříve jsme si pravidelně kupovali céčka, béčka, vápníky, hořčíky a kdo ví, co ještě v lékárnách a když mi naši říkali, že nejlepší céčko (béčko atd.) je z toho, co sním v „nepilulkovém“ stavu, nechápala jsem. Vždyť céčko jako céčko, nebo ne?
Když je člověk mladý a je mu „už“ přes dvacet, má často pocit, že spolkl všechnu moudrost světa. Myslí si, že už po tom světě nějaký ten rok chodí a ví… 🙂
Jak roky a zkušenosti přibývají, člověk přichází na to, že realita může být odlišná od toho, jak ji doposud vnímal.
Od výše uvedené praxe se tak snažím v poslední době ustupovat a sázet více na to, co mi je schopna poskytnout příroda nebo já sama. Jistěže nemám v rukávu recept na každý zdravotní problém, který řeším, ale učím se a pomalu rozšiřuji obzory.
Věřím tomu, že řadu zdravotních komplikací si přivoláváme sami svým životním stylem a tělo nás pomocí nich varuje, že něco není v pořádku. Volá o pomoc. Bohužel se mu často dostane pouze zázračných „pilulek“, které problém „zamáznou“, aby nebyl vidět. Původní příčina se však neřeší.
Věřím také, že si s běžnými virózami a rýmami, které nás trápí během podzimních a zimních dnů, umíme poradit sami, bez nutnosti návštěvy lékaře či lékárny. Jen jsme na to s „vyspělou“ společností trochu zapomněli.
Nebude tak asi velkým překvapením, že bych ráda posilování naší rodinné imunity opřela především o vhodný jídelníček, otužování, dostatečný pohyb na čerstvém vzduchu a velmi vážně zvažuji i pravidelné saunování.
Říká se, že základ naší imunity je v našich střevech. Dočetla jsem se, že je to tím, že právě na střevní sliznici se nachází velká část buněk imunitního systému. Díky probiotických bakterií obsažených mj. i ve fermentované (kvašené) zelenině, které se starají o to, aby ve střevě nepřežívaly nežádoucí organismy, posilujeme svou imunitu zevnitř.
Během loňské zimy jsem vyzkoušela výrobu kvašené zeleniny a ráda bych pokračovala i letos a věnovala jí více prostoru na talíři, i svého času 🙂 Ještě však přemýšlím nad volbou zeleniny. Fermentovaná červená řepa s cibulí a zelím a mrkví mi sice chutnala, ale děti (i když mají řepu jinak rády) pro svou specifickou chuť neoslovila. Tak přemýšlím o dalších dostupných variantách. Máte nějaké své osvědčené?
Pro nás jsou však jedničkou kvašené okurky. Za kvašáky bych běžela světa kraj… ale je to sezónní zelenina, která v zimě není dostupná (pokud nechceme kupovat skleníkové „hmoty“ z vaty)…
Okurky jsem letos dostala opět od mamky. Opět jsem si jejich zpracování načasovala těsně před odjezdem na dovolenou (asi mám toho cestovatelského adrenalinu málo :-)),. Zvládla jsem je ale nakonec zavařit jak ve sladkokyselém nálevu, tak dvě sklenice naložit jako kvašáky (o jednu jsem bohužel přišla, neb jsem si špatně zajistila okurky proti vyplavání a chytla se na ně plíseň :-(). Po příjezdu z dovolené byly ale ty z druhé sklenice tak akorát 🙂
Mějte krásné dny
A.
