Autor: lochta

Školačka

Zveřejněno uživatelem | 4. 09. 2017 | |

Klárka dneska poprvé v 1.A.
Těšení se na učení, čtení, psaní, úkoly..
Hrůza z nové paní učitelky, z nových dětí…
Výsledek? Mamí, a proč nemůžeme jít do školy už dneska odpoledne?
Jinak ale dospat jsem ráno nemohla spíš já. Kdo mi to kdysi říkal, že si všechny zážitky prožiju znovu a intezivněji se svými dětmi?
Jestli ale budu takhle naměkko u všech událostí a krát tři holky, mám se na co těšit 🙂

Přečtěte si více

Napruhovano

Zveřejněno uživatelem | 1. 09. 2017 | |

Moje letošní tvořivá dílna se po loňských zkušenostech obešla bez jehel a nití. Dost lidí se totiž bojí, že nedovedou šít rovně (pěkně, rychle), a tak loňské pohankové polštářky nebo cestovní polštářky ve tvaru panenky moc úspěchu nesklidily.
Šicí dílna je ale šicí dílna, a tak jsem se držela alespoň látek. Pro děti jsem našila záložky do knihy z omalovávací látky (černobílá obrázková látka ve třech motivech), k tomu fixy na textil. Některé to chytlo tak, že si omalovali i pouzdro nebo rovnou několik záložek najednou. Pár mi jich zbylo a pokud mi je holky všechny neomalujou – jen za dnešek padly tři kousky :)) – šoupnu je brzy na Fler.
Ale to hlavní, co mě samotnou pár dnů před Tvořením napadlo, byl slon z odstřižků. Je to šíleně jednoduché (pokud použijete třeba jen jednu látku – co ji sladit s látkou polštářů, závěsů, ..?)) nebo z toho může být celovečerní „projekt“ (pokud se rozhodnete použít tenoučké proužky). 
Odstřižky nalepíte těsně vedle sebe na papír A4, na další papír si nakreslíte obrys slona (nebo klidně i něčeho jiného) a vystřihnete jej. Musíte vystřihnout tělo zvířete tak, aby místo slona byla díra a z papíru vám zbylo jen okolí zvířete.  Tuto A4ku z vystřiženým slonem přiložíte na papír s látkovou mozaikou. Lepit to k sobě ani nemusíte, u rámečků většinou bývá sklo nebo průhledný plast, který papír na látkový papír přitiskne. Já použila obyčejné rámečky z IKEA.
A tady výstavka slonů vzniklých v naší tvořivé dílně včetně Klárčina mozaikového.

P.S. Ta porcelánová nádoba na kafe je můj nový úlovek od našich ze stodoly – juchů 🙂

Přečtěte si více

Vlasenice 2017

Zveřejněno uživatelem | 29. 08. 2017 | |

Vlasenice ani tentokrát nezklamala – krásná vesnice s  úžasně akčními lidmi, spousta více či méně známých, každopádně moc sympatických lidí, příjemně letní atmosféra. 

Celý den mi prodávat pomáhala Klárka, vyrobila i pár náramků z korálků a všechny je prodala! Moc ji to bavilo, nechtěla se od našeho místečka (mimochodem úžasného, těsně nad obecním rybníčkem) vůbec hnout. Valila jsem oči, jak mrštně běhala kolem a všem nadšeně popisovala, jak se nahřívají pohankové polštářky nebo kde všude je všita rolnička. Šikula je to..
Snažila jsem se tentokrát o krapet jiné uspořádání stánku – logičtější a jednodušší. A byla jsem spokojená, i když pořád je co zlepšovat, o tom žádná. Třeba stojan na kabelky, to je velká výzvy do příště. Co jsem si ale moc užívala byla jedna dřevěná krabice – „vitrínka“ – se sadou výrobků ušitých z jedné kolekce látek. Jak jinak než z látek od mé oblíbené Wilburriny. Možná jsem si ji dokonce  užívala o dost více než zákazníci (nejsem si vlastně jista, jestli si ji někdo vůbec všiml :)). Ale co už, radost je potřeba hledat všude..
Osobně jsem potkala a všechno možné probrala s Aničkou. Moc děkuji za takováto setkání, člověk se ve spoustě věcí inspiruje..
Kabelky mi po sobotě trochu prořídly, z nových stahovacích batůžků na záda se prodal jen jeden – můj favorit se žlutou koženkou. Ostatní jsem dnes nahrála na Fler..
Kdyby se někdo divil, že sem dávám jen fotky svého stánku, uznávám a omlouvám se. Když jsem šla prohlížet ostatní, měla jsem s sebou foťák, nic jsem ale nevyfotila. Je mi tak strašně trapné fotit ostatní lidi. Nemám to ráda snad ještě víc než telefonování. O tom ale zase jindy..
A jindy (snad příště) taky o tom, co se tvořilo u Lochtího stánku  – pokud taky máte doma krabici se zbytky látek, třeba se vám můj tip bude hodit 🙂

