Autor: Šárka S.

… trochu od nás…

 mé oblíbené kouty zahradní…

… a na výbornou, čerstvě mletou kávu, do které občas přidáme kapku medu, se u nás rád občas zastaví i sám pan Medvěd ;)… 

nechcete se taky zastavit? 😉

♥

… motiv letícího andílka sypajícího sníh, to není všeobecně žádná novinka, ale je to novinka u mě… za ty léta a nespočet namalovaných andílků je tenhle první svého druhu ;)…

… ač jsem měla na víkend velké plány a dnes chtěla naplnit regálek Fler obchůdku, tak kdo sleduje můj Instagram ví, že jsem musela v pátek ruku zabalit do ortézy, protože se zase o slovo přihlásily karpály… Klidový režim jsem se snažila vydržet až do neděle, kdy dům utichl a já dokončila aspoň tento… chybělo mu už málo… 😉

Přeji všem krásný začátek nového týdne 😉

Hrozny vína, které se pne po pergole začínají sládnout, každý den už natrháme hrst černých zralých ostružin a dozrála nám první dýně…  znamení, že se léto přehouplo do druhé poloviny. V kolotoči dětí, domácnosti, práce a  letních radostí, blog vůbec nestíhám. 

Překonali jsme nachlazení, na svět se prodral další zub, kovářova kobyla má konečně jedno kopyto – aneb na chodbě se nám už klube dokončení vestavěné skříně. Abychom překonaly ty horka držíme v mrazáku vydatné zásoby domácí zmrzliny a ledu na ovocné limonády a ledovou kávu, chladíme se v minibazénku, protože třetinu zahrady jsme zastavěli, ke Křemílkově obrovské radosti, trampolínou, užíváme letních večerů, melounů, o obědy máme postaráno díky hojné úrodě patizonů, cuket a rajčat ze zahrádky. Plníme regály špajzky domácím sirupem a marmeládami. Běháme bosí … dokonce i Křemílek, který ale pořád usíná s dudlíkem, protože jsem ještě nesebrala odvahu k tomu, abych mu ho sebrala….

A tak nám ty dny utíkají… někdy vesele, někdy i se slzami… prostě tak jak to má být 😉

… a kdo sleduje můj Instagram, tak ví, že i pracovně se snažím nezahálet ;)… tak krásné léto všem!!!

♥

A i přesto, že to zní jako romantika, dovedu si představit ty chladná rána, závěje sněhu, které je třeba den co den odházet, hromady dřeva, které je třeba naštípat, vodu, kterou je třeba den co den nanosit a ohřívat… ale stejně vidím jak večer zapálíme petrolejku, všichni čtyři si se sejdeme u stolu, povídáme si,čteme,malujeme, hrajeme pexeso a pijeme čaj s mlékem a skořicí a prostě MÁME se…

… do modra laděné…

… dva páry nově v obchůdku na Fleru ;)…

… nebo písněte na mail – winkyy@seznam.cz 😉

♥

… tedy pro upřesnění – noc…

… zkusila jsem si sice nejdřív rozmočit pár kaněk a udělat pár zkušebních tahů štětcem, jak jsem našla na netu v různých tutoriálech, ale asi po 15ti minutách jsem to vypla, počítač zaklapla a pustila se do toho po svém. To je moje potíž, já se do všeho prostě musím pouštět svojí cestou „pokus omyl“… a všechna ta úskalí porážet za běhu… v návodech se občas ztrácím a pod náporem informací mě zachvacuje panika, že tohle asi nikdy nezvládnu… Stejně tak docela nerada maluji podle předloh, protože moje ruka už je naučena jinak a chce si vždycky jít svou cestou :)…

… a tak ji nechala jít aji tentokrát…

… proto prosím tady nečekejte žádné odborné rady, ty rozhodně ráda přenechám těm, kteří na to mají kvalifikace ;)… toto je jen o mých cestách, které někdy jsou zbytečně krkolomné 😉

… akvarel mě dostal… naprosto mě pohltil…

… hned po prvních tazích je jasné, jak velký rozdíl je to od olejomalby… stačí jeden špatný tah, špatné namíchání barev, stačí víc vody a je to mžik, kdy se barva rozpije úplně jinak jež potřebujete… a můžete začít znovu… (olejomalbu můžete opravovat, přemalovávat a předělávat třeba milionkrát…)… proto jsem docela ráda, že jsem se do akvarelu pustila až teď, kdy je ruka trochu jistější…

… a tady můj první pokus akvarelový…

… nevím proč jsem musela začít zrovna obličejem, že jsem si nevybrala třeba strom… ale tady to vidíte… to jsem prostě já…

