Autor: Jenda

Co dům dal…

Zveřejněno uživatelem | 30. 08. 2017 | |

Svůj první boršč jsem jedla jako malé dítě u své babičky z mamčiny strany. Ačkoliv jsem v té době nejedla červenou řepu (sterilovanou), boršč byla láska na první hlt

Přečtěte si více

Do sklenice s nimi!

Zveřejněno uživatelem | 29. 08. 2017 | |

K červené řepě jsem jako malé dítě měla odmítavý vztah. Velkým dílem k tomu přispěla školka se školou, kde nám řepu servírovali ve sladkokyselém nálevu NASTROUHANOU NAJEMNO tak, že připomínala červené bláto. Dlouho jsem jí tak vůbec nejedla ani doma. 

Při různých rodinných oslavách a s nimi spojených pohoštěních však byla v naší rodině červená řepa celkem stabilní součástí menu (u nás ji totiž všichni milují) a rodina mě vybízela, abych to přeci jen zkusila a dala jí šanci. Vždycky mi u toho říkali, jak jsem bledá a že to hrozně moc potřebuji :-))

A já to nakonec jednou udělala (jak jinak než proto, abych měla větší ruměnec ve tváři .-)) a už jsem ji jíst nepřestala (bledá jsem stále, ruměnce přichází jen při fyzické námaze .-)) – nikdy bych nevěřila, jak velký význam pro to, zda něco sníte či ne, může mít konzistence jedeného. U nás se totiž červená řepa vždycky zavařovala ve formě „hranolek“ .-)

Naše děti poznaly červenou řepu velmi záhy, uvařená patřila u obou mezi jejich první zeleninové příkrmy a chutnají jim odmala.

Manžel občas kupuje červenou řepu v obchodu, ale podobně jako sterilované okurky mi přijde často neskutečně kyselá, při jejich následné konzumaci tak dostanu pokaždé husí kůži… Loni jsem se tedy poprvé pustila jak do zavařování okurek, tak červené řepy a rozhodně nelituji.


Letos opáčko – protože jsem ale doma neměla zavařovací retro sklenice o objemu menším než 1,8 l, skončila většina zavařované řepy ve dvou z nich (štítek na malé skleničce zůstal od sestřina předchozího zavařování džemu – vypadá krásně, bylo mi ho líto strhávat) 🙂 Letos jsem použila trochu jiný nálev – který počítá kromě kmínu i s fenyklem a anýzem.


Řepa je letos chuťově mimořádně dobrá, taková aromatičtější, sladší… tak nevím, že by v tom měly prsty ty naše nové zeleninové záhony?… 🙂

Krásný den

A.

