Lavender field
Miluju levanduli a jednou bych se chtěla podívat přímo do Provence, až budou ty jejich fialová pole zase kvést a vonět na stovky metrů okolo, až se z toho hlava zatočí.
Přečtěte si víceAutor: Jenda
otcovdom 2017-08-04 14:39:00
Premiéra našej ,,hvezdárne,,.Ešte som ju na blogu nemala, pretože celodrevené steny sú nefotiteľné.Fotogenická je až po nabielení bielym voskom.Dorotkina bývalá izba sa stala mužovou pracovňou, knižnicou, archívom s príležitostným p…
Přečtěte si víceMontbrécie…
… v naší zahradě právě začínají nakvétat .-)
Kráska jménem montbrécie (zde Crocosmia ‚Lucifer‘) může vzhledem trochu připomínat květy frézií. Má dlouhé, zelené, mečovité listy velmi podobné mečíkům. Řadí se do skupiny okrasných hlíznatých rostlin kvetoucích v plném létě.
Ve své domovině (jižní Afrika) a teplých oblastech přezimuje venku, v našich podmínkách se doporučuje spíše vyjmutí hlíz na podzim z půdy ven a jejich uskladnění na suchém, chladném, ale bezmrazém místě a jejich následná výsadba na jaře.
Osobně jsem to riskla a daří se mi do našeho vřesoviště vysazené montbrécie přezimovat již několikátou zimu venku. Udávaná mrazuvzdornost je do – 23 °C.
Montbrécie miluje sluníčko a mírně vlhké, ale dobře propustné půdy s dostatkem živin.
Krásný páteční den
A.
Přečtěte si víceItaly road trip – Dolomites
Konečně jsem se dostala k fotkám z dovolené v Itálii. Zase jich mám plný disk a dalo mi docela zabrat vybrat ty povedené a všechny je postupně upravit. Chtěla jsem je dát do jednoho komplet článku, ale protože zážitků bylo hodně a míst taky, tak si počtete několikrát.
Byly jsme autem na cestách skoro dva týdny. Vůbec poprvé to byl roadtrip se vším všudy. Neměli jsme dopředu nic moc extra domluvené, co se týče ubytování a cesty nebo plánu, kam se všude podívat. Já měla po Itálii jen 3 vytipovaná místa, kam jsem rozhodně musela. Jedno z nich právě i v Dolomitech, kde jsme byli první tři dny dovolené.
Z Prahy jsme vyrazili ještě v noci. To byl asi ten nejlepší nápad. Pamatuju si totiž minulý rok a během dne jsme se na ceste do Lago di Garda zasekli hned několikrát. V noci jsou dálnice skoro prázdné. Když už jsme byli nejvíc unavení kolem druhé ráno, dali jsme si na dvě hoďky krátkého šlofíka. Dorazili jsme na hotel asi kolem jedenácté dopoledne. Vybalili věci a svalili se na postel. Těch 8 hodin v autě je hodně únavných, ať chcete nebo ne.
Spali jsme asi 5 hodin, jak zabití. Nedalo nám to a museli jsme ted den stihnout ještě nějakou túro. Dojeli jsme si autem několik km pod jezero Fedaia k Marmoládě a dali si pár kiláčků směrem zpátky nahoru. Ten výhled u vody na tyrkysově modrou vodu a bílé skály byl nepopsatelný. Doté doby jsem milovala jen Tatry, ale Dolomity jsou naprosto něco jiného. Pokud tu budete poprvé, nebudete vůbec chápat, jak ty skály můžou být tak neskutečně vysoké.
Marmoláda jsou nejvyšším místem v Dolomitech, vrchol Punta Penia má 3343 m a taky jediným horským masivem, kde se ještě dochoval původní ledovec. Ambice lézt nahoru jsme určitě neměli, ale podle informací se dá nahoru vylézt relativně nalehko a dá se to zvládnout i za jeden den.
Druhý den jsme měli naplánovanou trasu do Secedy. Když jsem viděla u Terky, jak to tam vypadá, nesměla jsem si tohle místo nechat ujít. Zaparkovat se dá v městečku St. Ulrich, nebo si vyjet nahoru nad něj na poslední dvě parkoviště. Místo se najde, když vyrazíte brzo.
