Autor: Martina Kopecká

pod oknem v jídelně. Stálý čtenář náš koutek jistě dobře zná. Je můj nejzamilovanější a objevuje se tu často v různých obměnách. Mám pocit finálního vítězství, když se mi prostor líbí tak jak je a nenapadají mě další změny. Z jídelny se jde rovnou do ložnice, kde nemáme dveře. A protože je ložnice na východ, celá jídelna se každé slunečné ráno prozáří.

Vlastně to je takový mini obývák, kdy z křesla vidíte i do kuchyně a jste v centru dění.
Objednané kytky už jsou na svém místě. Nejlepší je závěs z nanu-nana, kam se vejdou květináče dva. To je moje vysněná domácnost. Kytky všude kolem nás. Zvlášť, když se na jaro teprve čeká. Jako závěsné rostliny jsem zvolila peperomii a dischidii. Dvě, poměrně nenáročné pokojovky, které snesou i lehký stín.

Obě senecia mají svůj domov v betonových květináčích. Jejich nesporná výhoda je ta, že beton odsaje přebytečnou vodu, takže občasné přelití hravě zvládáme.
Tuhle zelenou doma prostě miluju.

Prima pondělí, moji milí.

Znáte to. V online světě se objeví pár fotek, které jsou zaměřeny na konkrétní věc. Těch fotek časem přibývá a z oné věci se stane boom. Vše bílé, vše černé, vše značkové, vše must have. Ona věc je vidět na instagramu, facebooku, blozích. Místo nadšeného shánění, zavírám oči, mobil, notebook a onu věc bojkotuji. S velikou výjimkou kytek, samozřejmě. Taková Pilea mi stále nedá spát. A jak tak přicházejí další boomy, má mysl se otevírá věcem dávno zapomenutým. Věcem, které už jsou přeci out. Takže až nyní uzrál čas na puf. Marocký puf. Marocký bílý puf.

Jako první jsem narazila na shop Nila. Shop je krásný, fotky parádní, ale ceny už tak parádní nejsou. Ale kdo hledá najde a já za příjemný peníz nakoupila dokonalost. Když něco moc chcete, vesmír se spojí, aby vám to přinesl do cesty. No fakt. Přes úplně jiný produkt jsem se dostala na stránky eshopu Sedaci-pytle.cz, mrkla na taburety a bylo vymalováno. Z monitoru na mě zamávala kategorie marocké taburety, kde bílý stál a stal se mého srdce král. Já zamávala na milého a kulišácky mu připomněla blížící se výročí. A že by jako bylo skvělé, pořídit si společný (můj) doplněk k naším křesílkům. Přišel souhlas a já se jala provést objednávku. A teď pozor. Platila jsem kartou, což obchod vidí hned. Většinou mi zboží dorazí do cca tří dnů. A to v případě, že blesk je jejich brácha. Puf mi přišel druhý den! Vyvalila jsem oči navrch hlavy a dopravce div neobjala. Ihned jsem krabici rozcupovala, ozval se jásot a běžela jsem s pufem do jídelny. Nejdřív tedy vyluxovala, aby se pufíček neválel na případném smítku prachu. Byl tak osamocený, že jsem svlékla ratanové křeslo v obýváku a dala pod pufíčka umělou kožešinu. Teď byl spokojený. Pobíhala jsem kolem něj s foťákem, jako když šaman skáče kolem kmenového ohně a zaříkává svým mmmmmm déšť. Moje mmmmmm bylo výrazem spokojenosti.

Po mém radostném nabažení, rozhodla se i Ema, že ho prubne. Za nás dobrý.

Krásné pondělí, moji milí.

V minulém příspěvku jsem psala o výběru koberce do obýváku. To není jen tak, vybrat si koberec. Obývák je jediné místo kde ho máme, tak musí splnit moře kritérií. Musí být šedý, mít vzor co se mi bude líbit, ideální rozměr, ještě více ideální cenu. Když jsem příspěvek psala, netušila jsem, že za pár hodin ten svůj ideální najdu. Tchibo totiž vyjelo s novou kolekcí. A tam byl!
Loni jsem jeden propásla. Tak trochu podobný. Ale určitě mi ho vyfoukla Marci z blogu nordicpassion. Byl u ní tak krásný, že jsem litovala zaváhání.
Teď jsem nezaváhala. Stačilo milému ukázat fotku a protože byl nadšený (ne tak jako já), bylo rozhodnuto. Chápete, chlap byl nadšený. Z koberce. Fakt se mu líbil.
Když koberec dorazil, vytanula mi vzpomínka. Jako malá jsem musela česat třásně našemu perskému koberci. Jak já to nesnášela. A nedejbože, aby je někdo pošlapal a shrnul! Teď budu česat znova a jednou hřebínek na česání třásní třeba dostane Ema.

Krásné úterý, moji milí.

Je tu nový rok a leckdo (i já) uklízí vánoční dekorace a možná už přemýšlí dokonce nad jarem. Jako poslední přidávám vánoční fotky, od nás z podhůří Brd. Jaké byly? Předpřipravené, hlavně co se cukroví týče. Napečeno v listopadu a schováno do mrazáku. Jediná nevýhoda takového postupu je, že vám značně ubude místo na vše ostatní. Ze tří šuplíků jsem dva zabrala. A do jednoho pečivo, zeleninu a maso na týden nenacpete. Ale nehladověli jsme, já třeba chodila na zmrzlé cukroví. Plněné ořechy jsem do 24. prosince snědla všechny.
Na štědrovečerním stole přistály řízky kuřecí, vepřové a kapr taky nechyběl. A mísa salátu.
Je to každý rok stejné.
„Letos udělej salátu míň, vždyť se nesní.“
„Tak jo.“
Každý rok ho dělám do největší mísy co se u nás najde. Větší je jen vana. Každý rok se sní. Ale ten dialog je prostě naše tradice.

Vánoce byly prostě v pohodě. I s tím malým pišišvorem, který je navýsost hodný. Jediný rozdíl je v dárcích a stromečku. Jinak si takovou pohodu děláme pořád, jsme spolu pořád. A naše vánoční výjimečnost je Anděl Páně a Pelíšky, které prostě o Vánocích musí být. Teď v lednu už Vánoce nechávám mizet a těším se na jaro, jako blázen, který se v srpnu těší na Vánoce. Plánuji co nového vysadím do zahrady, čím si osázím truhlíky na oknech. Všechny muškáty vzal mráz do květinového nebe, mám je totiž na oknech ještě teď. Žádnou bilanci nového a starého roku nečekejte. Silvestr je u mě jen chlebíčkový den a den plného pupku.

Přejeme vám s Emou krásnou středu.