Přečtěte si více

Arezzo in Tuscani

Zveřejněno uživatelem | 29. 08. 2017 | |

Chtěla jsem vám sem dnes napsat zase nějaká moudra o Itálii, ale nakonec se stala událost, která mě donutila přemýšlet o něčem jiném, ale vlastně to s tou Itálií zase trošku souvisí. Uvidíte.
Moje drahá polovička se rozhodla udělat z naší společné (OK, více mojí, než jeho) šatny udělat tělocvičnu. Kromě hrazdy, bych asi snesla všechno, ale trval si na svém a mě nezbylo nic jiného, než ho nechat. Měl více pozitivních argumentů, než já těch svých proti. Takže si všechno náčiní zabydlel v pokoji a začal vrtat díry do zdi. V tom slyším z kuchyně tříštění skla. Doběhnu očekávající nějaké zranění a v údivu zírám na zaprasenou chodbu. Dozvídám se, že mu spadlo z žebříku kladivo a zrovna si to natrefilo na petrolejovou lampu. Super. Umíte si představit můj nadšený výraz, když jsem uviděla petrolej na svých oblíbených botách, na zemi a hlavně na papírových tapetách, které se fakt už nedají nikde sehnat…
Následovala moje obvyklá reakce, s nasraným výrazem jsem se otočila na patě a zabouchla dveře. Pěnilo a vřelo to ve mě a do toho skoro slzy na krajíčku z těch zničených tapet. A to nemluvím ani o těch botách. Jeho prosté, že se to stalo omylem, mě moc neuklidňovalo. No, skončilo to zase tím, že jsem vyvolala hádku. A to je i to, o čem se chci dneska bavit. Víte, jak to celé nakonec dopadlo? Můj drahý celý večer uklízel binec, který způsobil. Všechno vytřel, vypral a ráno nebylo nic poznat. Dokonce ani na těch tapetách. Pokud chcete jeden tip k nezaplacení, tak na mastnotu jedině s magnesiem nebo obyčejnou křídou. Je to fakt zázrak. Na tapetách ani flek a ještě čekám, co to udělá s koženými botami.
Co si z toho vzít? Že je někdy (spíše pořád) lepší držet horkou hlavu a emoce na uzdě. Já se tohle ve vztahu pořád učím. Zajímavé je, že vůči okolí si takovou reakci nedovolím, ale doma před někým, kdo mě zná nejvíc, ano. A přitom je to ten nejbližší člověk, který to nikdy nemyslí vůči mě špatně. A tohle bychom měli mít na paměti pořád. Všechny ale úplně všechny hádky jsou zbytečné. Nikdy se nic nevyřeší, jen víc přiloží do toho kotle emocí. Pokud nesdílíte domácnost s úplným ignorantem, tak se vždy dá dohodnout, najít řešení a vyjít z toho ruku v ruce. Ty bouřlivé emoce jsou možná super pro kořeněný život, mě ale ta italská domácnost vážně neláká. Raději budu mít doma krotkého muže, protože vím, že mě dokáže přimět naslouchat, stát nohama na zemi a přemýšlet. Díky za něj. Jinak by ze mě asi občas byla pěkná hysterka a já bych si za to musela pak nafackovat.
Jasně, že není lehké se naučit ve vypjatých situacích ovládat. Obzvlášť když to nemáte v povaze. Vždy se k tomu dá ale postupně dojít a naučit. Mně pomáhá si tu situaci ve dvou rozebrat, pochopit nedorozumění a vyříkat si, jak by to šlo příště udělat lépe. Z předchozích chyb se nejvíce naučíte a hlavně vás to ve vztahu nebo kdekoliv posune dál. Mít vyrovnaný vztah, kde se dokážete domluvit, umíte dělat kompromisy a máte vedle sebe parťáka, za tu snahu přece stojí, ne..? 🙂
A kdyby vás zajímalo, odkud mám šaty, tak jsou za 70 Kč z Textilhouse. Na léto nejlepší úlovek měsíce 🙂

secondhand dress, Rebecca Minkoff bag, Reno sandals, Elizabeth’s Creation necklace

Přečtěte si více

Zpátky na místě činu…

Zveřejněno uživatelem | 26. 08. 2017 | |

… po více než dvaceti letech (i když od našeho stávajícího domova není vzdáleno více než tři čtvrtě hodinky jízdy autem). Nemohla jsem tomu uvěřit, ale skutečně od dob, kdy jsem trávila prací i zábavou na zřícenině gotického hradu Starý Jičín mnoho hodin svého časného mládí jako jeden z dobrovolníků hnutí Brontosaurus, už uplynulo hodně vody.


Dnes jsem ta místa byla obhlédnout znovu – se svými dětmi (trucujícího tatínka jsme nechali doma .-)). Byl to zvláštní pocit. Hodně krásných vzpomínek na pěkné časy (i lesní cestička vedoucí mimo hlavní proud zůstala tam, kde si ji pamatuji :-)). Děti byly nadšené. Navštívili jsme i opravenou věž, ve které jsme dříve provázeli turisty a hradní hospůdku v jejím přízemí.