Trasa je příjemná, žádné extra nepříjemné úseky nepotkáte. Naopak se vám nabídnou překrásné výhledy daleko do dálky, do celého údolí a pokud není zamračeno, vidíte zasněženou Marmoládo. Majestátní hory. Musíte vidět naživo. U vrcholu Secedy (2 518 m) jsme byli asi za tři hoďky. Co je super, že se můžete procházet volně kolem místních krav a oslíků. Mají tak rozlehlé pastviny, že vedou turistické stezky přímo ohradami. Hezčí dobytek jsem neviděla 🙂
Na vrchol se dá dostat i lanovkou, myslím, že vyjde něco kolem 18 Eur. Ale výšlap má prostě víc do sebe a ten zasloužený výhled a sklenka Huga v horské chatě pod lanovkou k tomu prostě patří. Na vrcholu je i panoramatická vychlídka. Suprově zobrazuje kolem celého obvodu vyobrazené vrcholky s údaje, kolik měří. Taková čísla jsem zatím v žádných horách neviděla.
Jedno z těch kouzelných míst, které jsem musela vidět, bylo jezírko Carezza s neskutečně tyrkysovou vodou. A to tak, že ani filtr nebudete potřebovat 😀
Ten pohled na jezero, lesy a stříbrné vrcholky odrážející se v hladině je pohádkový. Je asi lepší si sem zajet buď brzo ráno nebo spíše navečer. Západ slunce taky stojí za to. Jezero neminete. Je hned u silnice SS 241 směrem z Bolzana. Kousek výš se dá zaparkovat.
Tip na ubytování vám asi dávat nebudu, spali jsme na místech, která jsem našli asi den dopředu. A první dvě noci nebylo o co stát. Doporučuju ale nehledat jen v těch nejvíc turistických oblastech. Pokud máte auto, dá se dojet kamkoliv. jen ale počítejte, že třeba 20 km po serpentinách je něco jiného, než po rovince. Chytnout před sebou traktor, pomalý autobus nebo staroušky není nic neobvyklého. Předjíždění je skoro bez šance. Večer po návratu jsme si to už směřovali více na jich. O tom, kam jsme se vidali v následujících dnech zase v dalším článku. Bude spousta fotek, tak se těšte.
Zpět…
… po týdenní dovolené na jižní Moravě jsme už pár dnů, ale náběh do „normálního“ provozu je hodně těžký.
Do další společné dovolené mám obě děti doma, práci na projektech, ať už šicích, či zahradních tak odsouvám na pozdně odpolední až noční hodiny a v těch vedrech tento týden se mi pak po celém vyžhaveném dni do práce moc nechce, byť ji mám moc ráda. Ale to horko s dětmi prostě zvládám docela špatně a těším se opět na mírnější teploty, které snad dorazí příští týden…
Jižní Moravu jsme si však náležitě užili. Jednak díky příjemnému počasí, jednak díky kráse míst, která jsme navštívili a poznali a svou roli jistě sehrálo i to, že jsme obývali kouzelnou hájenku prakticky na samotě spolu s dalšími dvěma rodinami s malými dětmi (a to byla pro naší rodinu premiéra).
Moc vás tedy všechny po čase opět zdravím a přináším příspěvek z míst, která potěší nejednoho milovníka flóry (ano, žila jsem svou „prací“ i na dovolené, ale moc jsem se u toho nenadřela, to mi věřte :-))
Lednicko-valtický areál musí navštívit snad každý, kdo se na jihu Moravy alespoň na chvíli zastaví. Kromě zámků a dalších památek můžete navštívit i přilehlé zahrady.
Valtická bylinková zahrada
Zatímco ostatní z naší cykloskupinky (brali jsme s sebou i kola) upřednostnili své hladové žaludky, já se svou švagrovou a neteří byla „nakrmit“ své oči 🙂
Pokud jste bylinkovou zahradu v areálu Valtického zámku ještě nenavštívili, vřele doporučuji. Kromě poučení a ověření stávajících znalostí zde můžete najít i mnoho inspirace pro vaše trvalkové záhony… a pokud vás netrpělivě nečeká zbytek smečky v některé z místních hospůdek, pak si zde můžete užít i příjemný relax na jedné z mnoha laviček umístěných v zahradě 🙂
Lednická zahrada
Další ohlédnutí za našimi nedávnými jihomoravskými cíli patří lednickému zámku, resp. parku, který přiléhá k zámku.
