Autor: Jenda

Kupodivu ta noc nebyla zase tak strašná – asi proto, že včera nesvítilo sluníčko a tak loď nebyla tak rozpálena, heh na tajňáka jsme taky otevřeli střešní okno – ale jen trošičku – na petku od Coca Coly 😀 – (ono by nebylo fajn, kdyby k nám do kajuty někdo nechtěně zaplul a zlomil si nohu 😀 ) a navíc – to houpání je takové uklidňující – jako by mě maminka houpala v kočárku… Moře přes noc bylo docela klidné a žádná bouřka k nám nepřiburácela – díky bohu – to bych se asi poprděla strachy…

…ani nevím jestli se budím nebo se stále snažím usnout – každopadně venku už je zase světlo – mám hlavu jako střep (ach jo, já chci spááát!)… Každopádně posádka už urputně čistí celou loď – slyšíme kartáče, šplíchající kýble vody a stěrky… – jj sedm hodin ráno – do půl hodinky slyším „Snídaně“ – to je heslo pro mě (oblíknout a utíkej – dokud ještě je!) – Steve samozřejmě spí. Míchaná vajíčka a tousty s arašídovým máslem a marmeládou probudí i mrtvého (pro tvrďochy je tu i kafe 😀 ).

Tak jsem se dočkala 4:35 – celou noc jsem nemohla usnout, pořád jsem se otáčela, mozek makal na plný pecky – co koupit, nezapomenout vše zabalit a hlavně už už abysme byli na té lodi 🙂 Holčina pode mnou řezala celou noc dříví – ale jak!!! – a nebo kašlala, až se se mnou postel hejbala. Větrák i klimatizace vydávaly prapodivné zvuky, na které jsem se nemohla přestat soustředit – to jsem celá já… Vstávám 10 minut před budíkem, po tmě natahuju připravené oblečení a pak v tichosti otevírám dveře

To víte, už nějakej pátek mi to leží v hlavě. Ne, že bych kvůli tomu nemohla spát (skoro 😀 ), ale tak je to tam někde vzadu v hlavě schovaný. Už jsem Vám chtěla několikrát napsat pár řádků o tomto “životním zlomu”… ale dneska je den “D”. Proč? Vysvětlení je jednoduché. Je 16.12.2016. No a? 😀 Haha tak já Vám to tedy vysvětlím – holt, je to měsíc do mé 30tky. No joooo – vy, co už máte tuto hranici za sebou, tak se mi klidně vysmívejte, vy, kteří do ní máte daleko, jak by smet 😀 Jsem