A ještě jedno oblíbené místo relativně kousek od nás bych ráda s dětmi do konce prázdnin navštívila… Připomněly mi ho nevědomky hned dvě blogerky… pokud si dobře pamatuji, mají tam výtečné uši .-)

Krásné dny

A.

Přečtěte si více

Čočkový salát s červenou řepou

Zveřejněno uživatelem | 25. 08. 2017 | |

Vítám vás u dnešního článku! Počasí se už pár dní zdá být spíš podzimní než srpnové, a tak jsem dostala chuť na večeři plnou vitaminů. Rozhodla jsem se vyzkoušet kombinaci luštěnin a červené řepy. Tenhle fialový zázrak zbožňuji třeba s kozím sýrem, roketou a balzamikovým octem a objevuje se v mém jídelníčku poměrně často. Určitě byste ji měli dát šanci i vy. Obsahuje spoustu tělu prospěšných látek, působí blahodárně na cévy, játra a údajně způsobuje i dobrou náladu. Takže až se příště vrátíte utahaní a mrzutí z práce, už víte co podávat k večeři!

(Porce pro dva)
Budeme potřebovat:

  • 1/2 hrnku hnědé čočky v suchém stavu
  • 1 lžičku octa
  • 1 lžičku cukru
  • 1/4 lžičky soli
  • 1 snítka tymiánu
  • 1 špetku čerstvě namletého pepře
  • 1 malá sklenice sterilované červené řepy
  • 4 velké listy ledového salátu
  • 1 zelená paprika
  • 1/2 okurky
  • 10 listů mladého špenátu
  • 1 špetka sušeného česneku
  • 2 lžíce olivového oleje
  • 1 hrst vlašských ořechů

Čočku namočíme přes noc. Následně vyměníme vodu a v dvojnásobném množství vody a snítkou tymiánu uvaříme do měkka (zhruba půl hodinky). Přebytečnou vodu opatrně slijeme nebo zahustíme moukou. Následně přidáme ocet, cukr, sůl a nadrcený pepř. Dobře promícháme a necháme přejít na pokojovou teplotu.

Zeleninu si omyjeme, listy natrháme a ostatní nakrájíme na drobno. Vše vhodíme do veliké mísy, přidáme vychladlou čočku a kousky sterilované řepy ve sladkokyselém nálevu – bez nálevu. Řepu od nálevu neoplachujte, pouze se snažte zamezit přebytku tekutin v salátu. Pokud nemáte vlastní naloženou řepu, doporučuji použít některou od českých výrobců. 🙂

Na závěr dopepříme, posypeme špetkou sušeného česneku a přilijeme olivový olej. Dobře promícháme a necháme vychladit v lednici.

Vlašské ořechy opražíme nasucho na teflonové pánvi a hotový salát jimi posypeme.

Podáváme s oblíbeným pečivem (mně poslední dobou nadchnul – ořechový chléb s fíky z Marks&Spencer).
Dobré chutnání!

Vaše Štěpánka ????

Přečtěte si více

Velkou radost…

Zveřejněno uživatelem | 25. 08. 2017 | |

… mi letos udělaly naše nově založené vyvýšené zeleninové záhony. 


Cibulka už je sklizená (trochu si pohrávám s představou, že bych teď zkusila vysadit ještě jednu várku, jen na nať…) a včera jsem se s dětmi pustila do sklizně části červené řepy a mrkve – mrkev schroustáme čerstvou, s červenou řepou mám ale jiné plány – část zavařím ve sladkokyselém nálevu, z části vyrobím Lenčinu pomazánkovou mňamku a část použiji na boršč, který miluji 🙂 A pak se pustíme do druhé várky… .-)

Jak jste na tom letos se zpracováním zeleniny či ovoce vy? Daří se vše včas zužitkovat či zkonzumovat?

Krásný parný den

A.

