Autor: Šárka S.

Vůně spálených brambor…

Tenhle týden utekl. Úplně příšerným způsobem a já jsem se od úterka ve dnech úplně ztrácela…   S pocitem, že je zase úterý (nevím proč…) jsem se vzbudila do pátku a jenom díky tomu, že jsem měla svátek a dorazilo mi ráno několik SMS přání, jsem si uvědomila že v reálném čase musím do Velešína vyzvednout výstavu…  Večer jsem stejně usínala s pocitem, že je čtvrtek …
Díky špatnému počasí se mi podařilo dát ve čtvrtek docela do kupy naše obydlí, abych si ho hned den na to provoněla spáleným hrncem plným brambor, který jsem dala vařit, šla si hrát s Křemílkem a na celý hrnec zapomněla…
Kuchyň zaplavila mlha, za kterou by se ani Rákosníček nemusel stydět a ten smrad jsem větrala ještě dnes… Hrnec je v popelnici.
Dneska jsme s Křemílkem zapálili venku už regulérní oheň a opekli si buřty, prodloužili večerku a pořádně si to spolu užili. Usnul mi v náručí, když jsme přiložili poslední polínko 😉
Nemoci nás zdárně opouští a stejně tak se nám vrátila stará dobrá nálada. Poslední dny opět ty svoje skřítky poznávám… A jak válčíme bez taťky? Řekla bych, že to zase takový rozdíl není. Přes den jsme stejně sami a naopak mi přijde, že pak když večer či odpoledne přijde domů, tak děti chytnou euforii a mají pocit, že si taťku musí za celý den vynahradit a večer je tu pak jeden velkej blázinec… Teď je bez problému naženu do vany, k pohádce a spát… Mimi odpadá na sedmou a Křemílek má prodlouženo do půl osmé… Usne do čtvrt hodiny naprosto bez problémů… Ale dneska už si stýskal a já popravdě taky 😉
V kuchyni jsem vyměnila obrazy. Je to teď vrchol jakéhokoliv mého dekorování domova. Po osmi letech se dočkaly rámů a konečně jsem je mohla v plné parádě zase pověsit – moje milované květinové, které jsem si nechala namalovat od taťky.

… ladí ke květině ve váze, kterou jsem dostala od Martina ještě než odjel ;)…
… já už se tak těším na zítra… 
Bude to neděle… že jo?!

Přečtěte si více

V bodech…

Marodíme. Od pondělí nestačím utírat nudle a nakládat cibuli na sirup. Hůř je na tom asi Mimi,hlavně s tou rýmou… nesnáším odsávání a ona taky ne. Trhá mi to srdce i když vím, že jí to pomůže… Snažím se jí naučit smrkat, zatím ale fouká pusou místo nosem. U Křemílka se mi to v tuhle dobu už povedlo… Jeho vztah k odsávání byl stejně negativní a myslím, že to jeho zlepšování se v technice smrkání jen urychlilo….
Nevím jestli za to může nemoc nebo je něco ve vzduchu, ale jejich zlobení a protivná nálada dosáhla v posledních dnech vrcholu… Křemílek si staví hlavu, nejde to po dobrém, nejde to po zlém a končí to stejně… křikem a slzami… I když v technice smrkání ještě značně pokulhává, techniku jak si postavit hlavu a prosadit si svou začíná zvládat už zdatně i Mimi… A když to dají dohromady nejradši bych tu svojí hlavu zavrtala do písku jako pštros…
Tatínek to vychytal, dneska nám odjel. Sbalili jsme mu ještě teplé škvarkové placky, políbili, pevně objali, zamával nám, nastartoval motorku a vrátí se až v neděli … možná v tu neděli už budu stát u branky sbalená já 🙂 
Konečně se ochladilo. Ty dusna posledních dnů byla šílená a trochu si i myslím, že se na té jejich náladě podepsaly. Krom těch dvou mi začíná přerůstat přes hlavu i zahrada… bují na všechny strany i navzdory vedrům. Včera jsem aspoň posekala. V těchto případech jsem ráda, že ta zahrádka je opravdu neveliká. Jediné v čem držím opratě pevně v rukou víc jak týden je prádlo. V pravidelných intervalech peru, suším a skládám do skříní… Dokonce jsem se i nad plán vrhla na sundání potahu a vyprání sedačky, záclon, závěsů, dek a koberečků.
Sama se sebou stále bojuji.
Ale maluji.
Do ohně přikládáme pouze polena a konečně si na něm můžeme upéct i buřty 😉
S těmi buřty ale musím dost opatrně, protože mi Křemílek dneska ráno řekl, že mám břicho jako velkej děda… Konečně se mi odvážil říct někdo do očí.
Šiška už je kastrovaná, dostala od nás zelenou ve večerním toulání, ale od té doby ji najdeme večer co večer doma na gauči.
Minulý týden jsme si udělali mexický večer a tak jsme se nacpali, až i židle pod námi praskaly…
Konečně začaly nakvétat kopretiny.

