...je naše letošní prokletí. A tento týden si zákeřný bacil došlápl i na mě.
V neděli si babička s dědou odvezli dvě menší holky na týden na prázdniny, v pondělí ráno jsem natěšeně zahájila svůj celotýdenní šicí program ušitím Klárčina úpletového trika a pak vyrazila do místního sekáče okouknout nové zboží. Ve frontě na kabinku jsem se začala potit a prodlužovat polykání kam až to šlo a po děsivé noci, kdy jsem se snažila spánek a krk zachránit všemi metodami zázvorem počínaje a paralenem konče, jsem v úterý ráno stejně seděla v čekárně u doktora. A odešla s antibiotiky. A s nadějí, že hned zaberou a nejpozději ve středu dopoledne vykouzlím první kabelku.
Abych to zkrátila: kabelku jsem nakonec s vypětím všech sil (nedá mi to prostě) ušila až dnes. Ani zrelaxovaná moc nejsem - nějak to při horečce asi neumím. Zítra jedeme pro holky, takže využití šesti dnů volna veškeré žádné. Ale abych to neviděla tak černě - s holkama bych ty dva až tři nejkritičtější dny nezvládla, takže vlastně ideální doba k onemocnění :)
Triko jsem šila podle tohoto střihu. Látku - letos mě nějak berou květy - jsem koupila tady a musím říct, že jsem nadšená z kvality (opravdu jemná tričkovina) i z příjemných šíří vyšších než 150 cm. Taky musím pochválit samu sebe, že se mi podařily zahnout rukávy a spodní okraj dvojjehlou bez jejího zlomení. Používám teď obyčejnou patku, jehly se nelámou a zázrakem se okraj nevlní. Dokonce ani průkrčník nikam netrčí - asi jsem konečně správně vypočetla jeho obvod - juchů..