Přečtěte si více

Cuketové muffiny…

Zveřejněno uživatelem | 24. 08. 2017 | |

… jsou dalším produktem, který jsme dnes doma vyzkoušeli z bohatých zásob cuket, které nám poskytuje naše užitková zahrádka 🙂

Když jsem s dětmi připravovala těsto, řekl Jiříček, že to co vidí v míse, vypadá jako pěkný asfalt 🙂 Díky snad největšímu množství kakaa, které jsem kdy při pečení použila, připomínají muffiny opravdu malé černoušky. 


Pekla jsem podle jednoho receptu, na který jsem včera náhodou narazila na Pinterestu. Najdete zde tipy i na další sladké výrobky z cuket. Muffinky jsou chuťově výborné, i když jsem do nich oproti receptu nepřidávala žádné čokoládové křupinky či kousky čokolády. Příště bych ale ubrala množství cukru a dělala poloviční dávku – čtyřicet muffinů, to už je vážně výzva! 🙂

Krásné dny

A.

Přečtěte si více

letem letním světem

Zveřejněno uživatelem | 24. 08. 2017 | |

Letní blogová prokrastinace je v plném proudu, jistě jste si všimli… 🙂 Je to se mnou teď bída, vím, ale tak nějak to z mnoha důvodů nyní nejde jinak. Když pominu všechny ty ostatní „požírače času“ okolo, vždycky mi v hlavě zůstává jedna jediná vět …

Přečtěte si více

To nedáš…

Zveřejněno uživatelem | 22. 08. 2017 | |

… řekl náš tatínek Jiříčkovi bez většího přemýšlení, když mu Viki během mé nepřítomnosti vykecala, co mám s nimi na dnešní dopoledne za lubem… Chystala jsem s dětmi cyklovyjíďku do nedalekého Frýdlantu nad Ostravicí a muž nevěřil, že by byl náš Jirka schopen na kole ujet celou cestu tam i zpátky. … A Jirkovo cyklistické sebevědomí kleslo ještě víc pod bod mrazu… 🙁


Zatím toho na kole sám příliš mnoho neujel, na delší trasy jej muž totiž automaticky zapojuje na tažnou tyč. Jenže jak malého „váhavce“ přesvědčit, že na to má, když mu nedáte příležitost a podporujete jej svými slovy v jeho „neschopnosti či nemohoucnosti“?!

Myslím, že nebude příliš nadnesené, když napíšu, že pro nás ostatní se dnes ukázal jako skutečný BOREC! S patřičnou cílovou motivací, povzbuzováním a ignorováním kňourání během přípravy a prvních minut na cestě (a především za nepřítomnosti našeho opatrného tatínka) předčil veškerá naše očekávání.

Bez větších problémů (kopečky jsme s ním solidárně vyšlapali pěšky) ujel v pohodě celou cestu tam i zpátky – jako nadšená milovnice cykloturistiky jsem dojatá, jeho prvních samostatných 9 km na kole je na světě!


Za snahu a velké nasazení jsem obě děti (Viki patří velký dík za neustálou psychickou podporu mladšího brášky) odměnila návštěvou frýdlantské cukrárny, kde si vychutnaly zmrzlinový pohár a jedno cukrářské „oko“ (nemohla jsem se při tom na ně koukat, působilo to dost morbidně, nevím, kde se to v nich vzalo… :-).


Pro velký úspěch zítra jedeme zas… a pozor – Jirka se už moc těší! :-)))

Krásné dny

A.