Přečtěte si více

Velmi těsné okolí lavičky

Zveřejněno uživatelem | 25. 08. 2017 | |

Některé – zatím jen velmi, velmi ojedinělé – části naší zahrady už začínají vypadat znovu jako zahrada. Po třech letech rekonstrukce a mužově snaze co nejvíce materiálu z původních zdí a střechy skladovat a znovu využít, vypadá naše zahrada stále jako něco mezi stavebninami a skládkou. 
Nicméně recyklace se daří, byť je o dost pomalejší, než jsme čekali a než bychom chtěli.  Z části materiálu už vznikl přístřešek na kola (a že jich máme :)), kamenná suchá zídka alias budoucí lavička a kamenná bylinková spirála. V plánu je ještě zkulturnění zahradního domku, cihlové zídky, kus nového plotu a domeček pro holky. A vyvýšené záhony, ty možná už letos.
Moje zahradní zásahy se letos krom obstarávání našich deseti rajčat, cukety a dýně omezily na vycídění lavičky a „vydláždění“ země pod lavičkou. Lavičku jsme zdědili s domem a hned první jaro (to znamená před sedmi lety) ji muž obrousil, natřel, doplnil vylámaná prkna a sešrouboval. Lavičky se rekonstrukce příliš nedotkla, stačilo ji pořádně vydrhnout. 
Umínila jsem si prostor pod lavičkou vydláždit a použila jsem jak jinak než kameny, které jsme vylovili z našich původních kameno – cihelno – vepřovicových zdí. Naši dávní předchůdci v tomto domě (raději si ani nepředstavuji jak dávno) je nejspíše vylovili někde ve Svratce – jsou krásně oblé a hladké. Do země jsem je skládala stylem mozaika, mezery vyplňovala hlínou. Časem by vše, hlavně ta hliněná část, měla obrůst šlapacím mechem..
Kdo u nás na zahradě byl, ten tuší, kolik mi dalo práce lavičku vyfotit tak, aby nešly vidět všudypřítomné hromady „nečeho“.
Kdo u nás na zahradě nebyl, takhle vypadá momentálně nejzaskládanější část. A zatím chybějící fasáda – zvenku to opravdu moc nevypadá, že náš dům je už více než rok znovu obydlen.
Často mě to štve a říkám si, že už chci zase normální zahradu. 
Na druhou stranu je pravda, že letošní léto si konečně užíváme jako léto a ne jako pro práci vhodné počasí. A zahrada nám na rozdíl od jiných věcí neuteče  🙂

Přečtěte si více

Vlasenice!

Zveřejněno uživatelem | 23. 08. 2017 | |

V sobotu se chystám do Vlasenice na Tvoření, a tenhle pytlíkobatoh je jedna z mých novinek. Vlastně jediná šitá novinka. Dlouho jsem se jim bránila, ale když jsem jeden ušila, a na další kapsu z koženky přidala, snad jej časem začnu i sama nosit. 
Mám dva druhy: jeden jako tento růžový, tedy s kapsou na zip. A pak druhý, pro mě o kapku atraktivnější, s dvěma kapsami bez zipu. Mám ušité čtyři, všechny ve veselých barvách, jen nebyl čas je nafotit.
Ve Vlasenici mají krom zajímavého zboží a ještě zajímavějšího tvoření nachystanou i nějakou tu kulturu. Plus zbrusu nové disk golfové hřiště. Těším se, koho tam potkám..

Přečtěte si více

Sára devítiměsíční

Zveřejněno uživatelem | 19. 08. 2017 | |

(no dobře, za pár dnů už bude mít měsíců deset – krapet nestíhám..)

Leze a prolízá. Zatím jen po břiše, na čtyři se jí nechce. Styl partyzán, rovnoměrně na obě strany. Prolízá rostoucí židličku a Terezčinu barovou židli. Jen co se ohlídnu, vyleze deset schodů. Ke všemu si stoupá a i když by ještě neměla, sundávat ji nemá cenu / nemám nervy. Za chvíli je zase na nohou.
Hračky ji momentálně vůbec nezajímají, nejlepší zábava je vyndávání příborů z myčky nebo moje krabice se zipy. Naučila se mávat a ukazovat jak je veliká, zaručeně to ale ukazuje minimálně pět minut po tom, co to po ní někdo chce. 
Často se mě (hlavně) ženy ptají, jak to dělám, že vydrží sedět takovou dobu v kočárku a nedožaduje se pozornosti. Nijak, ona to tak prostě má. A my ji to nevymlouváme a dokud je spokojená, necháváme ji sedět, ležet, hrát si, prolízat..
Bagruje ukázkově všechna jídla, sní obrovskou porci. Ani s nočním kojením si nechce dát říct – přes všechnu mou odnaučovací snahu sosá dvakrát za noc. Vidět to na ní ale není, je to hubeňour, jen dlouhá je jak žížala. Snaha všechno ochutnat pořád trvá. Nejsme ji pořád v patách, a tak už jejím zažívacím traktem prošlo určitě kdeco. Kolikže kilo hlíny má dítě do jednoho roku spolykat?
Je to neskutečně pohodové dítě..

