Autor: Evi

Prohlídku jsme začali v části zvané Bryggen, což je ta nejznámější a nejfotografovanější část Bergenu. Jsou to vlastně hanzovní domy – bývalé přístavní sklady, dřevěné barevné domečky, které jsou pod ochranou UNESCO. Protože jsou domky dřevěné, v minulosti je častokrát zachvátil požár, po tom posledním v roce 1955 zůstalo jen deset neporušených štítů.

Kousek dál k přístavu už je živěji a trochu barevněji. :))

Cestou potkáváme spoustu stylových severských obchůdků a na místním rybím trhu i salámy z velryb nebo losů.

Když obejdeme přístav zase z druhé strany, dostaneme se až naproti Bryggenu a kdybychom šli ještě dál, dojdeme k místnímu akváriu.

Na místním hlavním náměstí jsme natrefili na sérii koncertů Bergenské filharmonie, která takto hraje pro všechny pod širým nebem. Sponzoruje to prý nějaký bohatý místní obyvatel, my si poslechli známé filmové melodie a byla to velká paráda!

Cestou na ubytování míjíme kostel Johanneskirken, který byl postaven na konci 19. století a zvenku mi dost připomínal brněnský červený kostel. Vevnitř je ale celý dřevěný a dřevěné krov je opravdu impozantní.

Kousek od kostela je místní univerzita (celý týden jsme potkávali skupinky studentů v různých převlecích, trochu mi to připomínalo poslední zvonění, ale oni asi slavili začátek školního roku?) a botanická zahrada.

A ještě jedna večerní fotka na rozloučenou! :))

Abychom pořád neleželi na pláži, půjčili jsme si na Kubě taky na den a půl auto. Kromě neznámých čínských značek měli v půjčovně ještě Peugeota, tak jsme sáhli raději po něm. Řízení na Kubě je zajímavé samo o sobě, na šestipruhové dálnici potkáte auto jednou za pět minut (tedy pokud nejste v blízkém okolí Havany a Varadera), častěji ale spíš koňský povoz nebo velké díry. Ukazatele tu téměř nemají, mapy nejsou úplně nejpodrobnější a když jsme jeli podle navigace, navedla nás jednou na most, který už byl dávno stržený, nebo taky na polní cestu, odkud jsme se radši vrátili zpátky. Ale myslím, že bez navigace bychom asi nedojeli nikam. :)) A kdekoliv jsme zastavili, byli jsme my jako turisté s relativně novým autem, největší atrakcí pro místní.

Zážitkem je taky průjezd jednotlivými městečky a vesničkami s čilým ruchem, kde se to hemží koňskými povozy, frontami u obchodů a trhovci prodávajícími své výpěstky.

V Trinidadu jsme se ještě zastavili na koktejl, zkusila jsem místní specialitu koktejl Canchánchara. Je to ten malý keramický pohárek naplněný verzí daiquiri namíchané z rumu, limetkové šťávy a medu. A hodně silný! :))

Protože jsme měli auto vracet až druhý den odpoledne, vydali jsme se druhý den ráno do sousedního města Matanzas, kterému se prý přezdívalo Kubánské Athény. A právě odtud prý pochází kubánský son. Kromě toho tu mají taky původní lékárnu z roku 1882 a drink jsme si tentokrát dali ve stylovém hotelu Velasco.

Takhle na stromě roste mango! :))

Snažili jsme se najít jeskyně, které měly být kousek od města, ale nepodařilo se. A tak jsme si zajeli ještě do vesnice San Miguel de los Baňos, které je bývalým vyhlášeným lázeňským městečkem. Původně honosný hotel s přilehlými léčivými prameny už jen chátrá a celé to tu vypadá trochu jako na divokém západě.

Na výlet jsme jeli podle průvodce Lonely Planet, kterého jsem měla půjčeného z knihovny a i když v něm není tolik obrázků, je obsahově asi nejrozsáhlejší. A některé komentáře autora, že do města nemá ani cenu jezdit, protože tam vlastně k vidění není vůbec nic, jsou opravdu hodně vtipné. :))