… pak jsem přešla na květenu…

… oblíbená maceška…

… a dneska jsem během chvilky odpolední trénovala holčičky…

… normálně jsem docela bordelář (moje olejové barvy věčně bez víček, by vám mohly vyprávět…) ale včera, když prťata dala odpolední siestu, jsem zasedla a udělala si tuhle paletku akvarelů UMTON. Za prvé proto, že když akvarelku vybalíte z papíru, tak kalíšek je čistě bílý a neoznačený a já mám ráda přehled, jak jsem zvyklá od tuby s olejovou barvou … a i když by se to dalo určitě i očíslovat liháčem zespodu kalíšku, tak má to i druhé plus, a to, že jsem si je alespoň osahala a spadl ze mě ten prvotní strach… Naopak cítím, že to půjde, že jsme si sedli, což jsem třeba u akrylu neměla a doteď se svou  náklonností k němu bojuji. Je na mě hrozně nepoddajný a plastický. A detaily se mi s ním špatně vytvářejí… Takže třeba u dřevěných vyřezávaných věcí ho používám jen na podkladové a větší plochy a pak konečné detaily dodělávám olejomalbou. 

… tak a příště už první pokusy ;)…

… není den aby na mě odněkud nevyskočilo slovo výzva… 

… nejeden člověk s výzvou hubne, jiný peče a vaří… a já si řekla, že si vyhlásím svoji vlastní soukromou výzvu a zkusím se za léto poprat s akvarelem… 

… to, že olejomalba je moje srdcovka víte… co jsem ji zkusila, tak jí zůstávám věrná… zkoušela jsem třeba akryl, ale ten u mě propadl na nejnižší stupínek… barvy jsou na můj vkus nepoddajné, až moc plastické… a používám ho opravdu okrajově, spíše na podkladové větší plochy a detaily stejně dodělávám olejovkama…

… akvarel je pro mě stálou neznámou… před dvěma lety jsem dostala k narozeninám celou kazetu akvarelek od mé nejoblíbenější značky… uložila jsem je do šuplíku a vždy si je jen s posvátnou úctou prohlédla a zase schovala… ani nevím co můj strach způsobilo…

… tento rok jsem jako dárek dostala další sadu akvarelů… a tak od té doby nad tím přemýšlím stále víc, protože akvarel bych využila i v rámci ilustrací co mě čekají… a pak když s akvarelem přišla Lucie (LucieLiving), která se do něj vrhla po hlavě a já vidím, že to prostě jde, tak jsem se nechala nakopnout od Jitky Zajíčkové, že to mám prostě zkusit a tak po dalších 3týdnech boje sama se sebou … jsem se rozhodla do toho jít a vyhlásit si sama sobě letní výzvu… 😉

… pouštím se do toho jako samouk, svojí vlastní cestou… stejně jako do olejomalby… a ať to dopadne jakkoliv, tak vše si povedu ve svém „akvarelovém deníčku“ :)…
… a třeba nakopnu i někoho z vás a zjistíme, že se není čeho bát ;)…

Rozhodně se nelekejte, že olejomalbu odkládám do vzniklého prázdného šuplíku (stejně by se tam všechny ty barvy nevešly…. :)), a že nesplním vaše objednávky a přání ;)… Olej na mém stole zůstává dál a pracovat na něm budu stále jako doteď… jen ve volnějších chvílích … no asi místo spánku a jídla (takže ve finále i zhubnu :))) … budu tápat,kousat se do rtů, objevovat, nadávat, bouchat do stolu a třeba se i radovat z nově objevených a pokořených tajů akvarelu 😉

Akvarelu třikrát ZDAR!

Vaše Šárka♥

Když jsem byla malá, až do 13ti let jsem měla krátké vlasy. Jak já záviděla holkám všechny ty copánky a culíčky… To, že si mohly s rozpuštěnými vlasy hrát na princezny a já abych měla aspoň nějaký pocit vlajících pramenů, jsem si musela dávat na hlavu hadr…

 Taťka nás oba s bráchou stříhal na jeden mustr… „po vojensku“, jak říkal. A pak dodával „dlouhé vlasy, krátký rozum…“ No těžko říci jestli právě ty krátké vlasy měly vliv na školní výsledky 🙂

Každopádně kolem toho 13tého roku jsem se trochu vzepřela a vlasy si nechala dorůstat… až do doby, kdy babička usoudila, že už jsem dost velká slečna na to, aby mě stříhali doma a objednala mě ke své holičce aby mi udělala „pořádnou frizúru“… a moji milí, že udělala!!!  Jak posléze poznamenal náš pan učitel matematiky, vypadala jsem jako to „roztomilé svoření, co léta na koštěti…“ Zlatej sestřih „na vojáka“… Bože jak já se styděla. Pani holičce vůbec nedošlo, že moje kudrnaté vlasy budou při vysušený mnohem kratší než za mokra… a vytvořila mi na hlavě příšernou beranici. Taky že jsem se po této zkušenosti až do 25ti let kadeřnicím velkým obloukem vyhybala. A běda tomu, kdo by mi na moje vlasy chtěl sáhnout…

Tenkrát jsem se zařekla. Jestli jednou budu mít holčičku, bude mít dva culíky a vlasy do půl zad. Budu jí zaplétat culíky a vázat mašle. 