Přečtěte si více

Dva bratři (mého muže), …

Zveřejněno uživatelem | 16. 08. 2017 | |

 
.. dvě svatby. Obě  letos na jaře. Každá trochu jiná, přesto podobné.

 

Markéta a Vítek (a Trix).
Červená a modrá.
Kostel v Ústí nad Labem, ale sympatický jáhen brněnský.
Origo nevěstou a ženichem po večerech vyráběné vývazky.
Puntíkovaný dort
 i sukně pro družičky.
Retro šaty nevěsty – švagrové.
Svatební oznámení jako startovní číslo,
ze startovních čísel i vyrobená girlanda. 
Prohlídka labyrintu sklepení a můj právě objevený strach ze tmy.
Noční lekce swingu protančená s Klárkou.
Makrónky Markétiny  kamarádky Markéty.
Focení v Tiských stěnách (fotograf Tomáš Nguyen)
Cestou domů Klárkou vyžádaná zastávka na svezení se pražským metrem..
 

 

Pavlína a Petr.
Jejich malá Julča.
Obřad na břehu rybníka.
Krásné květiny kam se podíváš – na stolech, na louce i v nevěstiných vlasech.
Úžasný mechový podklad pro prstýnky,
dort zdobený čerstvým ovocem.
Klárka užívající si roli družičky
(a Terezka na poslední chvíli ze své družičkovské role vycouvávající),
já poprvé v životě v roli svědka.
Fotbálek po obědě
a koupání v bazénu. 

 
 
Krásné byly obě dvě …

Přečtěte si více

Samostatné

Zveřejněno uživatelem | 21. 07. 2017 | |

Jsou holky obě čím dál více samostatné. A já z toho mám radost. 
Dokáží přespat samy na zahradě ve stanu (se zamčenou brankou, nezamčenými dveřmi a rozsvícenou předsíní) bez toho, aby se vprostřed noci stěhovaly dovnitř. 
Nemají problém strávit týden u jedné nebo druhé babičky. Po týdnu se začne stýskat mě i jim. Ten týden si ale oboustranně užíváme – je potřeba si od sebe občas odpočinout. 
A je taky potřeba vyslat je čas od času do světa s mužem. Když jsem byla malá, co bylo víc než nemuset se večer sprchovat, jít spát v kolik se mi zlíbí, večeřet špekáčky, nemyslet na zubní kartáček (vlastně ho s sebou ani nemít) a spát ve stanu se třemi kamarádkami, protože taťka to zmákne pod širákem. 
Taška náhradního oblečení se mi po dvou dnech vrátila domů nedotčená a holky nadšené.. 

Přečtěte si více

Dárek

Zveřejněno uživatelem | 13. 07. 2017 | |

Uklízím po delší době svůj šicí pokoj. Tempo mám prázdninově pomalé, ale kupodivu mě to nijak nestresuje.
Snažím se vměstnat všechny své kabelky do jedné krabice, kterou jsem jim k tomu určila, a ony se tam ne a ne vejít. Nějak zatím nemám místo na velké skladové zásoby, i když uznávám, že je praktické zásobu kabelek mít. Aby si zákazník měl z čeho vybírat.
Chci proto zatím skladové zásoby kapku zmenšit, jinak řečeno něco prodat.
Cenu snižovat nechci, moje cenotvorba zatím není tak dokonalá, aby v ní byl pro slevy prostor. Něco vydělat zkrátka musím a nikdo za mě práci neudělá. Napadlo mě proto, vyhlásit dvoudenní akci typu kabelka a k tomu dárek zdarma. Dárkem bude miniorganizér, kapsička na cokoli od léků a náplastí na cesty až po po kabelce se povalující drobnosti.. Látku i koženku si můžete vybrat podle svého gusta tady, nebo ji třeba sladit s látkou kabelky.
Vybírat kabelky můžete u mě na Fleru, akce platí na kabelky od 999,- výše (nevztahuje se na malé kabelky) jen dnes a zítra (13. a 14. července). A pokud mi o kabelku napíšete tady do komentářů nebo na mail a vyhnete se objednávce přes Fler, 11% s Fler ceny ušetříte. 
Tak směle do toho 🙂