Naleznete zde výsadby jak v čistě formálním stylu, stejně jako „divočeji“ pojaté trvalkové záhony, které jsou mému srdci bližší.
Trochu rozpačitá jsem z pojetí letničkových záhonů – na mne je to trochu velká divočina – barvy mám ráda, ale tady na mne hojné střídání pestrolistých i různými barvami kvetoucích letniček působilo až kýčovitě. Méně někdy znamená více, ale jistě se najdou mnozí příznivci, které podobné výsadby potěší. A jiné naopak od zámku vzdálenější části parku, kde se barvami naopak šetřilo.
Zkrátka každý si tu najde to, co jej potěší nejvíce 🙂
A musím ještě poděkovat za komentáře k předchozímu příspěvku. Povzbudily mne natolik, že jsme s dětmi absolvovali na zámku v Lednici naši první komentovanou prohlídku… a zvládli jsme to celkem obstojně – Jiříček vzorňák (jen se nás každých pět minut ptal, jestli je šikovný :-)), Viki s odřenýma ušima – nenapadlo mě vysvětlit jí dopředu, že na nic nemá sedat, takže při první možné příležitosti se uvelebila na zámecké křesílko jako by se nechumelilo…. no příště budu chytřejší .-)
A máme tu polovinu prázdnin, takže co vaše trávení nejteplejších dnů v roce? .-)
Krásné dny
A.
Přečtěte si vícePálivé kari s červenými fazolemi | Hot curry with red beans
Dnešní recept je pro všechny, kteří jako já milují asijskou kuchyni!
Přečtěte si víceNa mléko
Miluji staré plechové nádoby všeho druhu ….
Přečtěte si víceotcovdom 2017-07-30 11:50:00
Dom nášho architektazdroj fotiek: časopis Môj domIvana Jarinuhttp://www.jarina.sk/Drevený domček architekta má strechu z bridlice a uprostred átrium s obostavanou jabloňou.Obostavať jabloň mu pomáhali tesári z Rožnova pod Radhoštem.Pri stavbe…
Přečtěte si více… moje drobné radosti … 2017-07-29 06:52:00
Miluji staré plechové nádoby všeho druhu …. sázím do nich co se dá a myslím, že obzvláště muškátům, to v nich moc sluší. Mám dvě staré konve na mléko, bohužel „pocákané“ barvou, která z nich nechce jít dolů …. a když už jsem se tak „rozparádila“ s natíráním lavičky, vzala jsem je při jednom … dostaly nejen nový kabátek, ale i obrázek …. na jedné je drobný věneček a tu druhou zdobí datum založení naší zahrady, abychom nezapomněli.
… moje drobné radosti … 2017-07-25 07:18:00
Některé věci prostě neošidíš ….
Když už jsem si dala takovou práci, abych obrousila kovovou kostru lavičky až na kov, dala jsem si záležet i na nátěru …. nejprve přišel světle šedý základ, pak muka pro netrpělivé :o) den schnutí …. další den finální tmavě šedý nátěr, který ladí k ostatnímu zahradnímu nábytku … a zase to schnutí :o) … ještě, že jsem mezi tím alespoň mohla obroušená prkna namořit pigmentovým olejem … ale po třech dnech … tramtadadá … HOTOVO !!!
Musím přiznat, že lavice se u nás za těch pár dní krásně zabydlela a spousta mých kamarádů, kteří ji znají v jejím „zeleném kabátku“ jí nepoznalo.
PS: A pokud jste ještě neměli dnes té „recyklace“ dost, moc ráda bych vás pozvala na jeden nádherný blog šikovné Majke Jurčové … LAUREN-VERON klik … přeji příjemné pokochání.
100class concept store
Pokud mě sledujete, víte, že mám ráda české značky a produkty a že je moc ráda podporuju.
Přečtěte si víceHoliday mood
Už jsem zpět z dovolené v Itáliii a snad se zase dostanu více ke článkům na blog.
