Jsem tu s zcela jiným tématem, než kdykoliv předtím. Ale protože blog byl a bude vždy nejvíc odrážet to, co se zrovna děje kolem mě, najde se tu i takové téma, jako je moje zasnoubení a spousta dalších věcí kolem nadcházející svatby, atd. Ptala jsem se vás na mém IG, zda by vás tahle kategorie obsahu na blogu zajímala a většina z vás je pro. Tak těchto článků bude přibývat. A proč píšu o tom, jak k tomu došlo? Protože si to někdy těmi velkými očekáváními kazíme a úplně zbytečně. Vnímejte maličkosti a jeden druhého, pak bude každé místo to pravé a okamžik jedinečný a tady je ten můj…
Jak už asi z insta víte, zasnoubili jsme se s partnerem na dovolené a ta naše začala právě návštevou Balatonu. K Maďarsku máme blízko, protože jeho babička pochází z Komárna. Do školních let se učil oběma jazyky, Slovensky i Maďarsky. Když cestujeme po Ma’darsku, cítím se díky tomu, že rozumí domácí řeči, mnohem víc přirozeně a ne jako ztracený turista.
U Balatonu jsme nikdy nebyli, za to v Budapešti hned několikrát. Nejsou od sebe tak daleko, tak jsme se sem tenhle rok konečně podívali na pár dní. Měli jsme to spojené s cestou do Chorvatska, takže jsme bydleli úplně na jihu. Našli jsme si krásnou vilku s bazénem jen kousek od jezera. Já se tu do toho hned zamilovala. Klid, pohoda, relax a konečně jsme mohli na chvíli vypnout od povinností.
Nikam jsme se nehonili, nepotřebovali jsme prozkoumat všechno v okolí. Užívali jsme si sluníčka, koupání, četli, jedli a pili. Nic víc někdy není potřeba. Dostali jsme od majitelky super tip na restauraci jejího známého v Hevízu Öreg Harang Borozó.
Krásná útulná restaurace uprostřed vinic s několika místy venku. Byli jsme tu hned dvakrát. První večer jsme si nevzali hotovost, ale díky tomu, že se majitel znal s naší domácí na penzionu, řekl, že se nic neděje, že to vyřešíme přes ní. Chápete to? Tohle by se vám u nás nikdy nikde nestalo. A to nás dostalo, že jsme si hned zarezervovali další den místo na druhou večeři. Jídlo totiž bylo skvělé. Ale ty jejich porce jsou trochu obří, takže doporučuju to nepřehánět s překrmy.
Druhý večer už jsem si s sebou vzala zrcadlovku, tak jsem si musela udělat pár fotek, abych vás případně nalákala tohle místo vyzkoušet. Rozhodně stojí za to a má to tady úžasnou atmosféru.
Měli jsme dokonalou krémovou polévku, zvěřinu, já si dala jelení se švestkovou omáčkou. Lepší jídlo jsem tu neměla. Nakonec jsme se nechali zlákat i na ten jejich domácí závin s mákem a tvarohem. Dokonalost.
A nechtělo se mi vůbec vstát od stolu, navíc s tím plným břichem. Mají tu totiž kouzelná zákoutí a ty já miluju. Posuďte sami, kdo by to tady nemiloval na první pohled. Prostě pohádka.
A co víc, mají tohohle cute kříženého vlčáka. Má tak heboučkou srst, že byste ho pořád hladily. Láska na první pohled. Lehne si k vám klidně pod stůl a jen leží. Vůbec neloudí ze stolu.
Ted den byl kouzelný od začátku, aniž bych tušila, co přijde. Po večeři zrovna zapadalo slunko a všechno se tu krásně zbarvilo dorůžova. A ty výhledy, na ty prostě nezapomenu…
A tohle byl můj simple outfit. Jednoduché holčičí šaty v barvě vína a rozpuštěné vlasy. Tohle jsem v létě nejvíc já. Ideálně i bez makeupu, protože mám tu pleť mnohem lepší a tak si užívám ten pocit, že se nemusím skoro líčit.
Ale zpět k tématu…co přišlo po večeři. Procházeli jsme se mezi sklípy, vnímali ty okamžiky, západ slunce, hudbu z povdzálí a jeden druhého. Neumím to přesně popsat, ale mám zpětně pocit, že to nemohlo přijít v jinou chvíli…tady a teď.
A tak si společně sedneme na balíky sena u dřevěného stánku, kde místo vína prodávají domácí malinovky a povídáme si. Degustujeme malinovou, jahodovou ostružinovou a když ho poprosím, aby nám jednu láhev vzal domů, vrátil se i s bílou krabičkou s logem 27jewelry a mně se v tu chvíli vehnaly slzy štěstí do očí, protože jsem hned věděla, co přijde.
Objala jsem ho a nemohla ty slzy zastavit. Nechtěla jsem ho v tu chvíli vůbec pustit a cítila se neskutečně šťastná, že to tak cítí. Těžko to popsat tu vlnu emocí. I teď při psaní, když na to vzpomínám, to mám živě před očima, vehnaly se mi slzy do očí, protože to prožívám znovu a znovu.
A tohle je první fotka zásnubního prstýnku, rozmazaná, jak se mi dojetím třásly ruce. Celý večer jsem se na něj nemohla vynadívat. Ne snad proto, že je od talentované Lenky a já její práci zbožňuju a vždycky jsem si od ní přála něco vlastnit. Ale hlavně proto, že ten prsten je jakýmsi symbolem mezi náma dvěma a je vlastně začátkem naší nové životní etapy, na kterou se neskutečně těším
I když jsme se o budoucnosti a svatbě několikrát předtím bavili a já tušila, že žádost někdy přijde, protože jsme prostě věděli, že chceme jeden druhého mít po svém boku, rozhodně jsem nečekala, že to přijde v tenhle den. A o to víc jsem to prožívala. Plná emocí, dojetí a té nekonečné lásky.
A proto vám sem dám jednu nevyžádanou radu. Pokud to máte stejně a víte, že je žádost od partnera na spadnutí, nechte se překvapit. Netlačte na pilu, neočekávejte to každý den vaší vysněné dovolené, prodloužený víkend, apod. Nekažte si to tím. Nesnažte se být každou takovou chvíli dokonalá, upravená, načesaná a vyfiknutá. Je to zbytečné. Jde totiž jen o ty silné city mezi váma dvěma a ne vůbec o místo, nebo o tom jak vypadáte, abyste o tom mohly pak básnit kamarádkám nebo vystavovat dokonalou fotku na IG. Na žádost o ruku neexistuje dokonalý manuál. Nikdo to těm našim mužům nenaservíroval. Každý si musí sám přijít na to, jak. A v tu chvíli, kdy na to dojde, zapomenete, kde jste, jestli máte zrovna umyté vlasy, jste navoněná, nebo namalovaná. V tu chvíli jde všechno stranou. To nejdůležitější máte vedle sebe, jeden druhého. Tady, teď, navždy.
Tak hodně lásky vám všem…