Přečtěte si více

Čtyřletá indiánka

Zveřejněno uživatelem | 11. 07. 2017 | |

Terezka slavila minulý týden čtvrté narozeniny..
Miluje koně a kočky (živé, plyšové i namalované), krémové zeleninové polívky,  svou červenou, puntíkovanou točící sukni (děkujeme tetě Markétě) a všechny ostatní holčičí parádivosti. Červenou barvu aktuálně vyměnila za růžovou – asi nějaká školková davová záležitost. Má potřebu zdobit sebe i všechno kolem sebe. Máme už razítko medvídka na dvou trámech, fixkou vylepšeného houpacího koně a pár kruhů na zdech. Že prý byly předtím smutné..

Nějak se u nás ujalo, že si na své narozeniny oslavenec může k obědu „objednat“ jakékoli jídlo. Terezka si přála rýži v mlíku – že by to dítě bylo po mě?

Přála si dostat plyšového koně, kočku nebo ušitou panenku – Klárka ji totiž tu svou nechce půjčovat a nechat převlékat. Plyšáků máme mraky, a tak jsem tradičně o půlnoci před dnem D došila jednu zrzku jenom pro ni. A aby byl i koník, má je panenka na sukni..
P.S. Indiánská trika jsme na školkový indiánský týden vyrobily z mých starých tílek. Svázala jsem nahoře ramínka, aby holkám nepadaly, holky si je vyzdobily bramborovými razítky a barvou na textil. Největší úspěch mělo razítko s pírkem. Čelenku jsme umotaly ze dvou hnědých koženek z galanterie, a pár tyrkysových pírek z papírnictví, které jsme zapíchaly pod navlečené korálky.

Přečtěte si více

Občas se to stane..

Zveřejněno uživatelem | 22. 06. 2017 | |

  
.. že člověk (a taky foťák) nezvládne správně vyfotit látku, ona pak vypadá na fotce tmavší, téměř černá. Zákaznice si tuto „černou“ látku pro svůj batoh vybere, doladíme (po mailu) dvě barvy koženek, mosazné kování a zip. Chvilka oboustranného těšení – můj nejoblíbenější okamžik v průběhu šití je chvíle protočení kabelky / batohu z rubu na líc – hotový batoh vyfotím a po síti sítí posílám budoucí majitelce.
A tady přichází ten zádrhel. V kombinaci se světle smetanovou a hlavně černou koženkou totiž vynikne „tmavěmodrost“ látky. Když mi zákaznice s omluvou píše, že je  batoh krásný, ale vybraná látka byla černá, krve by se ve mě nedořezal. Představím si okamžitě sama sebe u kadeřnice, když mi (skoro vždycky) vytvoří na hlavě střih, který není úplně podle mého očekávání. (Vyzkoušela jsem už spoustu kadeřnic, zatím jen jedna mě stříhala podle mých přání – odstěhovala se až na úplný jih Moravy 🙁 )
 
V zápětí se ale vzpamatovávám. Tohle přece k zakázkovému šití patří ať chci anebo ne. Píšu omluvnou zprávu a sypu si popel na hlavu. Musím látku vyfotit znovu.. Domlouváme se na nové látce a novém šití. Batůžek si nechám a nabídnu ho na Fleru (už tam je). Moc děkuji Martině za velkou vstřícnost a pochopení..
A pokud byste Vy rády něco si u mě nechaly ušít, nelekejte se. Je možné, že si nejste jisté látkou nebo její kombinací. Dělávám to většinou tak (a od teď už to tak budu dělat vždycky), že Vám vybranou kombinaci látka-koženka vyfotím a pošlu k odsouhlasení. Protože optika dělá mnoho a látka samostatně může vypadat jinak než látka vedle určité barvy koženky. Navíc záleží na světle, foťáku, monitoru, .. – takže čím více fotek uvidíte, tím lépe. Pokud máte v hlavě více kombinací a nemůžete se rozhodnout, napište. Vyfotím Vám všechny. Teď jsem dokonce ladila batoh k obrázku kabátu. Všechno je možné.
No a pokud se i tak stane, že se Vám finální batoh / kabelka / cokoli nezdá podle Vašich představ, nebojte se mi ozvat. Vždycky se to dá nějak vyřešit, třeba ušít nový / novou jako v tomto případě. Udělám všechno proto, aby Váš vysněný batůžek / kabelka / cokoli byl opravdu ten vysněný.
P.S. Kdyby se tak i špatně ostříhaná hlava dala vyměnit za nově ostříhanou hlavu – hned bych měla o jeden stres méně 🙂

Přečtěte si více

Reklama