Přečtěte si více10 Koh Rong – the Cambodian Party Island
We totally fell in love with this island! It is like a backpacker´s paradise!We walk on the sandy beach full of mini bars and little restaurants. We left our flip flops and boots “at home” – if feels so hippy, but good! There is no point to struggle with shoes on, because the sand is everywhere! The early evening breeze is stroking our cheeks and our eyes are drowning in beautiful white waves of clear water gently sliding back and forth. Many colourful wooden boats are rocking on the shiny
10 Párty na ostrově Koh Rong (Kambodža)
Tenhle ostrov jsme si naprosto zamilovali! Takový baťůžkářšký ráj!!!Procházíme se po písečné pláži plné mini barů a restaurací – boty i žabky jsme nechali “doma” – tady to prostě nemá cenu. Podvečerní vánek mě hladí po tvářích a mé oči se utápí v mini vlnkách průzračné vody, na které se pohubují krásné barevné dřevěné lodě.Hledáme něco k snědku a poprvé nevíme co si vybrat. Tento ostrov je prostě ráj! Zjistila jsem, že ptaní se na doporučení na tomto ostrově funguje naprosto bájově a tak se drze
… moje drobné radosti … 2017-07-21 12:08:00
Stála u nás od zimy …. zelená, oprýskaná, vyřazená lavička z tělocvičny …. a i když se na fotkách tváří, že má krásnou „patinu“ … tak jí ve skutečnosti fakt nemá :o)
Konečně na ní došlo … a že mi „holka“ dala zabrat, louhovala jsem jí, opalovala horkovzdušnou pistolí, ale nic nepomáhalo, barva držela jako deset čertů. Pan školník si na ní dal prostě záležet. Bojovaly jsme spolu dlouho, ale nakonec jsem zvítězila já a má bruska na železo. Vzala jsem s ní nejen kovovou kostru, ale i ty dřevěné desky.
Praly jsme se spolu skoro šest hodin, obdivuji mé sousedy, že ten „kravál“ z brusky vydrželi … večer pošlu kluky na třešně a upeču jim koláč, ať se na mě nezlobí :o)
Ještě jí čeká „finální kabátek“ … musím natřít železnou kostru základovkou, pak barvou, prohnat fošny hoblovkou a namořit je olejem, ale to všechno už bude „procházka rájem“….
Přečtěte si víceJeště jí čeká „finální kabátek“ … musím natřít železnou kostru základovkou, pak barvou, prohnat fošny hoblovkou a namořit je olejem, ale to všechno už bude „procházka rájem“….
Hradním…
… touláním jsme s dětmi letos během červencových svátků odstartovali letošní prázdninové cestování. „Dobývání“ našich hradů a jejich zřícenin se mi vždycky líbilo o trochu víc než návštěva zámků (přestože jsem je kdysi také navštěvovala ráda).
Možná je to dáno surovější podobou, divokostí, tajemstvím i představami, jak těžké muselo být v dobách, kdy byly postaveny, živobytí. Také mě s nimi spojuje řada krásných vzpomínek na mládí a mé působení s hnutím Brontosaurus na některých z nich 🙂 Miluji nádherné výhledy do krajiny, které návštěva hradů s sebou přináší. A dnes má obliba hradů dáno i čistě praktickými důvody mámy dvou malých neposedných dětí – nemusím se u nich tolik bát, že děti ohrozí či zničí nějaký exponát nebo budou při výkladu příliš hlučné… volný pohyb v prostoru jim prospívá a hradům to nevadí 🙂
Než vyplujeme dál, tak několik zaznamenaných hradních vzpomínek – hrady mému srdci i bydlišti nejbližší – Hukvaldy v našem kraji a Helfštýn ve vedlejším Olomouckém kraji.
Hukvaldy – děti byly nadšené ze spousty zákoutí a výhledů, já navíc z bujné flóry a velmi mě potěšila i kvetoucí „střecha“, která je pro mne v těchto místech novinkou 🙂
Helfštýn – měli jsme štěstí, natrefili jsme na 2. den pouti a spolu s ním i na pěkný program pro návštěvníky doprovázený hezkou hudbou, návštěva hradu tak měla krásnou atmosféru (i když lidí bylo opravdu hodně).
Jak to máte s hrady a zámky vy? Navštěvujete je rádi nebo raději vyhledáváte jiné turistické cíle? A jeden speciální dotaz pro maminky s menšími dětmi – jak zvládáte návštěvu zámků? Nenudí je prohlídky, jak je „vstřebávají“ průvodci? Potřebovala bych trochu povzbuzení, že už to s těmi našimi zvládneme 🙂
Krásné dny
A.
Přečtěte si vícePuntíkovaná…
Ložní povlečení pro Hanku v příjemné kombinaci bílé a tmavě béžové
Přečtěte si více