Autor: Jenda

Pokud si letos stejně jako já spíše vychutnáváte podzim, než uspěchanou vánoční náladu, možná se Vás dnes Vaše spořádané já ráno také zeptalo:

„Kde máš adventní věnec?“

No, nemám, pomyslela jsem si. Vzápětí jsem si však vzpomněla, že jsem si ……

Ptáte se, co dělat za dlouhých a temných podzimních večerů, které se pomalu převlékají do těch zimních?
Odpověď je jasná.

Uvařit polévku.

Pro podzim mám ve svém slovníku několik synonym. Najdete tam třeba hřejivou deku, oblíbený čaj, Coldplay, ……

Nezdá se Vám, že se ten Ježíškovský kabátek, do kterého se svět v zimě obléká, přikutálí každý rok o něco dříve, než ten minulý? Je půlka listopadu, a já jsem zjistila, že se na můj vkus už od října všechno tváří moc vánočně. Nenechte se zmást, Vánoc ….

Jako holka z Čech, kde díky bohu žádná zemětřesení nejsou, jsem vždy v koutku duše chtěla zažít ten pocit, kdy se pod Vámi otřásá zem. (To jsou pohnuté myšlenky, co? ) A po pravdě, tady na Novém Zélandu jsou takové něžné otřesy docela časté. Většinou je ani nepocítíte, protože zrovna jedete v autě, pracujete nebo se právě sprchujete. A takového rychlo otřesu si prostě vůbec nevšimnete, když jste v pohybu. Když ale sedíte doma na posteli – v klidu – tak slyšíte, jako by ulicí projížděl nějaký

Pamatujete na naše nedávné cestování?
Jak jsme ve Švýcarsku vzhlíželi ke skalnatým vrcholkům a nastavovali tvář horskému slunci?

Dobrodružství opět klepe na dveře, proto bych Vás chtěla chytit za ruku, a pozvat na další vyjížďku. Popojet ještě ……

Když jsem se v patnácti rozhodovala, co budu dál dělat, nakupování bylo jasná volba… 😀
Minulý víkend tedy opravdu ANO.

Dnes mám pro Vás sice jen pár slov, ale za to mnoho krásných maličkostí, které dělají domov útulnějším.
Poslušně hlásím, ……

Možná si myslíte, že je dnes úplně obyčejná neděde, ale není.
Moje maminka má narozeniny.

Hurá.

Už jsem do slov jednou vetkala, jaké krásné vlastnosti se v ní snoubí.
Také jsem Vám povídala o tom, co všechno mě naučila.
A to, že miluje chr ……

Taky ve Vás podzim probouzí chuť tvořit?
Ve mně od malička.

Začalo to samozřejmě kdysi dávno kaštanovým šílenstvím. Na podzim tehdy nebylo lákavějšího dobrodružství, než lovu na kaštany. Ten, kdo jich nasbíral nejvíce, platil vždycky za největš ……

Tyčí se k nebi, pyšně nahlíží na svět okolo, a všemi zraky střeží údolí.
Vrcholky hor.

Jsou to právě ony skalnaté dámy, které mě na Švýcarsku vábí nejvíce. Stát tam a hledět. Vědět, že ať se otočím na jakoukoliv stranu, vždycky mě bude minimáln ……

Moji drazí,

ani nevíte, jak moc jsem se těšila na chvíli, kdy budu zase sypat slova do našeho malého světa. Na chvíli, kdy se s Vámi opět potkám mezi řádky. Na TUHLE chvíli. Sledujete-li mě na sociálních sítích, zřejmě tušíte, proč bylo nějaký čas ……

Na začátek bych Vám všem chtěla moc poděkovat za vaše kladné ohlasy a zprávicky – moc mě těší, že díky mě cestujete s námi – a představa, že všichni lovíte na google mapách, kde vlastně jsme, mě fascinuje :-D…nu hádejte co – budík nás zase budí v nekresťanskou hodinu (ehm nee není to tak zlý – venku už je světlo 😀 ) Opičky si dneska dali dácha – takže bylo krasný ticho – jen kohout od sousedů nás vyháněl z postele – věděl proč (milostpánovi se večer nechtělo balit a nechal to na ráno – ale

Tak zase zvoní budík, já se z toho zblázním, většinu dovolené vstáváme dřív, než tomu bylo, když jsme chodili do práce… Tma, ticho, ostatní spokojeně oddychují a my se v tichosti oblíkáme, hážu pyžamko a žabky do včera večer sbaleného báglu, telefonem (který tu používám jen jako budík a baterku 😀 – už žádní zákazníci – to vám je po těch skoro sedmi letech v Telefonice takovej klid :-D) svítím pod postel, posbírám, co popadalo a plížíme se z pokoje… do koupelny – vyčistit zuby (samozřejmě

..město mnoha tváří, které mi i za jeden den přirostlo k srdci… Cesta z Tica bus terminálu do hostelu se zdá být malým dobrodružstvím… Nechce se nám platit za taxi – a přeci nejsme nějaký Béčka a ty necelý dva kiláky zmáknem 😉 Nastudujeme cestu, běháme po terminálu a chytáme wifi 😀 aby se nám načetla mapa do telefonu – trubka se nám zasekla někde v San Salvadoru 😀 Bágl letí na záda (chudák, už je pekelně ušmudlanej – a to byl tak krásnej, novej… ) a vyrážíme napříč do džungle města…

…po třinácti hodinách se probouzím na té miniaturní postýlce (nalepená na zdi 😀 ) vedle roztahující se drahé polovičky – to byla noc – rvali jsme se o deku i prostor … znáte to 😛 Nenávidím společné pokrývky – jen ať si každej hezky prdí pod tu svoji 😀 Jinak se zdá, že moje zažívání se pomalu vrací do normálu – jen, když se postavím, tak cítím křeč – haha asi podtlak, jak v tom bříšku nic není- snídaní – rychlééé! Já si labužím na ne zrovna nejlevnějším, ale výborném panini a ten můj

středa /28. září

Více volných dnů uprostřed týdne, prosím.
Více okamžiků, které chutnají svobodně.
Více minut spolu.

Minulý týden jsme náš scénář psali na vrcholu.
Pozorovali jsme svět s údivem.
A vyhlíželi slunce.

Kam zaměřit kurz, když ……

Zvoní budík – sedím na posteli, vejrám ve tmě, mám pocit, že jsem vůbec nespala, ale cítím se docela fajn, párty vedle v „hostelu FE“ byla asi masakrální – byl turnaj v Beerpongu – vyhnuli jsme se mu a moc dobře jsme věděli proč – je nám jasné, že nikdo z účastněných nebude schopen vstávat ve 2:45 ráno a šplhat se kvůli nějakému „blbému“ východu slunce na nějakej indiánskej nos… Nevím jestli stárneme a nebo prostě máme jiné priority… Každopádně ještě před chvílí se odtamtud linul mega rámus

Tak si konecně sedám a vrhám se do psaní – byl to teď takovej fofr, že nebylo kdy. Drahého jsem odložila do dětského koutku … 😀 máme vedle hostelu intenetovou kavárnu, kde může hrát hry – tak byl štěstím bez sebe, když jsem mu řekla, ať se jde zrelaxovat tam – ty jiskřičky štěstí v dětských očích – však to znáte 😀 Tak mám svůj klídek, rozvalená na posteli a ono to psaní na tabletu taky není to pravý ořechový 🙁 někdy bych s tím třískla – háčky, čárky, opravy – děs … Tímto se i omlouvám