S pomalým odchodem prvního letošního měsíce mám typické svrbění zahrádkáře.

Zahradu poctivě sleduji každý den, procházím  a kochám se. 

Vymýšlím, čím záhony i skalku doplnit, zkrášlit či jinak vyšperkovat.

A mezi závějemi sněhu na mne vykukují ostny opuncií a mrazuvzdorných kaktusů.

Tuto exotickou klasiku pěstuji již třetím rokem. 

Svou sbírku jsem započala několika kousky opuncií a protože s jídlem roste chuť, pustila jsem se i do mrazuvzdorných kaktusů typického vzhledu.

Jsou to druhy, které rostou v chladných částech Jižní i Severní Ameriky, nebo také ve vysokých lokalitách hor. Díky návykům ze své domoviny naprosto bez problémů přežívají mrazy až - 20 stupňů.

Znáte to, čím blbější sedlák, tím větší brambory.

Kaktusy pěstuji v klasické skalce mezi skalničkami a zakrslými dřevinami, což občas i překvapí.

Jediné, nač jsem skutečně kladla důraz, byla bohatá drenáž až do půl metru a rostliny jsem si vždy kupovala u odborníka, který mi s výběrem a podmínkami ke květu pomáhal.

Většinou si kaktusy dávají na čas při prvním kvetení, u mne kvetly hned další sezónu.

Škoda jen, že ta krása ráno rozkvete a večer nadobro odkvete. Ale i těch pár hodin stojí za potěchu oka i duše.

Nemůžeme za exotikou ? Tak si jí alespoň v malém přeneseme a hýčkáme v našich podmínkách.

Příjemný týden přeje blondýna.

Možná se budu opakovat, ale vlastně první podnět k pěstování opuncií vzešel od blogera Pavla, tak drahý blogový kolego, děkuji. Jen s těmi nápady pomalu, jsem chytlavá :))

Říká se, mráz kopřivu nespálí. Já bych ještě dodala ... ani mé kaktusy !