Přečtěte si více

Domácí San Francisco Burgery

Zveřejněno uživatelem | 21. 08. 2017 | |

Chcete poctivý burger snadno a rychle? Máte dvě možnosti: 
1. Zajděte do jedné z mnoha dobře hodnocených „burgráren“! Osobně Vám moc ráda doporučím hned dvě. Protože s přítelem hamburgery s oblibou zkoušíme nejen doma, ochutnala jsem už mnoho vzorků po celé ČR. Z vlastní zkušenosti Vám tedy doporučuji Burger Club v Lednici na Moravě. Jestli to máte blíže do jižních Čech, určitě zajděte v Českých Budějovicích do Pizza & Burger Big Poppa – nejlépe na Poppa burger se švestkovou omáčkou! Jestli tyto podniky znáte, určitě napište vlastní dojmy nebo přidejte tip na další!
2. Druhá možnost jak přijít k výbornému burgeru snadno a rychle je oslovit někoho, kdo ho za vás podle následujícího receptu připraví. Jinak to nepůjde. 
Tak jde se na to? Můj San Francisco se skládá z přísad, které máme na tomto jídle nejraději: kvalitní hovězí maso, zelenina a medová cibulka. Opečená slanina je už jen bonusovou třešničkou na dortu, když chci svého chlapa potěšit ještě o něco víc. Jaký český muž nemá rád slaninu? No vidíte.

Na 4 burgery budeme potřebovat:

  • 500 g mletého masa, použila jsem většinu hovězího (80 %) a zbytek vepřového (20 %), čím vyšší podíl hovězího, tím bude pokrm lepší
  • 1 lžička kremžské hořčice
  • 1 rovná lžička soli
  • 1/2 lžičky sušeného česneku
  • 1/2 cibule nakrájené na jemno
  • 1 špetka čerstvého drceného pepře
  • 1/2 lžičky nasekané petrželky
  • 4 bulky (koupené či domácí z poloviny dávky dle tohoto receptu – Domácí pečivo)
  • 4 listy ledového salátu
  • 4 lžíce dresingu do burgerů (lze použít majonézu, bylinkový dresing či americký dresing)
  • 4 lžičky jemného kečupu
  • 4 plátky sýru čedar/ eidam (my máme raději eidam)
  • 2 velká rajčata pokrájená na tenké plátky
  • 12 tenkých plátků okurky
  • 1 velká cibule
  • 1 lžička medu
  • 6 plátků slaniny
  • 2 a více lžic řepkového oleje na smažení burgerů
  • 4 špejle s hroty

Postup:
Mleté maso smícháme s hořčicí, solí, sušeným česnekem, na jemno nakrájenou cibulí, pepřem a petrželkou. Hmotu rozdělíme na 4 části a vytvarujeme symetrické burgery, které uložíme do lednice.

Bulky koupené či upečené necháme vychladnout a následně překrojíme vejpůl. Obě poloviny krátce opečeme na suché rozehřáté teflonové pánvi.
Následně překrojíme plátky slaniny vejpůl a opečeme je dozlatova na vlastním sádle. Přeneseme na talířek s kuchyňskými utěrkami a zbavíme přebytečného tuku.

Cibuli pokrájíme na kolečka, posypeme špetkou soli a opečeme na lžičce oleje. Na zezlátlou cibulku přikápneme lžičku medu a připravenou cibulku uschováme stranou.

Ostrým nožem si nakrájíme na tenké plátky rajčata a okurku. Omyjeme listy ledového salátu a natrháme na ideální velikost do bulek.

Do pánve s hlubokým dnem nalijeme trochu oleje a necháme dobře rozehřát. Připravené maso vyjmeme z lednice a dvěma prsty utvoříme uprostřed každého burgeru malý důlek. Opékáme nejprve důlkem směrem dolů z každé strany minimálně 2-3 minuty podle preference. Já mám ráda dobře propečený burger, který se dělá z každé strany alespoň 5 minut. V poslední minutě maso poklademe plátkem sýra.

Spodní díl bulky potřeme dresingem, poklademe salátem, následně masem s plátkem sýra, okurkou, rajčaty, slaninou a medovou cibulkou. Přiklopíme vrchní polovinou bulky potřenou kečupem a propíchneme ostrou špejlí uprostřed.

Burgery servírujeme samostatně, s hranolkami nebo se zeleninou. A jak se takový pořádný mazel jí? JEDINĚ RUKAMA a s dobrou náladou! Užijte si ho ????.