A já bych si už měla konečně uvědomit, že některé věci nezměním, i kdybych sen a hlavu stavěla…

Přečtěte si více

Pivoňkový…

… letošní pivoňkové ohlédnutí… 
Už třetím rokem mi nakvétá … moje první pivoňka… vysazená v srpnu 2014 (k roku narození Křemílka) … je z ní už pořádný keř ♥. 
Sleduji a okukuji ji už od prvních poupátek a nemůžu se dočkat až rozkvete do plné krásy a vůně.
… letošní první pivoňka byla kupovaná… narozeninová…
… měla jsem z strašnou radost a nosila si ji pořád sebou…
… doma, venku, do ateliéru a dokonce i do koupelny 🙂
… jediná škoda, že ta kupovaná nevoní tolik to pak ty zahradní…
… ale o pár dní později jsem se dočkala i těch „domácích“ 😉
… babička vždycky říkala, že když jsou pivoňky rozkvetlé „jako bačkory“, tak bude dozajista pršet…
… ale oni neztrácejí na půvabu ani po dešti…
… voní mi dětstvím, prázdninama… takovým tím zvláštním pocitem konce školního roku ;)… pamatuji si, že jsme jich měli na zahradě tři obrovské keře… bílé, růžové a takovéhle fialové… nosila jsem je vždycky do školy pani učitelce… Dělá se to dneska vlastně vůbec ještě? Krom konce školního roku? 🙂
… nevím proč, ale ty keře se vykopaly a leta letoucí jsme je neměly… Mamka je vysadila až taky tak pět let zpátky… a přesně zase ty tři keře… jednou, až budu stará a budu tam bydlet a budu poté zahradě chodit, budu strašně nostalgicky trapná a budu je trhat vnoučatům pro pani učitelky do školy… a oni určitě budou kroutit očima a říkat… „babi, kde žiješ, to se přeci nedělá! :)“ 

Sama sobě do vázy je ale trhat nepřestanu 🙂
… akorát jsme letos přišli na to, že můj milí je na ně alergický… pšíká a pšíká, až by se upšíkal… takže jakmile začne jejich období, musím zásobit náš šuplík zdraví antipivoňkovýma tabletkama… protože příští rok už nám doma pokvetou keře dva (druhý jsem zasadila minulý rok k roku narození Terezky)… ♥

Přečtěte si více

Narozeninové andělky už do světa letí!

Krásné ráno, moji milí 😉
… já vím, to moje království v porovnání nic moc. A taky je fakt, že ne všem je vůně barev a terpentýnu příjemná a lákavá 😉 … Ale věřte, že já ten svůj kout miluji. Ateliéry a jejich kouzlo mě táhne od malička. Pamatuji si na atelier mého strejdy, akademického malíře. Jeho osobně si už nevybavím, byla jsem hrozně malá… maximálně čtyřletá… ale ten jeho ateliér a tu zvláštní vůni a světlo, to ano… 
… ale nebojte, dnes vás žádnou návštěvou u nás trápit nebudu 😉 jsem tu proto, že s velkou fanfárou hlásím, že andělky z narozenivé giveaway jsou hotovy ;)… tak snad se budou novým majitelkám líbit a udělají radost!
… odešlu do konce týdne a určitě ještě pošlu emailem info ;)…
Občas mi píšete, jestli andělky budou i na Fleru k mání. Určitě budou 😉
A já polkla poslední hlt ranní kávy a mizím. Mám doma od pondělí dva marůdky, tak jdu připravit čerstvou dávku cibulového sirupu, navařit čaj a připravit kapesníky 😉
Mávám!
Vaše Šárka ♥

Přečtěte si více

… moje království…

… hlavně tedy moje noční království ;)…
… nejlépe je tu ovšem ráno, když otevřu okno, při ranním sluníčku, a pouštím si sem ještě ten trochu chladný ranní vzduch… odpoledne, jak se slunce otočí, tak vzhledem k tomu, že mám okna na západ, je tu pekelně… i s větrákem v zádech…
… a kdyby to šlo, cítili byste, jak tu všude voní barvy a terpentýn ;)…

… kouzlu papírových pytlů jsem dost propadla, jsou praktické a na oku docela lahodící… 🙂  schovávám v nich bublinkovou folii, malá čistá plátna, obálky, balící papíry a různé zbytky kartonů a krepáků a všeho, co je prostě FAKT ŠKODA vyhodit 😉
… takhle uklizeno tu moc často nebývá… využila jsem nedávného velkého úklidu a pořídila pár fotek… 
… momentální stav už je zase víc než chaotický 🙂 … díkybohu!
… a z toho bince vám s Křemílkem máváme 😉
… jsou to s Mimi už moji pomocníci 😉 třeba takové balení magnetek a přívěsků máme sehrané jedna báseň 🙂

Děkujeme za návštěvu a budeme se těšit na příště 😉
Vaše Šárka a spol. ♥
   

Přečtěte si více

První vlaštovka…

První obrázek, který vznikl po měsících zápolení a pálení… 
… tak trochu „remake“ jednoho mého obrázku z roku 2010… 
… a i já musím objektivně přiznat, že se ruka o nějaký ten level vytrénovala… 
… který je původní a který nová verze asi označovat nemusím ;)…
… táborák z něj založit neplánuji, naopak vysílám ho do světa ;)… ale Hani, váš email mě pobavil, spontánně mě to rozesmálo jako dlouho nic :)… 
… dovolím si citovat… 
„…přesto by bylo fajn, než budete dělat táborák, dát třeba na fcb nebo instagram foto „k podpalu“, a vsadím se, že o něj bude velký zájem…! zkuste se nad tím aspoň kapku zamyslet 🙂 „

… tak já zkusím, slibuji  ;)… ale stejně budu pořád ta sebekritická a na detailech lpící Šárka, to už nezměním 😉 , protože rozhodně nechci hřešit na to, že je o obrázky zájem a tím vám můžu nabídnou cokoliv i to, čemu nevěřím… Nechci kvantitu prodeje nadřadit nad kvalitu děl. To mi je hodně proti srsti :)… (holt má dlouhá studia ekonomie se minula účinkem :)))
Tak se mějte moc krásně ♥
A děkuji všem, komuž jsem stála za to mi napsat ;)… 

Přečtěte si více