…ty dětské první „myší ocásky“ jsou prostě nejroztomilejší ♥

… nastalo ticho, až moc hlasité, což mě donutilo se rozhlédnout. A on tam sedí a něco strašně upřeně pozoruje. Poznává…

… a šneček nebojácně vystrčí na Křemílka růžky a poznávají se navzájem…

Vydrželo jim to dlouho. Trochu jsem měla obavu, ale naštěstí domu jsme si ho nést nemuseli 🙂 Dali jsme mu list salátu, popřáli dobrou noc a nechali ho jeho tempem uhánět za novým šnečím dobrodružstvím. A Křemílek uháněl do vany :))

… a dobrou noc posílám teď vám 😉

Ne, děkuji, já nejraději černou…

… bez ničeho…

… ale dobře, tak pro tentokrát udělám vyjímku…
… a že na mě nešetří, holka moje…

Krásnou sladkou sobotu! Já balím skřítky a borůvkový koláč a jedeme až do zítřka k babičce a dědovi… letos poprvé přes noc. Jen to počasí trochu vyletnit prosím! 

Mám nový poklad!

…no, on tedy není až tak nový, má už něco sakra za sebou, což je na něm vlastně to nejlepší ;)…

… objevila jsem ji u Martina v pracovně a prostě mu ji tam nemohla nechat, to určitě alespoň někdo z vás pochopí :)…

… dlouho mým pohledům smutných a prosebných očí odolával, ale dostala jsem ji …

… musím se ale o ni dobře starat, a to já přeci budu!…

… už má čestné místo v kuchyni…

… do toho rohu jsem pořád nemohla najít to správné ořechové, ale tohle je TO ONO 😉

… no jen posuďte sami…

… mám s ní velké plány, ale zatím jsem ji ozdobila ptáčaty na kolíčkách, co jsem tu měla od Velikonoc 😉

… a já letím vyndat koláč z trouby, protože začíná nějak podezřele vonět… je borůvkový a to by byla obrovská škoda!

Vaše Šárka ♥

Jen jsme zamávali nemocem a vstoupili do prvního prázdninového týdne, ve středu se Mimi probudila a koukla na mě okem celým napuchlým a krvavým. I když jí úsměv z tváře nezmizel a vesele volala „mama!“, mě úsměv zmizel okamžitě a už jsme seděli v autě směr pani doktorka. Můj rychlý krok vyděšené matky zastavily až zamčené dveře před ordinací, které odolaly mým třem opakovaným „najezdům“… Co to sakra je?

… jedem na pohotovost…

Na pohotovosti jsme k mé radosti narazili na naši pani doktorku. Diagnoza zánět – nejspíš ji něco kouslo (je pravda, že poté co ustoupil otok byl vidět pupínek jako od komára… ) a ona si tak hodně mnula, až se do oka škrábla. Vyfasovali  jsme tabletky, kapky, zákaz chodit na sluníčko a hlavně dodržovat přísnou hygienu rukou… Tak to bychom měli a až do soboty jsme se pohybovali na maximální vzdálenost 2m od domu, kde končí pergola.

V neděli ráno už na mě ale koukala dvě veselé očka s bělmem zase bílým jak čerstvý sníh a tak jupí ven, kde se sluníčko pro jistotu schovalo na celý den za mraky 🙂 a odpoledne jsem se schovala já, do aťasu a ty tři nechala na pospas radostným hrátkám. S taťkou je vždycky stejně větší sranda 😉

…neřeší totiž sto věcí najednou a má čas jenom na ně

… neřeší čurbes

… a umí z papíru slepit tu nejlepší přilbu na světě

když jsem to uviděla málem jsem si (pardon ten výraz) čůrla… :)))))

… a k tomu si ještě zvládne číst..
(mám se ještě co učit :))

a pak že chlapi nezvládnou víc věcí najednou…

♥

… cítím se jako KING!… 

… poté co větev dosloužila před půl rokem jako adventní kalendář, jsem si plánovala, že bude sloužit jako tolik profláknutý „fotověšák“ … tři měsíce mi trvalo než jsem si vytiskla a připravila fotografie… a další tři měsíce se čekalo na jedno deštivé dopoledne, abych mohla zvolat „a je HOTOVO!…“

… a můžu se dojímat den co den… 😉

Vaše Šárka ♥

… minulou středu se objevil mrak, zabouřilo a pak se to spustilo…

Za pět minut bylo po všem (naštěstí ne doslova…)

… a párty na ledu mohla začít…

… ale pro příště nám budou stačit ledíky z mrazáku… tyhle můžou zůstat tam někde nahoře…
… brrrrr…