Kdo je taky blázen do tohohle hříšného jídla? Jak řekl můj oblíbený pan Pohlreich, nemůžeme mu upřít jeho dokonalý koncept.
Zelenina, houska, hovězí,… tomu se těžko odolává. Ale jen blázen by mu snad odolávat chtěl. Nebo to máte jinak? Napište mi! A pokud znáte v Praze dobrou restauraci s pořádnými a nepředraženými burgery, napište mi název dolů. Třeba jsem tam ještě nebyla…

Mějte se nádherně a užívejte si života, protože to za Vás nikdo jiný neudělá.
Vaše Štěpánka ????

Přečtěte si více

IQ Landia…

Zveřejněno uživatelem | 21. 08. 2017 | |

… v Liberci bylo jedním z míst, která jsme navštívili při naší dovolené v Jizerských horách. Využili jsme deštivého dne a hory dočasně vyměnili za přístřeší několikapatrové budovy nabušené vědomostmi z celé řady převážně technických oborů, velmi příjemně mě ale překvapila i část expozice věnovaná lidskému zdraví a lékařství. 


Pro menší děti se sice doporučuje návštěva blízkého IQ Parku, ale my jsme si to s dětmi hodně užili ve větší IQ Landii. Pokud návštěvu v ní také zvažujete, rezervujte si na ni rozhodně dostatek času, bez velké nadsázky v ní totiž utopíte celý den (mezi námi – pokud bych tam byla sama, strávila bych tam ještě minimálně o hodinku dvě více času než s dětmi :-)) Opravdu je zde co obdivovat i objevovat. Návštěvu si zde užijí malí i velcí, vše je pojato velmi interaktivně, vědu si zde můžete doslova osahat a dýchá na vás doslova ze všech možných i nemožných koutů (k mému úžasu jsem zvídavé otázky o tom, zda bylo dřív vejce či slepice našla i na dveřích kabinky WC… co naplat, není čas ztrácet čas :-))).


Jako poměrně velký nedostatek však vnímám poddimenzovanou velikost parkoviště a místní kantýny – takže parkovat pak můžete zkusit v nedalekém Babylonu a místo hodiny strávené v řadě na jídlo, které se mezi tím vyprodá, zkuste vzít s sebou o něco větší svačinu, člověk nikdy neví… 🙂


Krásný večer

A.

Přečtěte si více

Cinque Terre, Portovenere

Zveřejněno uživatelem | 20. 08. 2017 | |

Třetí část dovolené v Itálii jsme strávili u moře. Než jsme se ale přemístili, stihli jsme navštívit krásnou Sienu, která leží ve střední částu Toskánska. Cihlové domy, táhlé ulice, kopce, krásné výhledy a zajímavé pouliční osvětlení. Na Piazza del Campo si vyjděte na věž Torre del Mangia. Sice si vyšlápnete po pěkně úzkých schodech několik pater, ale za odměnu máte město jako na dlani. Za vidění stojí i nádherná katedrála Duomo di Siena, která je snad ještě hezčí než ta ve Florencii. Když nám po objevování města vyhládlo, objevili jsme v jedné z uliček super obchod s čerstvou pizzou a delikatesami. Už si bohužel nevzpomínám na jméno, ale ta pizza, tak byla dokonalá. Lepší street food s výhledem na město, jsme neměli. 

Ze Sieny, jsme se vydali směr naše ubytování přes Pisu. Přijeli jsme akorát při stmívání, ale to nám vůbec nevadilo, protože takovou dominantu, jakou je šikmá věž, nejde přehlédnout. Stejně jako ty stovky turistů povalujících se na trávníku před ní. Město moc hezké, obzvlášť centrum, ale na mě zase až moc turistické. Třeba někdy mimo sezónu… 

