Od minulého příspěvku uplynula pekelně dlouhá doba (asi sto padesát set milionů let) a já jsem se nemohla dočkat okamžiku, kdy začnu znovu psát. Za ten měsíc a něco, kdy to tady zelo prázdnotou, jsem si uvědomila, že blog neodmyslitelně patří k mé osobnosti. Potřebuji psát. A proto píšu. Dneska třeba o tom, jaké to je být konečně v Praze!
Od doby, kdy jsem se dozvěděla, že jsem přijímačky zvládla a byla přijatá na oba dva obory, se čas nějakým způsobem neuvěřitelně zrychlil. Stihla jsem tři tématické tábory jakožto táborová vedoucí, zavýletovala si po Česku a dokonce jsem zvládla i další brigádu u mamky v práci. Dovezla jsem si věci na kolej, zařídila si lítačku, ISIC, kolejenku… Zatím jsem ze všeho nového neskutečně nadšená. V pondělí mě čekaly první přednášky, semináře a docházení na náměstí Jana Palacha. A zatím nejsem tak moc zoufalá, jako jsem si myslela, že budu.
Nevím, zda jsem to již zmiňovala, ale pro zvědavé jednotlivce to raději napíšu. 🙂 Studuji momentálně dva obory: Němčinu pro mezikulturní komunikaci a Český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě UK. Nemám tušení, jak se mi to povedlo, z přijímaček jsem neměla nejlepší pocity, ale pokud něco opravdu chcete, většinou se zadaří. Nebudu vám nic nalhávat, mám trochu bobky. Hlavně tedy z češtiny. Nikdy jsem nepatřila k premiantům třídy, čeština mě více bavila, než že by mi šla. Měla jsem výbornou paní učitelku na gymplu, díky které jsem si k mateřskému jazyku vybudovala velice kladný vztah. (Děkuju!)
Prahu jsem si zamilovala! Miluju jezdit tramvají a chodit pěšky ulicemi, které postupem času poznávám a snažím se zapamatovat si jejich jména. Zjistila jsem, že vaření na koleji nebude tak jednoduché, jak jsem si zpočátku myslela, a že nakupování potravin také nepatří mezi mé oblíbené činnosti. Když už jsme u toho nakupování. Když bydlíte na vesnici, kde si koupit můžete maximálně tak maso z nedaleké masny, působí na vás obchodní centra dvakrát tak silnou magnetickou silou! (Ještě, když jsem 10 min od Palladia, žejo.)
Ale snažím se. Neutrácet. Nedělat blbosti. Nenakupovat tolik čokolády. Nebrat učení na lehkou váhu. A hlavně se snažím si ten studentský život pořádně užít!
