A opět zpátky v Číně! Vedro jako v pekle…

Ode dne, kdy jsem před více než měsícem odlétala domů (tohle slovo je teď dost zavádějící, já mám teď vlastně tři domovy:-)), tedy do Čech, bylo v Shanghai celkem fajn počasí, smogu také celkem pomálu a obě dvě naše návštěvy v dubnu a květnu mohly být co se týče počasí spokojené. V těchto dnech to ale tady vypadá asi tak, jako když vstoupíte do ohně – teplota 37 stupňů, pocitová díky vlhkosti ještě o deset stupňů více, k tomu samozřejmě spalující paprsky slunce a větší než malé množství  prachu k tomu. Rouška proti prachu docela pomáhá, ale vzhledem k tomu, že člověk je po minutě pobytu venku splavený jako kdyby se byl vykoupat, tak rouška po pár chvílích slouží spíše jako nádržka potu. Většina zahraničních lidí jezdí na léto domů, což je ten nejlepší nápad, jaký tu lze dostat. Já jsem si svůj pobyt v Čechách už odbyla, takže si to chci užít své poslední léto v Číně se vším všudy:-) A protože to je tady takové fajn, shodou okolností toho máme na léto naplánovaného hrozně moc – za 14 dní prodloužený víkend v Pekingu, za dalších 14 dní jedu na dvoutýdenní jazykový kurz do Singapuru – Miro za mnou na víkend přijede a ubytujeme se v nejvíc drsném hotelu světa, Marina Bay:-) Na celý ten pobyt se neskutečně těším, tedy ne úplně kvůli tomu kurzu, ale na to, jak se tam budu procházet a všechno prozkoumávat a fotit až se mi zavaří fotoaparát:-) Určitě o tom napíšu článek:-) Ihned po návratu mi začíná přímo tu v Shanghai intenzivní dvoutýdenní kurz čínštiny (na mezinárodní škole, výuka bude v čínštině, tak uvidím), poté přijedou mí rodiče, následuje trip po Jižní Koree a Japonsku, potom přiletí kamarádky – to už je konec listopadu a já letím domů:-) Tenhle rok je prostě nabitý vším možným a hrozně chci ještě navštívit i další místa v Shanghai, která jsem si našla a přišla mi zajímavá. Snad to v tom teplu dáme ve zdraví:-)

Další věc, která mě tu překvapila, je obrovské množství cikád. Náš byt je (díkybohu za to!) obklopen stromy, které jsou jimi celé obaleny a je to tedy neskutečný rámus. Slyším je ze všech stran, v každou denní i noční dobu (v noci dodržují noční klid, takže jsou tišší…). Zvuky dělají vždy po intervalech, třeba pět minut cikádují (??) a pak se ztiší nebo přestanou úplně, a pak zase všichni najednou začnou. Měli jsme s Mirkem takový nápad, že si budeme užívat na terase klídek a pohodu, že si tam třeba odpoledne i pospíme. Trochu jsme ale pozapomněli na místní podnebí, které tedy na klidné posedávání na terase není a navíc, s těmi cikádami jsme to opravdu nečekali. Pokud vyjdu ven na terasu, tak díky tomu, že ty cikády jsou prakticky tři metry od nás, tak ani nemůžu např. telefonovat. Ale nějak extra to neřeším a beru to jako zvuk přírody, kterých je na východním pobřeží Číny pomálu. A také slibuji, že už v Čechách nikdy nebudu nadávat na počasí:-)

Tím, jak je šílené vedro, tak se k ničemu nemůžu dokopat. Trochu mi ještě doznívá jet lag, tak jsem včera ráno spala do půl dvanácté dopoledne, a naopak v noci ze včera na dnešek jsem vůbec nemohla usnout. Do toho kombinace vedra a cikád mi klidu moc nepřidalo, takže jsem zamhouřila oka až někdy na ránem. Nekompromisně jsem ale vstala v půl deváté. Pak se tři hodiny přemlouvala k úklidu bytu, který to po šesti týdnech bez ženské ruky fakt potřeboval:-) Pak se dvě hodiny přemlouvala, že si udělám oběd. Prostě lenoch. Oprava, prokrastinátor:-) Zítra jsem měla jet na celý den do města, kdy mám jazykové kurzy, slečna učitelka ale nevěděla kdy přijedu a já ji napsala pozdě a už něco má. Tak to využiji tak, že se podívám co se dá vidět v Pekingu a jak se tam z hotelu dostaneme, a pak také půjdu asi na průzkum. Průzkum toho, jakým způsobem se dostat od nás ke stanici metra. Jezdila jsem vždy taxíky, kterého mi na recepci objednali a do pěti minut byl na místě. Problém ale byla cesta zpátky, kdy jsem prostě musela čekat ve frontě a i tak mě třeba odmítli vzít, protože jsem bílá, protože je to pro ně málo lukrativní a nebo zejména, protože nevědí kde to je. Dá se to trochu vylepšit tím, že vystoupíme na jednu nebo zastávky metra dřív (na letišti nebo na vlakové stanici), tj je to pro ně delší vzdálenost, a také tam neodmítají. Je to ale vykoupené tím, že se pokaždé třeba půl hodiny čeká (pokud zrovna přiletí letadlo nebo vlak, tak i hodinu). Tak jsem si našla, že by kousek od nás měla být zastávka autobusu, který zastaví 8 stanic a ta devátá je stanice metra – což by bylo úplně super, ale musím si to zítra zkusit tam i zpět, snad to tam budou mít napsáno po našem, ale myslím, že spíš ne:-) Pak přijede Mireček z Ningba, zajdeme do posilovny a pak si dáme něco dobrého k jídlu. Uvařím asi citronovou omáčku a kuřecím masem a červenou quinoou:-) V sobotu vyrazíme do města, jednak si chceme na oběd zajít do restaurace, ve které už jsem před rokem byli a kde jsem si dala poprvé dala pravé čínské jídlo, a rovnou s extra dávkou sečuánského pepře:-) Hrozně se na to těšíme. Pak nejspíš pojedeme na Pudong na Technického muzea a večer bazén. V neděli ještě uvidíme, ale asi to bude něco klidnějšího:-)

Tak jo, to je vše z mých prvních dní v Číně! Když už jsem skončila tím jídlem, napadlo mě, že bych mohla jeden článek věnovat principům čínské stravy a proložit to tím, jaké jsou moje osobní zkušenosti – a myslím, že to udělám hned příště:-)

Mějte se a nenadávejte, že prší:-p

Lenka