celý den jsem s sebou tahala foťák, abych k večeru pořídila pár snímků – z celkem 20 je použitelných těchto 6. Nemůžu říct, že za to může fotograf (tedy já), světlo – po pochmurném dni bylo celkem hezké, podzimní, měkké – nebo focený objekt – Zámek Zábřeh. Řekla bych, že za to mohla hustá atmosféra ? …
… a ta vznikla nějak takto: šli jsme s Bertíkem do tělocvičny přihlásit ho do sportu (o tom se rozepíšu někdy jindy). Měli jsme být za pět minut čtyři na určeném místě – byli jsme tam na minutu přesně, málokdy chodím pozdě. S tatínkem, se kterým jsme tam měli sraz je to jinak. Chodívá pozdě – někdy z pracovního vytížení, někdy kvůli provozu na cestách a někdy kvůli sebe samému, ale POZDĚ! Tentokrát tam byl včas (protože mu na tom záleželo ?). Můj jediný prohřešek bylo to, že jsem neslyšela vyzvánějící telefon ?. No neslyšela. Spíše jsem vyhlížela auto … abych to shrnula. Pánové v tělocvičně byli v pohodě, pětiminutové zpoždění se rozplynulo, Bertík byl v tělocvičně nadšený, já jsem se zapovídala s paní, která tam doprovázela svého vnuka, tatínek taky vypadal v pohodě (usadil se v tělocvičně – daleko ode mne) a tím to mohlo skončit, ale neskončilo. S touto náladou z „pozdního“ příchodu jsme se přesunuli na Slavnosti piva do Zámku, kde jsem chtěla hlavně já. K naší náladě nepřidaly ani další okolnosti. Byla děsná zima, vlezlo, hodně lidí na malém prostoru, program, který stál za to zrovna skončil … v takovéto atmosféře se špatně fotí, špatně se vychutnává škvarková pomazánka, špatně se odolává otázkám typu: „proč tady vlastně jsi/ jsme?“ špatně se vysvětluje dítěti, proč nepůjde na pouťovou atrakci, která bliká a řve …
… tady jsem měla radost, že jsem se dostala do prostor, ve kterých jsem nebyla, nikdo tam nebyl a mohla jsem fotit. Fotila jsem, ale fotky jsou máznuté …
… a proč tam chci chodit? K Zámku mám vztah. Mám ho ráda, žiju s ním celý život. Jsem ráda, že doslova vstal z popela a konají se tam Slavnosti Piva, na které chodím kvůli škvarkové pomazánce. Vloni jsem o něm psala více, odkaz tady. Je to jediná událost nejblíže k našemu domovu, na kterou nemusím městskou dopravou. Hned vedle zámku bydlí rodiče – prostě jsem tam vyrostla!!! tak proto tam chci. Bertík byl na skákacím žralokovi, s tatínkem na autodromu a já jsem si říkala, jak to udělat, abych mohla být na těchto akcích v pohodě a nemusela tam být sama, jestli tohle „zpestření“ přitahuju, nebo jsem tak komplikovaná osoba – nad tím přemýšlím už od srpna …
… snad jsem vám tímto brbláním nezkazila den. Mě to vykecání/ vypsání pomáhá ?. Vzhůru do dalších krásných dnů! …
Danka