Večer jsme dorazili do oblasti Ligurie poblíž Cinque Terre. Měli jsme přes booking rezervovaný apartmán v Aulla. Za mě nejhezčí místo. pokoj sice obyčejně zařízený, to ale vynahradila zahrada s terasou, venkovním bazénem, grilem a výhledem na hory. Božský klid, protože celý dům se nacházel na kopci, takže nikde žádní zvědaví sousedé. První den jsme tu měli sousedy, ale další dny jsme si to tu užívali celé sami pro sebe. Přes den jsme jezdili na výlety a odpoledne jsme trávili tady, protože nám tu nic nechybělo. Soukromá grilovačka u bazénu se sklenkou prosecca, které nic nechybělo. Dělali jsme si na grilu čerstvé rybky nebo grilovali krevety a užívali si mořské hody snad každý večer. Věřili byste, že tu mají ryby levnější, než třeba vepřové? Ráj. Tady bych chodila nakupovat ryby každý den.

Druhý den po příjezdu jsme se na doporučení přátel jeli podívat do krásného přímořského městečka Portovenere. Nádherný přístav se starým historickým centrem. Barevné domky hustě posázené vedle sebe skrývají úzkou uličku, kterou se dostanete na skalnatou část, na níž se tyčí místní kostel San Pietro. Je z něj pohádkový výhled na skalní útesy a tyrkysově modré moře. Když se podíváte na druhou stranu, vidíte zátoku posetou čluny a loděmi. Je to hodně oblíbené místo pro dovolenou. Je to znát i podle množství aut a přecpaných parkovacích míst. My zaparkovali auto až hodně vysokou nad centrem, protože se jinde prostě nedalo. Nad městem je ještě jedna vyšší vyhlídka, než ta od kostela. Sem se určitě jděte podívat. Ty scenérie jsou jak malované. 
Další den jsme si řekli, že auto raději necháme doma a na tipy místních se vydali do La spezia na vlak směrem Cinque Terre. V letní sezóně je to hodně exponované místo a auto tu v tu dobu nedává moc smysl. Dá se tu sehnat Cinque Terre karta, kde máte jízdné na vlak i vstup na trekovou trasu za zvýhodněnou cenu. Doporučuju jí sehnat, vyplatí se. Vlak vás vezme skoro do samotného centra všech pěti měst, ze kterých se Cinque Terre skládá. My si udělali první zastávku ve vesničce Riomaggiore. Ty hostě posázené domečky skoro hned na moři určitě znáte ze spousty fotek. Já si tohle místo nemohla nechat ujít. Vyplatí se přivstat, protože brzo ráno tak máte šanci, že tu nebudou davy turistů. 

Další místem je Manarola, kde se domky tyčí vysoko do skla a lemují tak celý útes.Takové místo, kde se skoro zastavil čas a vy máte chuť si představovat, jestli se to od těch dávných dob nějak změnilo.

Pokud máte na nohách pohodlné boty a dostatek pití, vydejte se na trek kolem útesů z Vernazzy do Monterosso. Trasa je super, ale ne moc v tom letním vedru. Pokud máte Cinque Terre kartu, máte v ní zahrnutý i vstup na vyhlídku a můžete si to prodloužit až to Monterosso. Bohužel má ale takový nápad x jiných lidí a tak se budete pořád někomu vyhýbat. Za se vám ale naskytnou nádherné výhledy na moře a můžete ulovit super fotky.

Poslední zastávkou bylo zasloužené koupání v Monterosso. Tak moc jsme se těšili do osvěžující vody, že jsme hned shodili věci a šli do moře. Je tu jedna městská i jedna soukromá pláž, takže si můžete vybrat. Nabrali jsme síly a po koupání se vraceli na odpoledne do Aully. Užili jsme si za ty dva týdny v Itálii hodně a já na to teď pořád vzpomínám. Sice nebylo, moc času na odpočinek, ale zase těch zážitků Pořád nevím, jestli by mi vyhovovala spíše válecí dovolená, nebo něco v takovém stylu. Jak to máte vy? Jezdíte raději na jedno místo nebo jste spíš na roatripy?

Přečtěte si více

Reklama